Jiří Černický: Progres - Schizofrenie

PROGRES - 1998 - 2002

Soukromý manažerský záměr kočovného rozvojového designera - „PROGRES“ byl pokusem proniknout do výrobních struktur nově vznikající firmy nacházející se v jedné z bývalých republik SSSR. Byl zahájen v roce 1998, a díky různým průtahům zcela ukončen až v roce 2002. Tento projekt žil zcela ve stínu „První sériově vyráběné schizofrenie“1998. Stal se její odvrácenou stranou, jakýmsi stínem slavné hvězdy. Nevznikal v úspěšné nadnárodní společnosti situované v srdci západní Evropy, ale v neznámé moldavské firmě, pokoušející se, s podporou státu, vyvinout vlastní model levného motocyklu, určeného pro místní trh.

S firmou PROGRES jsem navázal kontakt v době, kdy pracovníky její malé dílny ovládalo nemalé nadšení a počáteční euforie, které souvisely se založením firmy. Jelikož v mé nabídce vyrábět motoristickou přilbu viděli možnost, jak se zviditelnit ve střední Evropě, svolili k volné, nezávazné spolupráci.

Celý proces vývoje a výroby byl velmi zdlouhavý a neperspektivní. Několikrát byl dokonce zastaven, a jen díky mé neústupnosti neskončil na absolutní nule. Již krátce poté, co jsem předložil první nákresy, byla cítit v postojích mých partnerů silná nedůvěra. Tu podporoval především fakt, že mnou navržená přilba postrádala hledí.

Nezdary spojené s výrobou byly jednak zaviněny špatným technickým stavem výrobních prostředků, ale svou roli sehrála také zkorumpovanost místních úřadů. Je s podivem, že se nám podařilo vyprodukovat alespoň malou sérii ručně vyrobených přileb. I tyto finální výrobky však svojí kvalitou připomínaly spíše polotovary. Firma brzy zkrachovala, neměla již zájem sérii dotáhnout do konce, a tak jsem ji musel dokončit doslova na koleně sám (šlo hlavně o finální doleštění laku a vypolstrování). K výslednému fiasku přispělo i to, že když se manažer firmy dozvěděl o mém úmyslu výrobek prezentovat i v oblasti současného umění, odmítl mě podporovat s tím, že taková malá firma z Východu nebude sponzorovat mé nesmyslné umělecké snahy na Západě. Prý si na nich nebudu přihřívat polívčičku.

Ačkoli výsledek mého veškerého snažení je dosti ubohý, nemám pocit, že moje idea byla špatná. Tvar přilby bez hledí vycházel z faktu, že výkon a možná rychlost mopedu PROGRES byly tak nízké, že se člověk mohl zcela koncentrovat na vnitřní prožitky z jízdy. Mám za to, že tato myšlenka je revoluční a odpovídá zcela tradici ovlivněné ruskou avantgardou. Našel jsem pro ni dokonce výstižný termín „DYNAMICKÝ MINIMALISMUS“.

Líbí se mi představa dynamiky spojené s minimalismem, který ji doposud postrádal, protože byl vždy spojován spíše se spiritualismem a metafyzikou. Tuto dynamiku „nuly“ se snažím více vygradovat i mnohostí (sériovostí). Zmiňuji-li „nulu“, mám na mysli nepřítomnost obsahu a smyslu využití. I když dávám abstrakci aerodynamický tvar navozující rychlost, není kam směřovat, není nad čím se ani pozastavovat. Minimalistická jednoduchost vymazala hledí. Rychlost je tu latentní, bez důvodu, cíle.

Toto zmrtvení, ne však smrt, jsem chtěl podtrhnout i „barvou“. Vzhled povrchu přileb neměl podléhat žádnému stylu, tendenci ani módě. Jelikož bylo mým, možná utopickým, záměrem, aby se přilby daly vyrábět „věčně“, zvolil jsem nevýraznou, neutrální polychromii. Hledal jsem odstín, který nelze přesně definovat. Zjistil jsem, že takový sofistikovaný odstín byl již vyvinut a běžně se používá v oblasti povrchových úprav počítačů, zdravotnických zařízení atd…

PROGRES – (low–tech meta–management), 1998 – 2002, laminát, textil, akryl, (23x23x32cm).

Univerzální odstín – 0–7–0205–3

bílá 101,29%

černá 24,78%

okr 7,56%

modrá 4,82%

PRVNÍ SÉRIOVĚ VYRÁBĚNÁ SCHIZOFRENIE – 1998

Jeden z prvních pokusů kočovného rozvojového designéra v oblasti sociálního designu je projekt „První sériově vyráběná schizophrenie“1998. Je to pokus komentovat skutečnosti, které se udály ve druhé světové válce, ale zvláštním způsobem se promítají i do přítomnosti.

Německé firmy byly první, které se podílely na financování výstavby koncentračních táborů, ve kterých docházelo k průmyslovému, masovému vyhlazování lidí (genocidě). Obyvatelé Východní Evropy byli totálně nasazováni na výrobu zbraní, jejichž prostřednictvím byli zabíjeni jejich spoluobčané. Dělníci, kteří výrobnímu tempu nestačili, končili ve vyhlazovacích táborech.

Zajímá mě neuvěřitelné selhání smyslu dobře fungujícího systému. Proměna smyslu ve zvrácený smysl – v důsledku tedy v nesmysl, je něco podstatného, co je příznačné pro každou dobu - tedy i pro naši. Proměna rozumně vyvážené výroby např. v nadvýrobu, může mít podobně schizofrenní důsledky jako v minulosti (např. problémy ekologické). I tento pocit ambivalence je příznačný pro moji práci.

| Pro vystižení pocitu poruchy systému či jednání (schizofreničnosti) jsem vybral „ikonu“ od norského malíře Muncha – „Křik“. Kopie jeho obrazu byla naskenována ve vývojové laboratoři jedné z německých automobilek a zpracována v počítačovém programu, který se používá k modelaci ideálních tvarů a povrchů předmětů, určených pro vysoké rychlosti podle zákonů aerodynamiky. Výsledná virtuální maketa byla poté dále modulována tak, aby bylo možné použít jejího tvaru k výrobě motoristické přilby. Její esteticky dokonalý, lesklý, „komerční“design, jako by byl v rozporu s funkcí a obsahem přilby. Pro mě je důležitá i rychlost ve spojení se sériovostí. Vzduch proudící při vysokých rychlostech připomíná siločáry proudící expresivní krajinou, tvořící pozadí šílené postavy Munchova křiku. Jízdou na motorce se tedy celý dojem schizofreničnosti násobí.