Jiří Padrta

Jiří Padrta nikdy nestudoval dějiny umění, přesto se během 60. let vyprofiloval na jednu z nejvýraznějších postav tohoto oboru u nás. Bezprostředně po dokončení studia francouzštiny a výtvarné výchovy začal v roce 1953 působit ve Výtvarné práci, později ve Výtvarném umění. Zásadní pro něj byl několikaměsíční pobyt ve Francii v roce 1956. I proto se ve své pozdější práci orientoval na francouzské umění (umění 19. století, Noví realisté, Alberto Giacometti) a literaturu (André Breton, Charles Baudelaire). Zároveň se zde mohl přímo seznámit s problematikou světového umění, které českému publiku následně zprostředkovával. Cílem jeho teoretické práce bylo zasadit české umění do evropského kontextu, do kterého podle něj bezpodmínečně patřilo. V průběhu 60. let se okruh jeho zájmu soustředil na tři hlavní témata, jimiž bylo konstruktivní umění, lettrismus a ruská avantgarda.

V 50. letech můžeme na pozadí Padrtovy teoretické a kritické činnosti pozorovat postupné uvolňování politických poměrů, které zasáhlo i kulturu a teorii umění. Zatímco v předchozích letech se mohlo o soudobém umění referovat převážně pozitivně, od poloviny 50. let zaznívaly i kritické či negativní hlasy. V jednom z prvních větších textů z roku 1956 nazvaném Několik poznámek k současné figurální kompozici Padrta použil silně kritický tón. Poukazoval přitom na neinvenční umělce, kteří projevovali málo snah o současný projev, a pocity z jejich obrazů popisuje jako „chlad a šedivost“. V textu se dovolává potřeby revize dosavadních vztahů k tradicím „o nichž se buď rozpačitě mlčelo, nebo hovořilo jen v náznacích nebo oklikou.“ K této revizi pak – zásluhou Padrty, Miroslava Lamače a Jana Tomeše – v následujícím roce skutečně došlo, a to na výstavě Zakladatelé moderního českého umění. Po dlouhé prodlevě bylo možné opět spatřit díla představitelů expresionisticko-fauvistické orientace, přičemž snahou výstavy bylo navázat na zpřetrhanou kontinuitu českého moderního umění.

V témže roce Padrta publikoval zásadní článek Umění nezobrazující a neobjektivní. Kromě toho, že obsahoval tehdy špatně dostupné reprodukce (Marcel Duchamp, Hans Hartung, Joan Miró), byl důležitý také ve způsobu nahlížení na toto umění. Text zevrubně popisoval vývojové linie abstraktního umění v moderním západním umění od kubismu, přes futurismus až po současnost 50. let včetně jejich teoretických východisek. Kromě toho představoval významný krok k rehabilitaci abstraktního umění vnímaného do té doby s pejorativním nádechem jako druh neplodného západního formalismu. Zároveň pomohl v očích veřejnosti legitimizovat tvorbu mladé generace umělců, která se stále zřetelněji obracela k nefigurativnímu projevu.

Na počátku 60. let se Padrta orientoval na kubismus: monograficky zpracoval dílo Pabla Picassa a Georgese Braqua, k tisku byla po mnohaleté badatelské činnosti ve spolupráci s Lamačem připravena syntetická práce o českém kubismu, která již ale kvůli nastupující normalizaci nemohla vyjít – stejně jako hotová monografie o Marcelu Duchampovi. Během první poloviny 60. let se Padrtův zájem začal stále více obracet k jeho současníkům. Společně se svou ženou, malířkou Ludmilou Padrtovou kolem sebe soustředili okruh přátel, mezi něž patřil Ivan Jirous, Jiří Kolář, Karel Malich nebo Zdeněk Sýkora. Právě Kolář ho přivedl k zájmu o lettrismus. Vizuální poezie pro Padrtu představovala tendenci, která čerpá z vjemů současného života a přehodnocuje vztah a význam obrazu. Lettrismu a jeho představitelům věnoval několik článků a v roce 1966 uspořádal mezinárodní výstavu Obraz a písmo.

V té době se již ale intenzivně zajímal o konstruktivní tendence, které pro něj představovaly nejaktuálnější směr korespondující s vývojem světového umění. Z nejprve volného uskupení přátel, které kolem sebe soustředil, vznikla v roce 1963 skupina Křižovatka, a Padrta se stal jejím teoretikem. Nejednalo se o názorově ani výtvarně jednotnou skupinu, důležité zde byly především osobní vazby a potřeba programového vyjádření. Konstruktivní tendence se v podání členů Křižovatky profilovaly jako protipól tehdy dominantnímu, subjektivně založenému informelu. To však neznamená, že by tato část umělecké činnosti Padrtu nezajímala nebo že by ji zavrhoval, o čemž svědčí například jeho studie o Mikuláši Medkovi nebo o Vladimírovi Boudníkovi.

