Jiří Matějů rozvíjí osobitou verzi geometrické abstrakce a v současné době patří k jejím nejvýraznějším představitelům. Podstatu jeho tvorby velmi přesně vystihl Miroslav Petříček, který v textu k výstavě s názvem Souhvězdí vlka uspořádané v Prinz Prager Gallery v roce 2012 označil jeho obrazy za „vizuální metafory“. Samotný termín metafora je použit v přeneseném významu a převeden z jazykovědy a literární vědy do oblasti vizuálního vyjádření. Ve shodě s Petříčkem považuje Matějů svoje obrazy za „optické metafory“, přičemž pojem chápe jako „ nějakou konkrétní zkušenost, která se abstrahuje do čehosi intuitivního“. Ve své tvorbě vychází z reality, z vlastních životních zážitků, vjemů a poznatků, které na základě přenosu vzájemné podobnosti významů transformuje do geometrické abstraktní formy. Nejde o jednostranné vnímání skutečnosti, ale o její komplexní uchopení v rovině senzuální, racionální a intuitivní. Takový přístup umožňuje dostat se za hranice její známé, prozkoumané a viditelné části a přiblížit se k jevům neobjeveným, proměnlivým a neuchopitelným.
Základní stavební prvky jeho obrazů tvoří barvy a linie. Malíř vychází z předpokladu, že barva objektivně neexistuje, ale vzniká jako subjektivní zrakový vjem. Je to psychologický a mentální prvek, který dokáže na diváka intenzivně působit. Obrazy komponuje tak, aby na diváka opticky působily. Výstavba obrazu je striktně geometrická, plocha je členěná symetricky a systematicky pravidelným kladením, střídáním nebo křížením vertikálních a horizontálních linií. Přesné dělení plochy ve spojení s nekonvenční kombinací barev navozuje specifické optické vztahy, díky kterým kompozice získávají neobvyklou působivost. Malby vyvolávají dojem pohybu, nestálosti a proměnlivosti, dvojrozměrné obrazy získávají prostorovou dimenzi, do které může divák vstoupit jako bezprostřední účastník. Intrapersonální přenos informací formující se během tvůrčího procesu přechází při konfrontaci s hotovým dílem v mnohostrannou komunikaci interpersonální. Před každým divákem se otevírá možnost vlastní interpretace, ale také zajímavé mentální hry. Kompozice se mění v závislosti na úhlu pohledu, je jiná při sledování z určité vzdálenosti a liší se vlivem různých světelných podmínek. Zároveň umožňuje nacházet a vkládat vlastní obsah, děj, příběh a význam. Racionálně koncipované obrazy působí emotivně, poeticky a magicky, což ještě umocňují názvy, založené na asociativním a metaforickém principu.
