V popisu práce Terezy Fišerové nemá smysl mluvit o jednom médiu či tématu. Spíše lze říci, že pracuje v intuitivním tempu, na základě vlastních prožitků a zážitků, které v různých podobách zprostředkovává divákovi.
Tereza Fišerová studovala tři roky v Ateliéru prostorové tvorby Adély Matasové v Plzni, který jí umožnil pracovat na vlastních tématech a způsobech tvorby. Na magisterské studium pak přešla do Prahy do Ateliéru supermédií, kde pro ni byla důležitá pedagogická činnost Federica Díaze. V autorčině tvorbě je však tato změna škol je velmi málo patrná. Již od začátku lze v její práci vysledovat dvě linie – jedna se zabývá samotným médiem, které používá (tím bývá převážně video), a druhá pracuje se vztahem aktivního účastníka umělecké události, prostoru a objektu. Aktérem se zde stává buď samotná umělkyně (ve chvíli, kdy prozkoumává limity vlastních možností) nebo návštěvník galerie (kterého Fišerová vystavuje rozličným situacím). V její tvorbě najdeme několik děl, která vztah účastníka a díla přímo reflektují či vyžadují. Ilustrativní je například interaktivní objekt Overal (2012), do kterého je možné si vlézt a za pomoci jednoduchého mechanismu se v něm schovat. V tu chvíli se dílo stává úplné, ale jelikož je návštěvník uvnitř, nemůže jeho dokončenou podobu vidět. Tereza Fišerová zde pracuje s metaforickým komentářem k vnímání umění a hře mezi dílem a aktérem, jejichž vztah je na sobě úzce závislý. Podobně je tomu o objektu Co vidíš ty, já nevidím (2012), ve kterém návštěvník vytahuje čtyři černé plátěné stěny kolem sebe.
S vlastním fyzickým tělem pracovala Tereza Fišerová již v první klauzurní práci v Plzni, kdy si pro sebe vytvořila plechovou kostku, do níž se uzavřela. Diváci mohli sledovat dění uvnitř objektu prostřednictvím živě snímaného videa, zároveň autorka krychli rozeznívala pohybem zevnitř. S videem a performativitou pracovala i později v pracích Vystoupení (2010), Neruš mé kruhy (2012) a |AB| |BC| |AC| - Fyzikální roviny subjektivních vztahů (2013). V posledně jmenované situaci znejišťovala samotnou pozici návštěvníka, když jej vystavila projekci snímající umělkyni, jak drží proti zrcadlu tyč s kamerou na jednom konci a projektorem na druhém. Divák je omezen pouze jedním úhlem pohledu, který nabízí pozice kamery, jež se ocitala na stejném místě, na němž teď stojí divák. Jeho role v prostoru je přísně nadiktována podle toho, co je snímáno. Zároveň si návštěvník tento fakt uvědomuje mnohem intenzivněji, než jak je tomu u běžných filmů, protože se fyzicky ocitá ve stejném prostoru, který vidí na videu. Celá instalace pak tematizuje vztahy mezi samotnou umělkyní (A), jež je přítomná na videu, snímajícím nástrojem, který vytváří projekci (B) a pozicí diváka (C). Ve videu Neruš mé kruhy uvádí do pohybu Tereza Fišerová objekt z ocelových lanek, které v roztočení vytváří rychle rotující a nebezpečnou kouli. Východiskem byla technická možnost vyrobit interaktivní objekt, jenž reaguje na lidský hlas, a také představa objektu, který ve své finální podobě představuje sférický objekt, který ale trvá vždy jen po určitou chvíli, dokud je v pohybu.
V každé výše uvedené práci hraje důležitou roli samotné médium videa, které situuje diváka. V dílech Terezy Fišerové však nejde o pouhé uvědomění si své pozice v rámci určitého vztahu či instituce, účastník je zároveň nabádán k zažití situace, ke změně svého vnímání či perspektivy. Dobrým příkladem takového přístupu je výstava Paralelní vesmír, kterou Fišerová připravila pro projekt Start up v GHMP. Jednalo se o jednu místnost, kde se bylo možné skrze poloskleněné dveře podívat do krátké chodby, na jejímž konci bylo umístěné zrcadlo. Návštěvník v té chvíli zažil nejprve moment překvapení ze svého odrazu - rozpoznal svůj obraz v zrcadle, následoval však pocit odcizení plynoucí z promíchání rolí subjektu a objektu. Dílo Terezy Fišerové je třeba vnímat právě skrze tento druhý (modernistický) diskurz, který pracuje s vlastním postavením diváka, a ne tolik s jeho sebe-identifikací, jako tomu je u klasického umění.
Od studií v Ateliéru supermédií spolupracuje Tereza Fišerová s Evženem Šimerou, se kterým připravili několik výstav. Jednou z nich byla výstava Pozice pro galerii UM (2014), pro kterou vytvořili sérii minimalistických objektů, jež aktivně pracovaly s pohybem návštěvníka. Vnímání prostoru a samotného díla je téma, které se prolíná všemi společnými výstavami Terezy a Evžena. Do Galerie Kostka umístili instalaci, která seskládala ze tří kvádrovitých reprobeden a projekce, ve které byl nasnímaný quazi-konstruktivistický objekt. Ze tří kvádrů se pak ozývaly ženské hlasy, jež předmět popisovaly vždy podle subjektivního způsobu vnímaní. Jeden hlas mluvil o mužské tváři, druhý o velké hoře, třetí o lavičce v zahradě.
V pracích Terezy Fišerové nechybí ani jemný humor, obzvláště když pracuje s „velkými“ tématy, jako je rozpínání vesmíru nebo plynutí času. Na jednu stranu se díla tváří poeticky, při bližším zkoumání se však odhalí autorčina snaha zprostředkovat své vidění světa divákovi. Médiem jsou jí jednoduché materiály, které skládá do primárních forem, aby co nejvíce popřela jejich vnitřní strukturu, jež by odváděla návštěvníkovu pozornost.
2011 - 2013 VŠUP Praha, Ateliér Federica Díaze
2008 - 2011 Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, ateliér Adély Matasové
Stáž:
2012 semestrální stáž na École supérieure d’art et design Marseille-Méditerranée, Marseille
Ocenění:
Cena Českých Center, Startpoint 2013
Starpoint Prize 2013 (katalog výstavy)
7. Zlínský salon mladých 2015 (katalog výstavy)
Artyčok.tv: Táborová hra / Entrance Gallery Praha / 8. 11. 2014
Dostupné z:
artycok.tv/lang/cs-cz/26446/taborova-hracamp-game
Artyčok.tv: Pozice / Galerie UM Praha / 16. 10. 2014
Dostupné z:
artycok.tv/lang/cs-cz/26329/poziceposition
Artyčok.tv: PLESO / Galerie Meetfactory / 21. 7. 2011
Dostupné z:
artycok.tv/lang/cs-cz/7914/pleso
Česká televize: Mladý talent, Artmix, březen 2011
Dostupné z:
www.ceskatelevize.cz/porady/10123096165-artmix/212562229000003/