V roce 1966 připravil výstavu Konstruktivní tendence. Následoval vrchol činnosti Křižovatky, který představovala výstava Nová citlivost pořádaná v roce 1968 v pražském Mánesu, v Galerii umění Karlovy Vary a v Domě umění města Brna. Padrta se ve svém prohlášení k výstavě snažil demonstrovat základ konstruktivního směru, jímž byl pozitivní vztah k soudobému světu a civilizaci. Ten se v dílech vystavujících umělců projevoval inklinací k technicismu, použitím průmyslově vyráběných materiálů, geometrických forem, ale hlavně v samotných principech tvorby založených na přísně odosobněné racionalitě a hledání řádu. Již o rok dříve publikoval Padrta článek K situaci, kde na pozadí vývoje světového umění vysvětloval smysl a záměry konstruktivních tendencí. Citlivě zde přitom popisuje změnu, která se udála, a chápe zmatení návštěvníků při setkání s díly Karla Malicha, Huga Demartiniho nebo Zdeňka Sýkory s tím, že jistota toho, co je umění a co se dá od návštěvy galerie očekávat, se ztratila. Konstruktivní tendence zároveň definuje jako způsob reflexe proměny člověka a jeho myšlení: zvýšené možnosti poznání skrze vědu a technologii podněcují k přehodnocení vztahu umění a společnosti. O Padrtovi lze také v souvislosti s výstavou Nová citlivost hovořit jako o jednom z prvních kurátorů v dnešním smyslu slova u nás. Autorům, kteří patřili do okruhu Křižovatky, se dále věnoval prostřednictvím textů v časopisech a katalozích k výstavám (Malich, Demartini, Boštík).

Iniciačním zážitkem, který předznamenal Padrtovu teoretickou činnost v 70. letech, byla návštěva Moskvy v roce 1965, kde se setkal s tehdy zapovězenými suprematistickými obrazy Kazimira Maleviče a dalších představitelů ruské avantgardy, ale i se současným sovětským neoficiálním uměním. S nastupující normalizací v roce 1970 přestala z politických důvodů vycházet Výtvarná práce, jejímž byl šéfredaktorem, a o rok později i Výtvarné umění. Padrta se ocitl – stejně jako Lamač, Ludmila Vachtová a mnoho dalších – na seznamu nežádoucích teoretiků a ztratil jakoukoliv možnost publikovat. Zároveň se u něj projevila vážná srdeční choroba. Veškerou svou energii začal koncentrovat na pochopení díla Maleviče a ruské avantgardy a během 70. let napsal několik dílčích studií zabývajících se teorií suprematismu. Výsledkem měla být kniha, kterou již ale nestihl dokončit a která vyšla za přispění Františka Šmejkala až v roce 1996 pod názvem Kazimir Malevič a suprematismus. Podobný osud potkal knihu Osma a skupina výtvarných umělců 1907–1917, která vyšla v roce 1992 a pro kterou Padrta připravil antologii teorie, kritiky a polemiky. Ze zachovaných zlomků byl v roce 1999 publikován jeho text k monografii o Marcelu Duchampovi.

1948–1953
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta – Výtvarná výchova, Francouzština (Mgr.)

1970
Václav Jíra: Obrazy a objekty, Galerie Benedikta Rejta, Louny

1968
Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Mánes, Praha
Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Galerie umění Karlovy Vary, Karlovy Vary
Nová citlivost. Křižovatka a hosté, Dům umění města Brna, Brno
Il collage nell’arte ceca moderna, Galleria ferro di cavolo, Řím
Graphics tchécoslovaques, Francie

1967
Konstruktivní tendence, Galerie Benedikta Rejta, Louny
Konstruktivní tendence, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava
Konstruktivní tendence, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem

1959
Moderní české malířství II (léta dvacátá), Dům umění města Brna, Brno

1958
Zakladatelé moderního českého umění, Jízdárna Pražského hradu, Praha

1957
Zakladatelé moderního českého umění, Dům umění města Brna, Brno

Monografie:

Kazimír Malevič a suprematismus, Torst, Praha, 1996

Osma a Skupina výtvarných umělců (Teorie. Kritika. Polemika), Odeon, Praha, 1992

Joan Miró, Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1967

Jaroslav Paur, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1964

Georges Braque, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964

Václav Bartovský, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1960

Pablo Picasso, Artia, Praha, 1960

Karel Boháček, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha, 1958

Texty v katalozích:

Kamil Linhart: Reliéfy, Galerie Benedikta v Lounech, Louny, 1969

Jan Kubíček: Systém elementů v pozitivu a negativu, Galerie Václava Špály, Praha, 1969

Někde něco, Galerie Václava Špály, Praha, 1969

Russischer Konstruktivismus, in: katalog k výstavě Konstruktive Kunst: Elemente und Prinzipien, Biennale Nürnberg, 1969

Jiří Kolář: Koláže a objekty z let 1963–66, Galerie pod radnicí, Ústí nad Orlicí, 1967

