V širokém proudu českého politického umění působí práce Jana Jakuba Kotíka výrazně svou analytičností, vytvářením symbolických vztahů mezi zdánlivě odtažitými kontexty a orientací na americkou politiku. Kořeny Kotíkova investigativního přístupu a formálně dotažených realizací je třeba hledat v jeho newyorském backgroundu, v tom, že vyrůstal a studoval v jiném kulturním a politickém kontextu.
Na českou scénu vstoupil v roce 2000 výstavou Úspory měřítek (Economies Of Scale) v galerii Jelení.Tento soubor domácích spotřebičů sestavených z modelů letadla, tanku či bitevní lodě kriticky proniká k problematickému potenciálu průmyslové mašinérie, jehož dobře míněná konvenční utilitárnost má řadu známých i skrytých spojitostí s technologiemi agrese a moci. Tento kontextuální princip stavící proti sobě banální každodennost a znepokojivé symboly politické expanze využívá i obraz satelitu Mir složený z různě opečených toastů, nazvaný Snídaně šampiónů (2001). Kotík si dobře uvědomuje genezi a historii společenského statusu spotřebního designu, k jehož rozmachu došlo právě díky vojenským laboratořím v době 2. světové války. Kromě odvrácené strany konzumu se Kotík ve svých dalších pracích zabýval také globalizací, například v projektu Snadný cíl (2001), který upozorňuje na možnou zaslepenost antiglobalizačního hnutí nebo také v cyklu „personalizovaných“ bankomatů Peníze promlouvají (2002), které Kotík stylizoval pomocí jakýchsi „tapet“ nastavitelných běžně na osobních počítačích či mobilech.
Od roku 2002 vstupuje do Kotíkovy práce stále intenzivněji problém vzájemného provázání médií, průmyslu, politiky a ideologie. Kotík interpretuje netransparentní vztahy, které formují podobu globální reality, generují politické leadery a manipulují informace. Jeho práce se nás snaží upozornit na to, jaké zájmy a jaké brutální skutečnosti může kamuflovat mediální záběr přátelského potřásání rukou. Spojování různých časových i místních kontextů, analogie různých hierarchických modelů se uplatňují v Kotíkových „lištových objektech“. Využití nenápadné umělohmotné elektrikářské lišty ke schematizovaným plastickým kresbám na zeď, jako je to mu například u bombardéru B-1 (2003) propojeným s hodinami, v projektu 60 Watt Max (2004) nebo Studii šíření informací (2005), se tak stává jakousi materiálovou metaforou skrytých spojitostí.
Kotíkova kritika militantní mezinárodní politiky se projevuje už v objektu Ať žije velitel (2003), která ironicky kombinuje projevy agresivní bushovské politiky s heavy metalovou skladbou Iron Man. Působivou ukázkou zviditelnění manipulativních strategií americké válečné rétoriky v době útoku na Irák, jako tomu bylo například v projektu S,M,L,XL (2003), kdy na profesionálních modelkách předváděl trička s nápisy „Šok a div“, „Osa zla“ a „Válka s terorem“ , trička byla následně v neziskovém prodeji.
V podání Jana Kotíka zastupují konkrétní podoby moci nebo bohatství, upozorňují na to, že kořeny společenského zla nejsou abstraktem, ale že k nám zřetelně mluví všedním jazykem každodenních událostí.