Barbora Klímová, vítězka ceny Chalupeckého z roku 2005, je konceptuální umělkyně, jejíž témata se pohybují napříč časem a prostorem. Rozdělování a spojování je jednou z nejviditelnějších charakteristik její tvorby, ať již instalací nebo projektů. Pomocí reformulace uskutečněné události, které dal vzniknout někdo druhý (umělec, teoretik, neznámí lidé) v médiích, jako například performance, výzkumný projekt nebo archivní sbírka fotografií, včleňuje do svého uměleckého výsledku jednak transpozici původního významu a jednak jiný model svého čtení. Svým dílem chce vytvářet nový druh kontaktu s existujícím prizmatem historična. V site-specific intervencích do galerijního nebo veřejného prostoru vytrhává místo z jeho konvencí. Skleněná příčka, s níž Klímová rozdělila galerijní místnost Moravské galerie, nové barvy světel veřejného osvětlení, postupně se zdvihající řádka dlaždiček, objekt, který umožňuje vidět za roh, to jsou podoby jejího reálného střetu s architekturou.
Pracuje v nich se stejnými principy jako v abstraktnějších projektech, jež posouvají vnímání prostředí po lince časové. Není to „historie“ jako tvůrce kulturního vědomí, jsou to konkrétní lidé a jejich činnosti. Náš pohled na minulost je deformován tím, co se z ní zachovalo. Hmatatelné výsledky (jako například fotografie, záznamy v archivech) i retrospektivní pohled žijících tvůrců kombinuje Klímová tak, aby ve výsledku precizním způsobem vytvořila sdělení o posunu, kterým rozdělila i spojila původní s novým.
Nejznámější z jejích časových projektů jsou Replaced (2006), kdy opakovala vybrané známé performance sedmdesátých a osmdesátých let, Personal Events (2008), v nichž nechala osoby ze snímků znovu provozovat činnosti zachycené na starých snímcích, a Slavné brněnské vily II (2007). Zde zkonstruovala paralelní akci k cizímu projektu – výstavám a knížkám o architektuře Brna. Klímová upřednostnila vily z období druhé třetiny dvacátého století, především tzv. normalizační, jež se do výběru původního kurátorského výzkumu editorů téměř nedostaly. Utváření obrazu naší paměti reprezentovalo i dílo Naše věc (2009), kdy ve formě nástěnného seznamu sestavila vývoj brněnské umělecké institucionalizované scény. Odehrával se na výčtu jmen výstav realizovaných v místních galeriích a v souběžné výstavě dobových exponátů z Galerie Mladých.