Tomáš Císařovský

Od samých počátků své umělecké tvorby je Tomáš Císařovský fascinován médiem malby. Patří k nejznámějším českým autorům, kteří kolem poloviny osmdesátých let v našem kulturním prostředí formulovali a prosazovali tvorbu postavenou na postmoderních názorech. Svá díla představoval spolu s vrstevníky na neoficiálních přehlídkách mladého umění Konfrontace (od r. 1984), kde převládala estetika spontánní neoexpresivní tvorby. Jeho obrazy Terče, jež byly představeny právě na Konfrontacích, jsou stylově blízké tehdy aktuální italské transavantgardě.

V další fázi své tvorby spolu se členy a okruhem přátel ze skupiny Tvrdohlaví směřoval více k postmodernímu vnímání malby. Malbu začal pojímat jako lingvistickou hru a experimentoval s její vizuální řečí. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vnesl mezi malířská témata individuální a kolektivní paměť a její příběhy. Ty korespondovaly jak s historismem spojeným s postmodernou, tak s rozpomínáním se na světlé stránky české historie, což bychom mohli klást do souvislosti s tehjdejším rozpadem totalitního systému. Důležitý rozsáhlý cyklus obrazů z této doby nese název Z deníku dědy legionáře. Je pro něj typické paralelní líčení příběhu obrazem i textem.

Od devadesátých let patřil Tomáš Císařovský ke spolupracovníkům pražské Galerie MXM. Předlohy pro svá díla nalézal v novinové nebo i rodinné fotografii, z níž vybíral detailní výřezy. Mezi jeho četnými výstavami uspořádanými v devadesátých letech za zmínku stojí především obrazy prezentované na výstavě "Viděno dvěma", kterou připravil se svou ženou Erikou v roce 1993, dále na výstavě "Naty, přepni to" (1994) anebo "Bez koní" (1996). V roce 2000 ještě s dalšími kolegy připravil výstavu v GHMP s názvem "Na co myslíš ty". Zde se jeho figury i jejich gesta stávají specifickými, věcně pojatými znaky vizuální řeči, jeých rovněž promyšleně pracuje s účinkem výrazných barev.

V poslední době se proměnil především námětový okruh obrazů Tomáše Císařovského. Autor se pro inspiraci obrátil do období po druhé světové válce, prohloubil expresivní vyznění barvy v obraze a ještě více tak umocnil existenciální poselství své tvorby.