Jiří Skála: Průběžná zpráva

milý alexi,

omlouvám se ti za několik posledních měsíců, kdy jsem nenapsal ani řádku. nebylo to z nezájmu nebo lenosti, ale z mnohem vážnějšího důvodu – přepracovanosti. asi před půl rokem jsem totiž učinil zajímavý nález, o kterém bych ti rád napsal; možná tě zaujme…

vše začalo, když naše oddělení obdrželo oznámení o zahájení schvalovacího řízení k renovaci nebytového prostoru ve white street na manhattanu. z počátku to vypadalo jako rutinní a nudná práce – což znamená několik hodin strávených v archivu, schválení žádosti, dohled nad rekonstrukcí atd. v kanceláři proto všichni předstírali, že žádná taková žádost neexistuje; ta se mezitím den po dni přemísťovala ze stolu na stůl, dokud někdo z nás nebude přinucen vnějšími okolnostmi se jí ujmout. nakonec to zůstalo na mě, z jednoduchého důvodu: hrál jsem poprvé.

začal jsem s ověřením minulosti prostoru v archivu, kde je většina budov z této části města dobře zdokumentována. trochu překvapivě jsem našel pouze scany původních stavebních plánů, ale žádné záznamy o pozdějších přestavbách. nezbývalo mi tedy než kontaktovat žadatele (v tomto případě majitele) a požádat o prohlídku.

v celém prostoru byly na sobě vyskládány v několika řadách krabice a bedny tak, aby se mezi nimi dalo volně pohybovat. během prohlídky jsem se od majitele dozvěděl, že prostor používá jeho rodina přes dvě stě let jako sklad. o jeho předchozí minulosti věděl zhruba to, co já z archivu – že zde v polovině 19. století sídlila obchodní a expediční část textilní továrny. chybělo zde více jak jedno století. krach newyorského textilního průmyslu nastal v polovině 20. století a rodina majitele koupila dům i s prostorem na konci 21. století. začalo mi docházet, že jediné fyzické podklady – které mi mohou pomoci v doložení těch sta let – naleznu zde: v tomto skladu.

v tom mě utvrdily i materiály interiéru, pocházející právě ze začátku 21. století. oznámil jsem tedy majiteli, že pozastavuji schvalovací řízení na dobu neurčitou a následující měsíce podrobím prostor archeologickému výzkumu. nemusím ti asi popisovat jeho reakce; občas mám pocit, že… ale to bych zbytečně odbočoval.

celých pět měsíců jsem s kolegy odvážel věci z prostoru a třídil je do skupin podle stáří. celkově nic zajímavého, až na několik desítek krabic z první poloviny 21. století obsahující kompletní dokumentaci neziskového výstavního prostoru. ten zde sídlil od roku 1973 až do roku 2037.

tento nález předčil všechny mé očekávání, protože se nám až do dnešních dnů – a ty mi dáš jistě za pravdu – žádné informace o tomto druhu výstavních prostor, tak typických pro druhou polovinu 20. a první polovinu 21. století, nedochovaly.

od doby, kdy byl prostor zdokumentován a všechny věci archivovány, pracuji na závěrečné zprávě. zatím neúspěšně. fyzické dispozice výstavního prostoru a jeho produkční náplň (podle dochované dokumentace) je pro mě velmi lehce zaměnitelná s jakoukoliv současnou komerční galerií nebo soukromým výstavním centrem, jakých je na manhattanu několik tisíc. odkazuje k tomu například funkce jednotlivých místností – k prezentaci, administraci a archivaci, ale i použité barvy v interiéru a zbytky původního osvětlení. také umělecké artefakty, které zde byly prezentované, odpovídaly dobovému kánonu.

alexi, rád bych se s tebou setkal a podrobně probral několik – pro mě neuchopitelných – bodů, bez kterých si nedovedu opovědět na otázku: jaký byl účel tohoto prostoru?

jsem přesvědčen, že oznámení o takovém nálezu tě jistě nenechalo chladným a těším se na naše brzké setkání.

s pozdravem,

john

new york, 29. srpna 2284