Miloš Urbásek: Znaky, Galerie na Karlově náměstí, 1967

Obraz a písmo, Regionální muzeum Kolín, Kolín, 1966

Otakar Slavík, Galerie mladých, Praha, 1966

Robert Piesen a Pavla Mautnerová, Chemerinsky Art Gallery, Tel-Aviv, 1966

Karel Malich: Plastiky, reliéfy, grafiky, Galerie na Karlově náměstí, Praha, 1966

Eva Fuková: Stopy, kódy, hry, horizonty, Galerie Československý spisovatel, Praha, 1965

Nuove realta nell’Arte della Cecoslovachcia contemporanea, La Caraba club d’arte, Janov, 1965

Jiří Kolář, La Caraba club d’arte, Janov, 1965

Karel Malich, Hollar, Praha, 1964

Křižovatka, Galerie Václava Špály, Praha, 1964

Zdeněk Šimek: Plastiky, Galerie Václava Špály, Praha, 1964

Rychnov 63, Zámek Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 1963

Bohumil Kubišta, Mánes, Praha, 1960

Cyprian Majernik: Výbor z díla, Alšova síň Umělecké besedy, Praha, 1959

Skupina Holan-Holý-Kotík-Kotrba, Alšova síň Umělecké besedy, Praha, 1959

Články

Sovětský produktivismus dvacátých let, in: Výtvarná práce, 18, 22, 1970, s. 3–4

Struktury Zdeňka Sýkory, in: 18, 6, 1970, s. 4

Hugo Demartini, in: Výtvarné umění, 20, 8, 1970, s. 370–381

Otázky pro Karla Malicha, in: Výtvarné umění, 19, 1, 1969, s. 11–15

Pracovat v souladu s kosmem a živly (K současné tvorbě Karla Malicha), in: Výtvarné umění, 19, 1, 1969, s. 3–10

L’art concret, in: Opus International, 9, 1968, s. 56–64

Václav Boštík, in: Výtvarné umění, 18, 5, 1968, s. 211–218

Avantgarda východní Evropy 1910-1930, in: Výtvarné umění, 18, 3, 1968, s. 135–136

K situaci, in: Výtvarné umění, 18, 1_2, 1968, s. 69–81

Současné umění a technologie, in: Umění a řemesla, ž, 1967, s. 209–215

Suprematismus a dnešek, in: Výtvarné umění, 17, 8-9, 1967, 446–451

Milan Grygar, in: Výtvarná práce, 14, 12, 1966, s. 5

Konstruktivní tendence, in: Výtvarné umění, 16, 6-7, 1966, 326–339

Světlo a pohyb, in: Výtvarné umění, 16, 8, 1966, s. 414–417

Vladimír Boudník, in: Výtvarná práce, 13, 22, 1965, s. 8

Kazimír Malevič, in: Výtvarná práce, 13, 10–11, 1965, s. 16

Stále neznámý Rykr, in: Výtvarná práce, 13, 15, 1965, s. 7–8

Mikuláš Medek, in: Výtvarné umění, 15, 9, 1965, s. 395–407

Kaligrafie, písmo a znak v obrazech Zdeňka Sklenáře, in: Výtvarné umění, 15, 7, 1965, s. 288–299

Prostor v díle Alberta Giacomettiho, in: Výtvarné umění, 13, 4, 1963, s. 157–165

Picassova přítomnost, in: Výtvarné umění, 13, 1, 1963, s. 32–39

Umění a příroda, in: in: Výtvarná práce, 10, 4, 1962, s. 12

Dilema západní kritiky, in: Výtvarná práce, 9, 6, 1961, 4–5

František Gross, in: Výtvarné umění, 11, 3, 1961, s. 125–131

Sochy Martina Reinera, in: Výtvarné umění, 10, 8, 1960, 349–354

Obrazy Jaroslava Paura, in: Výtvarné umění, 10, 3, 1960, 118–121

Pravoslav Sovák, in: Výtvarná práce, 7, 2, 1959, s. 8

Slovensko v dílech českého výtvarného umění, in: Výtvarná práce, 6, 20, 1958, s. 3–4

Otakar Kubín, in: Výtvarná práce, 6, 18, 1958, s. 10, 11, 14

Pařížská škola 1957, in: Výtvarná práce, 5, 3, 1957, s. 9, 12

Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj, in: Výtvarné umění, 7, 4, 1957, s. 174–181

Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho současný stav, in: Výtvarné umění, 7, 5, 1957, s. 214–221

Ferdinand Léger, in: Výtvarná práce4, 18-19, 1956, s. 10

Panorama současné světové plastiky, in: Výtvarná práce, 4, 13-14, 1956, s. 16

André Breton a ideál klasické krásy, in: Výtvarná práce, 4, 11, 1956, s. 12

K Baudelairovým statím o výtvarném umění, in: Výtvarné umění, 6, 5, 1956, 236

Deník Eugena Delacroixe, in: Výtvarná práce, 4, 6, 1956, s. 4

Sláva české ilustraci, in: Výtvarná práce, 2, 7, 1954, s. 1-2

Výstava kreseb a akvarelů národního umělce Václava Rabase, in: Výtvarná práce, 1, 14, 1953, s. 6