Tomáš Bárta je známý především jako malíř a kreslíř navazující na tradici modernistické geometrické abstrakce (především konstruktivismu), čerpá ale také ze současného světa, prostředí a vizuálních vjemů, které jej obklopují. I přes svůj vlastní rozpoznatelný styl, jenž se vyznačuje roztříštěností formy, vrstvením struktur, architektonickým tvaroslovím nebo vytvářením vlastních grafických znaků, se jeho tvorba postupně proměňuje a vyvíjí. Mohli bychom ji rozdělit do jednotlivých etap, které u tohoto umělce končí pocitem úplného zvládnutí daného způsobu práce a začínají touhou objevit něco nového. Vždy, když dojde do bodu, kdy se již cítí sebejistě a způsob práce zvládá s lehkostí, ukončí ji a začne objevovat nové možnosti vyjádření. Experimentuje při tom s různými médii – nejčastěji s malbou akrylem či akvarelem a s kresbami tuží, jindy zas vytváří tisky, koláže nebo také objekty či instalace. Především v jeho kresbách hraje důležitou roli základní kompoziční rozvržení, jež pak – zčásti intuitivně – rozpracovává a vrství na něj další struktury nebo fragmenty barevných ploch. Základní rozvržení ve většině případů připomíná chaotické urbanistické rozvrhy narušované živými organickými zásahy. Tento aspekt pak v jednom z textů věnovaných umělcově tvorbě zmiňuje také Jiří Ptáček, který stál v minulosti za několika jeho výstavními projekty: „Bártovy kresby jsou spletitá křoviska, jimiž tu a tam proráží trosky architektonického rozvrhu.“
V současných malbách Tomáše Bárty naopak převládá jednotný a až monumentální malířský výraz s využitím silných vrstev barvy a výrazných kontrastů. V některých případech používá také lepenku nebo i jiné materiály, které do obrazu vkládá. Geometrické tvary jsou někdy narušené organickým prvkem, jsou rozlámané nebo zbořené, přičemž zde opět vyvstává autorova inspirace architekturou a modernistickou estetikou. Díky tomu je často řazen do skupiny současných mladých malířů, jako je v Čechách např. Vladimír Houdek, Tomáš Predka, Monika Žáková, Tomáš Absolon a další. Jan Zálešák, jenž v roce 2012 kurátoroval Bártovu výstavu Softcore v brněnské Fait Gallery, v této souvislosti zmínil také uměleckou dvojici Vasila Artamonova a Alexeye Klyuykova. Zároveň ale odkázal i na určité odlišnosti v jejich přístupech: „Pro Tomáše Bártu zůstává nadále důležitý především formalistický proces směřování k autonomní formě. Tvarosloví modernismu v jeho případě není symptomem příklonu k aktuálnímu ‚historiografickému obratu‘. Odráží především současnost a její eklektickou stylotvornost jako paradoxní proces směřování k originalitě.“
Jedním z jeho formálně výrazných odklonů od vlastní tvorby z předešlých let byla instalace prezentovaná na výstavě Vnější nastavení. Důležitou roli zde hrálo architektonické provedení a instalace, v níž byly umístěny černobílé kresby tuší. Vše dohromady pak tvořilo jeden celek a kresby černobílých rastrů odkazující na železné pletivo, kovové sítě nebo také na konstrukce ukryté uvnitř betonu nebo tvořící kostry staveb doplňovala jednoduchá instalace ze základních stavebních materiálů: dřevěných rámů, tyčí a provazu. Pravidelnost rastru ale Bárta opět narušil, linie na některých místech zprohýbal, zlomil nebo zamotal. Kurátor Jiří Havlíček k tomu v doprovodném textu uvedl: „Na ploše papíru se soustředění mění v neproniknutelnou změť čar. Světlé linie na tmavém pozadí se navzájem prostupují a překrývají. Poukazují na to, co zakrývají.“ Síť je zde pojata jako základní stavební prostředek, jenž se nemusí vázat pouze na stavby, ale může v širším smyslu také sloužit jako filosofická metafora.
Tomáš Bárta pracuje pomalu a ve vlnách, s trpělivostí, jež je patrná především na jeho vrstvených kresbách nebo akvarelových malbách. Se svými obrazy často není spokojený, což jej ovšem právě vybízí v daném způsobu práce nadále pokračovat. Důležité je pro něj neustrnout na jednom místě, zkoušet nové formy vyjádření, ale třeba i způsoby prezentace. Výsledkem pak může být jak klasická výstava se samostatnými závěsnými obrazy, tak i konceptuálně pojatá instalace.
2003–2009
Fakulta výtvarných umění, VUT v Brně, Ateliér III, vedoucí: Petr Kvíčala
1999–2003
Střední škola umění a designu, Brno, Ateliér malby, vedoucí: Petr Veselý
stáže, tvůrčí pobyty:
2012
rezidence: Egon Schiele Art Centrum
Petr Dub: #NEO #GalerieNTK #zombieabstraction #autenticita #CarlGustavJung #OperaMathematica #czechgirls, Artalk.cz, 2015 (online: http://artalk.cz/2015/04/28/neo-galerientk-zombieabstarction-autenticita-carlgustavjung-opera-mathematica-czechgirls/)
Anna Remešová: Čekání na comeback malby, Artalk.cz, 2012 (online: http://artalk.cz/2012/02/20/cekani-na-comeback-malby/)
Veronika Ruppert: Forst Tomáše Bárty, rozhovor na Radiu Wave, 2012 (online: https://wave.rozhlas.cz/forst-tomase-barty-5269797)
Martina Schneiderová: Óda na marnost, Artalk.cz, 2011 (online: http://artalk.cz/2011/11/16/oda-na-marnost/)
Roman Štětina: Tomáš Bárta, rozhovor pro Český rozhlas, Radio Vltava (online: https://vltava.rozhlas.cz/tomas-barta-5142765)
Lucie Poštolková: První rozsáhlejší výstava Tomáše Bárty na Chodovské tvrzi, Novinky.cz (online: https://www.novinky.cz/kultura/257870-prvni-rozsahlejsi-vystava-tomase-barty-na-chodovske-tvrzi.html)