Pavlína Morganová je historička umění a kurátorka. Vystudovala dějiny umění na FF UK v Praze. Vyučuje na katedře teorie a dějin umění AVU, kde také zastává funkci prorektorky pro umění, vědu a rozvoj. Od roku 2013 vede Vědecko-výzkumné pracoviště AVU.
Jako první souhrnně zpracovala fenomén českého akčního umění, jímž se zabývala ve své diplomové i dizertační práci. Již na základě diplomové práce vydala publikaci Akční umění (1999), kde uměleckohistorický narativ akčních tendencí 60. až 80. let člení do tří prostupných kapitol. Zatímco v první části se věnuje happeningu 60. let, kolektivním aktivitám ve veřejném prostoru konaným s ambicemi rozpustit umění ve všednodenním životě (Průlom do každodennosti), v následující části shrnuje akce pracující s přírodními elementy včetně zásahů uskutečněných v krajině (Návrat k přírodě). Jádro třetí kapitoly tvoří bodyartové performance 70. a počátku 80. let (Prožitek těla). Akce 90. let získaly více prostoru v druhém, doplněném vydání (2009).
Dílčí otázky akčního umění analyzovala v řadě odborných textů. Spolupracovala například na berlínské výstavě Fluxus East. Fluxus-Netzwerke in Mittelosteuropa kurátorky Petry Stegmann v Künstlerhaus Bethanien (2007) a do výstavního katalogu přispěla studií o reflexi hnutí Fluxus v českých dobových periodikách.
Pro pražskou galerii SVIT připravila výstavu 35 let 7000 kilometrů / Lumír Hladík a Jiří Kovanda (2011), na níž představila L. Hladíka, zapomenutou postavu českého akčního umění. Vedle raných prací J. Kovandy vystavila u nás dosud nezveřejněné dobové fotografie a filmy, které zachycují Hladíkovy performance realizované v období před jeho odchodem do kanadského exilu na počátku 80. let. Oba umělce pojilo přátelství, a jak ukazují některé z vystavených fotografií, svých akcí se navzájem účastnili. Umělcovo dílo z let 1976 až 1981 P. Morganová zpracovala v doprovodné monografii (Lumír Hladík, 2011).
Formát knižního průvodce má její publikace Procházka akční Prahou. Akce, performance, happeningy 1949−1989 (2014), jež mapuje akční projevy neoficiálního umění konané v Praze během socialistické éry. Lokalizuje konkrétní místa akcí (pomocí GPS souřadnic) a prostřednictvím dobové fotografické dokumentace vybízí současného návštěvníka vnímat veřejný prostor v jeho urbanistických a společensko-politických proměnách.
Akce, performance a happeningy uskutečněné před rokem 1989 byly jen sporadicky zachyceny prostřednictvím médií pohyblivého obrazu. A právě soubor těchto unikátních záznamů zpřístupňuje DVD kompilace České akční umění. Filmy a videa 1956−1989 (2015), kterou Morganová připravila ve spolupráci s Terezií Nekvindovou a Slávou Sobotovičovou v rámci edice Vida, kterou vydává Vědecko-výzkumné pracoviště AVU.
Morganová se souběžně s badatelským zájmem o akční umění věnuje také kurátorské reflexi současného umění. Činní tak z pozice historičky umění, která obrací pozornost k nedávné minulosti a pojmenovává východiska aktuálních uměleckých projevů. Mimo jiné je autorkou projektu Artscape.cz (2008), vizuální mapy rozkrývající vztahy a vlivy na současné umělecké scéně.
Výstava Insiders. Nenápadná generace druhé poloviny 90. let (Dům umění města Brna, 2004/2005) prezentovala ranou tvorbu vybraných osobností druhé porevoluční vlny umělců (L. Klodová, J. Mančuška, T. Vaněk, Z. Baladrán, J. Nálevka, P. Ryška, Kamera skura, K. Kintera, P. Kopřiva, A. Kotzmannová). Zvolený název zdůrazňuje komunitní ráz umělecké scény a avizovanou generační nenápadnost kurátorka charakterizuje na základě rozdílů v porovnání s generací předchozí. Zatímco ta započala uměleckou dráhu v době polistopadové euforie, rychle vstoupila na mezinárodní scénu a tvorba jejích příslušníků mnohdy stavěla na velkorysé formě a efektní vizualitě, pro druhou polovinu 90. let bylo příznačné proměněné společenské klima provázené rozčarováním z porevolučního vývoje. Zájem Západu o umělce z východního bloku upadal a pro nastupující generaci nebyla k dispozici fungující galerijní síť. Morganová se soustředila na umělce, jež své postkonceptuální objekty a instalace ukotvili v lokálních společenských souvislostech a bylo pro ně typické „ušlechtilé kutilství“ založené na obyčejných materiálech, rukodělnosti a estetice DIY.
