V projektech Terezy Záchové se opakovaně objevuje napojení na aktuální témata – kurátorské projekty, které vytváří, odhalují velkou dávku vložené intuice a senzitivního vnímání světa. Příkladem může být výstava nazvaná Quantum fields, jež se uskutečnila na podzim roku 2021 v košickém výstavním prostoru Q. Tento výstavní projekt, kurátorovaný společně s Marianou Serranovou, se věnoval atomovému jádru, diverzitě jeho přijetí a hrozbám, které představuje. Ty se v podobě strachu z atomové války od té doby staly opět přítomnými v naší každodenní mediální realitě. Expozice v Košicích prezentovala díla vybraných autorů (Jakub Choma, Radovan Čerevka, Hikaru Fujii, Nicolas Grum, Petra Herotová, Juliana Höschlová, Karen Kramer, Veronika Lukášová, Agáta Marzecová a Hanna Husberg, Mykola Ridnyi, Susan Schuppli, Adéla Součková), kteří se o téma zajímají dlouhodobě. Jednotlivé a detailnější zpracování nukleární tematiky pak bylo možné vidět v galerii 35m2 – vystavena zde byla například i fotografie od Veroniky Lukášové pořízená přímo v oblasti Trinity Site, tedy tam, se testovala první atomová bomba.
Příznačná se tak zdá být věta „Více než kdykoliv předtím je třeba se probudit z umělého spánku a začít se aktivně podílet na životě,“ jíž je zakončen text Terezy Záchové k výstavě Plastic Heart (Juliana Höschlová, David Vojtuš, Rudolf Samohejl, Natalia Trejbalová, Mia Goyette). Expozice byla představena v Centru pro otevřenou kulturu GAMPA v roce 2019 – tedy ještě před celosvětovou zkušeností s pandemií, začátkem války na Ukrajině a s dalšími ozbrojenými konflikty v různých částech světa. V době, která se nám z nynější perspektivy může jevit až idylická, ve vzpomínkách spojená s ideou neomezené svobody a světa uznávajícího demokratické hodnoty. A přesto, již tehdy okupovala naši mysl vidina jednoznačné hrozby. Primárně možná ještě nikoliv v podobě očekávaného kolapsu tradičních politických struktur, rozhodně tu však byla ve formě ekologické krize. A ta samozřejmě nezmizela, i když se nyní dělí o pozornost s dalšími událostmi vzbuzujícími existenciální úzkost. Výstava, která vznikla ještě před tím, než se do diskuze o environmentálních změnách začaly promítat také emise způsobené válečnými konflikty, je svým tématem tedy stále aktuální.
Porozumění globálnímu dění, dokonce i jistá schopnost předvídání celospolečenských událostí je pro kurátorské působení Terezy Záchové poměrně charakteristická. Skrze aktivní účast na rezidencích v různých částech Evropy – se specifickým zaměřením na nordickou kulturu – získává takový náhled, jenž je možný právě jen díky její osobní, aktivní přítomnosti a kontinuálnímu zájmu. Již v roce 2018 tak v galerii 35m2 představila výstavu s názvem Ya-Mae, která upozorňovala na konkrétní politické události, jež ovlivňují globální ekonomickou a sociální stabilitu. Duo norských umělců název zvolilo podle korejského slova používaného pro povrch, který není dobře udělaný, je popraskaný, nehotový, jen naoko. Oba umělci, Martinka Bobrikova a Oscar De Carmen, kteří sami aktivně pracují v různých částech světa, přičemž zároveň každý z nich pochází z odlišného kulturního pozadí, vycházeli z takto odžité zkušenosti. Prezentovali náhled na geopolitickou situaci získaný díky přímým osobním prožitkům. Sama Záchová, která bývá prezentována především jako kurátorka a teoretička se zájmem o environmentální, feministická a celospolečenská témata, se dlouhodobě zaměřuje právě i na – alespoň v českém prostředí – poměrně unikátní oblast nordické kultury a společnosti. Díky mnoha stážím a kulturním interakcím v severských zemích vytváří nosné meziumělecké vazby a nakonec i důležitá přátelství.
Záchová se dlouhodobě zajímá i o kulturní, institucionální provoz a o muzeum jakožto médium, které samo o sobě nese poselství. Již během studia se podílela na řadě bytových výstav a intervencí do veřejného prostoru. Tento osobní výzkum posléze rozvinula do své diplomové práce nazvané „Muzeum jako umělecké médium“, přičemž jedním z výstupů se stal i reálný galerijní prostor: na pozemku spravovaném bývalou katedrou výtvarné výchovy v roce 2010 založila galerii Buňka. Společně s architekty A1 z Liberce následně vytvořila volně přístupný objekt do městského parku naproti Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Ten byl od počátku definován také jako místo setkávání vytvářející novou platformu pro umění a už svojí podstatou nabízející zázemí i alternativním projektům. Důležitým prvkem stavby se stal prosklený výklenek, který pozorovateli umožňuje pomyslně vstoupit do výstavního prostoru, a to prakticky kdykoliv. Galerie, která v rámci diplomové práce Terezy Záchové vznikla, se tak sama o sobě stala uměleckým objektem podtrhujícím vyznění prezentovaných výstavních projektů. Primárním posláním původního programu bylo propojení periferie a centra – regionu a hlavního města Prahy. Oslovení umělci spolupracovali na site–specific instalacích, díky čemuž vznikala konkrétní forma dialogu. Záchová se na jejím fungování podílela do roku 2015, v roce 2016 byl projekt zcela ukončen.
Dialog představuje další důležitý prvek v práci Terezy Záchové – ať již se jedná o mezioborový či mezinárodní dialog, anebo třeba o dialog mezi umělci samotnými. Autorka tento tvůrčí přístup rozvíjí také ve výstavním prostoru 35m2, kde od roku 2014 působí jako spolukurátorka. Tuto galerii na pražském Žižkově založil v roce 2006 Milan Jaroš a Petra Steinerová – a následně se přidal i Michal Pěchouček – původně jako výstavní prostor pro čerstvé absolventy uměleckých škol. 35m2 nyní pokračuje jako místo pro prezentaci současných proudů v umění v širším pojetí: její dramaturgie je založena na mezioborových tématech, jako je klimatická krize nebo globální ekonomie, a na dalších oblastech týkajících se jak jedinců, tak celé společnosti. Galerie se snaží být bezpečným prostorem pro vyjádření, k čemuž ji dramaturgicky vede Záchová v týmu s nově přizvanou Januschkou Kořínkovou.
Tereza Záchová vystudovala rovněž pedagogiku: předávání důležitých informací a podnětů k zamyšlení tak v případě její kurátorské i teoretické práce působí přirozeně, nenuceně a o to snad také intenzivněji – jednoduše se jeví jako automatická součást zájmu o svět kolem nás. Osobní aktivismus, se kterým chce Záchová skrze umění ovlivňovat okolí, v jejím podání představuje nabídku ke spolupráci a k přemýšlení nad tím, jak udělat svět o něco lepším místem. Nenabádá k revolucím, ale k vnitřnímu pochopení toho, co právě my sami můžeme udělat.
