Jan Lesák je fotografem, který však možnosti fotografického média a jeho prezentace neustále zkoumá a překračuje. Na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem vystudoval bakalářský a magisterský program v ateliéru fotografie Pavla Baňky a doktorské studium absolvoval v oboru vizuální komunikace u školitelky Zdeny Kolečkové. Ve své tvorbě se věnuje především postprodukci, přičemž obvykle reaguje na existující předměty nebo produkty, které jsou součástí naší kulturní historie v širším smyslu, a promýšlí jejich nové, potenciální sestavy a kontexty.
Do širšího povědomí Lesák vstoupil výstavou své diplomové práce Případ pro začátečníka ve Fotograf Gallery (2011). Vystavený projekt byl záznamem dlouhodobého procesu, jehož podstatou byla transformace filmové složky do objektu. Lesák vystavil fotografii bloku papírů A4, na které strojově přepsal veškeré mluvené slovo z filmu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata. Na dalších fotografiích Lesák divákovi umožnil nahlédnout do bloku, do dalších řádků filmu. Diagramem na stěně pak ukázal hloubku propisu a působivost textů. Lesák film transformoval do objektu a objekt do fotografie, zachoval a dal nám vytušit linii děje, ale vše se odehrávalo najednou, v jednom čase. Postkonceptuální přístup k práci a zájem o apropriaci se od této chvíle stal zásadním tématem Lesákových děl.
Na rezidenci v International studio & curatorial center (ISCP) v New Yorku (2013) se rozhodl navázat na dílo Jana Dibbetse z šedesátých let Perspective Correction. V té době se v USA konceptuální umění teprve formovalo a toto Dibbetsovo dílo založené na nalézání vztahů fotografického záznamu a reality, kdy se fotografie stává iluzí, mělo ve vývoji konceptuální fotografie zásadní význam. Lesák si uvědomil, že mu byl v rámci rezidence přidělen velmi podobný ateliér, jako měl právě Dibbets, a v takřka stejném prostoru dílo „zopakoval“. Jeho site-specific instalace INSIDE je tedy zdvojením či znásobením obsahu díla Jana Dibbetse. Konceptuální nalézání možností a vztahů mezi realitou a iluzí se přenáší do 21. století, z fotografie vstupuje do prostoru a s tím se před divákem odhaluje i podstata fotografické iluze – korekce perspektivy.
V témže roce se Lesák v Altánu Klamovka pokusil dalším site-specific projektem between o ztvárnění rozporu mezi historismem a modernou. V romantizujícím historizujícím tvarosloví Altánu zakryl apsidu černou deskou, do které reflektorem vysvítil kruh o průměru apsidy. Ze dveří Altánu tak do parku svítilo radikální geometrické poselství modernismu.
Další site-specific instalaci s názvem Touching the Art (the Fragile and Forgotten) umělec realizoval na rezidenci v Art Quarter v Budapešti. Požadavek kurátorů na závěrečnou výstavu rezidence spočíval v reflexi a propojení Budapešti s autorovou domácí zemí. Lesák v archivu Artpool Art Research Center, který mapuje umění od 60. let 20. století, objevil složku Valoch CZ. Valochova korespondence s archivem z 60. a 70. let byla plná křehkých kreseb, koláží, vizuální a konceptuální poezie a textů. Lesák tuto složku přefotil a vystavil.
Apropriace pro Jana Lesáka představuje možnost předefinování problematiky současnosti, archeologii historických fakt uchopenou v soudobém kontextu. Historie je posunuta v čase i v prostoru. To, jak se díváme na historii, je současně vzpomínkou i novým objevováním, rekonstrukcí, ale především to vypovídá o hodnotovém rámci našeho přítomného světa.
V podobně minimalistickém duchu jako u zmíněných výstav pracoval Jan Lesák také v projektu Periferial vision (2016), kde se orientuje na práci s médiem a jeho materialitou. Klasická černobílá fotografie, která je v tomto případě pouze černou monochromní plochou, utváří obraz až odrazem – na povrchu lesklého fotopapíru. Fotografie přitom mají radikálním způsobem změněné proporce a vytvářejí kompaktní kompozice, jež jsou inspirované principem geometrické abstrakce a jejichž velikost vychází z šířky role fotopapíru.
V projektu Running in Haze, který poprvé představil v roce 2016 v Domě pánů z Kunštátu v Brně, autor pracuje se svým pojetím fotografie jako objektu a s její transformací do černých, šedých a bílých lesklých ploch, do gradientu, který chápe jako elementární prvek současné vizuální kultury. Architekturu výstavy tvoří modulární systém švédské značky FOGA, který se používá v reklamním průmyslu a má nekonečné možnosti použití. Název Running in Haze je převzatý z videoklipu kapely Lust For Youth.
Dalo by se říci, že autor v těchto projektech započal novou etapu své tvorby, v podstatě v nich však pracoval s fotografií stejně jako kdysi s filmem či archivem. Tou podstatnou změnou však je, že Lesák nyní připravuje diváka o orientaci ve vlastních vzpomínkách a zkušenosti a vede jej do dosud zcela nepoznaného a utvářejícího se chápání věcí a souvislostí.