Záměrem výstavy Začátek století. České umění prvního desetiletí 21. století, kterou v roce 2012 připravila pro Západočeskou galerii v Plzni, bylo i přes minimální časový odstup sestavit reprezentativní obraz umění právě ukončených „nultých roků“ s důrazem na nejmladší generaci, jež v této době vstoupila na scénu. Četné zastoupení měli umělci z generace druhé poloviny 90. let a prostor dostali i čtyři osobnosti, které kurátorka považuje za klíčové pro jejich vliv na formování mladého umění (J. Kovanda, J. Surůvka, M. Dopitová a M. Othová). Editorsky pak také připravila stejnojmennou doprovodnou publikaci.
Otázky genderu ve vztahu k umění otevřela její výstava Někdy v sukni. Umění 90. let (Moravská galerie, Brno, 2014), na níž byla vystavena díla 14 umělkyň, počínaje Milenou Dopitovou a Kateřinou Šedou konče, jež vstupovaly do uměleckého provozu v průběhu 90. let a české umění této dekády výrazně ovlivnily. „Devadesátá léta jsou totiž obdobím, v němž je poprvé možné napsat dějiny českého výtvarného umění bez umělců,“ píše Morganová v katalogovém textu a zároveň o povaze projektu dodává, že „není výsledkem nějaké feministické ukřivděnosti, pocitu, že umělkyně 90. let je potřeba takto kolektivně vyzdvihnout a pozitivně diskriminovat – naopak vychází z přesvědčení, že právě ženy na české výtvarné scéně 90. let sehrály nejdůležitější úlohu…“[1] Její kurátorská strategie vykazuje jistou ambivalenci, na jedné straně stojí na genderové konstrukci tím, že vystavuje výhradně ženy-umělkyně, na straně druhé se proti genderovému a feministickému čtení vymezuje.
Rodovými aspekty v umění se Morganová nezabývala poprvé. Již v roce 2003 připravila výstavu 5 žen a 5 otázek (Galerie Jelení, Praha). Koncepce vyplynula z pochybnosti, zda je možné uspořádat skupinovou výstavu umělkyň, aniž by taková výstava nebyla ocejchována rodovým přívlastkem. Zvolila proto formát výstavy-rozhovoru a přiměla o ženské situaci v umění rozmlouvat především muže. Každá ze zúčastněných umělkyň, včetně kurátorky, si vybrala mužského respondenta (umělce, teoretika), aby mu položila otázky týkající se postavení ženy v současném uměleckém provozu. Jejich odpovědi byly zpřístupněny formou audiozáznamů.
Morganové prozatím poslední výstavní počin Independent Research of Subjectivity (2016) se její dosavadní kurátorské praxi vymyká. Výstava o průzkumu subjektivity měla podobu site specific instalace aktuálních děl umělců různých generací (výjimkou byl Karel Nepraš) v prostorech chátrajících radničních domů zpřístupněných veřejnosti v rámci mezinárodního festivalu 4+4 dny v pohybu.
Závěrem zmiňme kolektivní projety realizované Vědecko-výzkumným pracovištěm AVU. Morganová se editorsky podílela na antologiích České umění 1938–1989. Programy, kritické texty, dokumenty (2001) a České umění 1980−2010. Texty a dokumenty (2011). V současnosti byl pod jejím vedením dokončen výzkum soustředěný na médium výstavy v českém umění v letech 1957 až 1997.
[1] Pavlína Morganová, Úvod. Někdy v sukni, in: Idem (ed.), Někdy v sukni. Umění 90. let, Moravská galerie a Galerie hl. m. Prahy, Brno 2014. s. 5-6.