Jsou dva způsoby, jimiž lze interpretovat tvorbu Jakuba Hoška skrze subkultury, o kterých se v kontextu jeho tvorby nejčastěji mluví. Interakce s nimi je totiž dvousměrná:
V prvním ohledu Hoškovu tvorbu po formální a obsahové stránce ovlivnily vizuální znaky subkultury. Autor byl zpočátku silně inspirován grafickým designem vinylů, skejtových desek a celkovou estetikou subkultur, jako je skateboarding, punk nebo graffiti, pojících se s liberálním myšlením a s hodnotami pospolitosti a komunitnosti. Ač jsou tyto subkultury spíše apolitické, jejich důraz na osobní svobodu a sebevyjádření spolu s jistou esencí mladické divokosti můžeme vnímat jako angažovaný postoj proti konzervativnímu smýšlení. Stěžejní roli zde hraje hudba, skrze niž definují samy sebe. Pro Hoška ovšem není důležité identifikovat se v uzavřených rámcích. Proplouvá přirozeně étosy jednotlivých subkultur, aby vytvořil autonomní umělecké vyjádření fungující v institucionálním provozu, a nezříká se přitom původních „pouličních“ a DIY hodnot. Tato dynamika a mezioborovost se přirozeně projevuje v širokém rozpětí jeho aktivit. Hošek je umělcem, kulturním aktivistou a DJem, ale také organizátorem výstav, koncertů a hudebního festivalu.
Na druhé straně tu je způsob, jakým Hošek subkultury sám zpětně ovlivňuje. Pořádání festivalu Creepy Teepee a jeho principy a aspekty jako je multižánrovost, specifický vizuální styl a v posledních letech i příklon pomocí jeho prostředků manifestovat angažovaná témata, má přímý vliv na myšlení a tvorbu nejmladší generace umělců. Pokud budeme pracovat s tvrzením, že i současná nejmladší výtvarná umělecká scéna je subkulturou, Jakub Hošek je určitě jedním z jejích vzorů. V praxi se ale nejedná pouze o ovlivnění formálními znaky jeho tvorby, ale také o přejímání konceptů spojených s interdisciplinaritou, s principy DIY a s naplňováním životního stylu kulturního aktivisty-nomáda.
Co se týče formálního jazyka jeho maleb, Hošek si drží svůj rozeznatelný a autentický styl založený na používání šablon, jeho díla však prošla určitými změnami. Prořídlo zobrazení explicitních motivů násilí (jako uřezané ruce a nože) a Hošek se přiklonil k náznakovější podobě sublimace temnoty a k abstrahovanějším motivům. Ostrost hrotů nože vystřídala ostrost abstraktních znaků odkazujících k formám metalových logotypů, které písmena často přetvářejí do propletených, ostrých a trnitých shluků kořenů nebo větviček. Tyto fragmenty používané v aktuální tvorbě mají velice často podobu chaotických linek těkajících v jakési křeči. V Biography (2015) se spletence hrotů stávají jediným motivem znejišťujícím nás svou formou na pomezí písma a nahodilého čmárání.
Další změnou v Hoškově tvorbě je posun od křiklavé barevnosti k temnější a chladnější paletě. Obrazy jsou také minimalističtější, autor už nepokrývá celou obrazovou plochu, ale klade méně motivů do abstrahovanějšího a ploššího pozadí. Nové série jeho maleb působí vyprahlejším a skeptičtějším dojmem, antropomorfní temnotu střídá méně konkrétní předtucha zlovolného, úzkostné čekání na příchod neštěstí. Takové dojmy vyvolává například Earth Died Screaming (2016), kde zombie ruka škrábe šedý abstraktní povrch na pozadí drátěného plotu. Současné téma environmentální krize v antropocénu a možné apokalypsy je zde artikulováno komiksovým stylem, jenž však promlouvá apelem skřípějícího zvuku špinavých zombie nehtů přejíždějících po tabuli.
Hošek už dříve pracoval s prostorovou dimenzí obrazů a vytvářel je s tlustými rámy, které dovolovaly malířsky pojednat i bok obrazu. S prostorem pracuje i nadále a vytváří objektová díla, která však nadále zhodnocují malířské gesto. To bylo možné vidět například na autorově společné výstavě s Anežkou Hoškovou a Nik Timkovou nazvané Superimpostitions (2015), v rámci níž byl v barokním sále Colloredo-Mansfeldského paláce nainstalován soubor minimalistických objektů odkazujících ke skejtovým překážkám, náhrobkům a nábytku. Jejich temně fialová barevnost vytvářela výrazný protiklad k zlatavé výzdobě sálu a tuto výstavu lze tedy vnímat i jako site-specifickou reakci na daný environment. Na pomezí malby a objektu potom funguje například i dílo emo_oce (2015), které pojednává pro autora příznačný motiv ruky bez těla. V této práci si lze nejvíce povšimnout odkazu na trend postinternetové estetiky, jež ráda spojuje odkazy na virtuální a komerční prostředí s objektovou tvorbou a DIY estetikou. To se projevuje motivy ikonek z počítačového interfacu a neexistujícími logotypy, které jsou namalované na dřevěném povrchu zlomené a ploché ruky.
Opomenout však nesmíme ani Hoškovu kurátorskou a organizátorskou činnost v rámci provozu galerie A.M.180, kterou vede společně s Nik Timkovou. Kurátorská dramaturgie „áemka“ spočívá v mapování a prezentaci vizuálních trendů spojujících volné umění s grafickým a módním designem. Devízou programu jsou mezinárodní kontakty kolektivu a schopnost přivážet rezonující momenty progresivní umělecké scény na principech spolupráce a bez velkých prostředků. A.M.180 se tak stává důležitým bodem v mezinárodní umělecké síti, která funguje mimo institucionální rámec.