Dílo Jiřího Šourače zaujímá v českém umění od svého počátku zcela zvláštní polohu. Umělec vstupoval na uměleckou scénu během druhé poloviny 80. let, a to v době, kdy k nám začala vehementně pronikat „nová malba“, zpočátku charakteristická svým příklonem k dráždivě exaltované expresi. Byla to doba ozvuků německé „Neue Wilde“, italské „Transavantgardy“ a postmoderně chápané praktiky míchající různé styly a citace. Mladá generace se tehdy soustředila kolem neoficiálních výstav, známých pod názvem Konfrontace. S velkým nadšením byly pořádány jednodenní výstavy ve dvorcích a zahradách, kde se nová generační orientace naplno projevila jako nový vůdčí směr. Jiří Štourač byl ale zaujat zcela jiným světem – světem ticha a klidu.
Štourač vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze (1979-84). Už jako student si našel své vlastní vzory, daleké od toho, co se na Akademii vyučovalo a vzdálené i pozdější novovlní expresionistické malbě let osmdesátých. Ještě jako gymnasista shlédl v roce 1977 výstavu Jana Zrzavého. Jeho dílo Štouračovi učarovalo a obdiv k tomuto malíři provází jeho tvorbu dodnes. Během studií pak umělec objevil malbu Pierra della Francescy. Vydal se s Čedokem na zájezd do Itálie, kde se odpojil od skupiny (všichni si mysleli, že emigroval) a rozjel se po stopách tohoto velkého renesančního malíře, který byl znovuobjeven teprve opět ve 20. století jako mistr zvláštní světelné barevnosti a dokonalého ztvárnění perspektivy. Po roce 1989 se Štouračovi podařilo získat čtyřměsíční stipendium do Itálie. Pronajal si byt v Arezzu (v tamním kostele lze nalézt vrcholné Francescovy fresky) a kreslil a kreslil a cestoval a cestoval po Toskánsku. Lekce z tohoto skutečně tvůrčího pobytu zpracovává Štourač dodnes.
První výrazné Štouračovy práce vznikaly v letech 1985-88. Byly to rozměrné kresby uhlem. Témata kreseb byla velmi zúžená: jednalo se o „portréty“ záhadných postav a kresby blíže neurčených předmětů. Figury stojí nehnutě, v naprostém klidu a soustředěné do sebe samých. Jsou stylizovány do archaických forem, chybí renesančně utvářené proporce – tělo je např. protáhlé, ruce prodloužené, hlava úzká (Trýzeň, 1988). Dominuje černá barva, která tvoří prostředí figury. Z tmavé plochy září obličeje a tvary. Na neiluzivním černém pozadí vévodí figury, jejichž tvar je modelován prostřednictvím světla a stínu. Zatímco v klasicky malovaných obrazech (i renesančních) je tvar osvětlován, ve Štouračových kresbách jas vychází přímo z postav (podobně jako u Zrzavého). Celý výjev působí tajemně. Světlo dodává výjevu transcendentální rozměr, postavy plují neurčitým prostorem a scéna se vzdaluje jakékoliv reálné zkušenosti.
Svůj počáteční způsob vyjadřování Šourač už neopustil. Proměna se děje jen v tematické rovině a v přibývání barevnosti. Po roce 1990 se v umělcově tvorbě objevuje velké a věčné téma: inspirace biblickými příběhy. Vznikají kresby jako Magdalena u prázdného hrobu (1990-94), Zvěstování (1994) či Lazar (1994). Štourač zpracovává tyto odvěké obrazy ovšem neortodoxně. Ikonografie, na níž jsme zvyklí od středověku po 19. století, zde neplatí. Například v kresbě Zvěstování klečí Panna Marie v jakémsi svatostánku, z jehož vrcholu skrze kruhovitý otvor proniká světlo. Panna Marie ale vyzařuje i sama o sobě. Postavy těchto kreseb jsou identifikovatelnější a prostor je ozřejměn architektonickými (byť velmi jednoduchými) formami. Celá kresba je daleko prosvětlenější nebo spíše lze říci, že působí „vybledle“ – tak jako se jeví i umírněná barevnost fresek Pierra della Francescy. A podobně jako v díle tohoto renesančního mistra i v kresbách Štourače světlo a specifická barevnost vytvářejí prostor pro meditaci a pocit tkvění v čase.
Koncem 90. let nastala v umělcově tvorbě výrazná změna: začal malovat obrazy. A to dokonce s tématy všedního dne. Vyznění obrazů ovšem zůstává stejné jako dříve. Scény ze života jsou opět zastaveny v čase. Námětem obrazů jsou lidé v interiéru: žena stojící u okna, dítě sedící na pohovce, žena s pletením. A druhým okruhem jsou obrazy interiérů bez lidí. Lépe řečeno výseky z interiérů: pohled skrze otevřené dveře, stůl před oknem, část stolku se šachovnicí (dominantní je tu ovšem podlaha). De facto se jedná o zátiší – o pohled na několik věcí v místnosti. Předměty jsou vidět někdy jen torzovitě – podle toho jak a odkud se díváme, neboť z určitého úhlu pohledu nelze vidět všechno. Předměty jsou opuštěné, místnosti prázdné. Cítíme sice silně stopy po lidské přítomnosti, ale zároveň i jakési nehybné tkvění, vzdalující obrazový výjev ze světa kolem nás. Nejvíce má proto Štouračova tvorba blízko k linii metafyzické malby či magického realismu. Přítomnost atmosféry zastavenosti a pocitu věčnosti bytí vnesli do svých obrazů například Carlo Carra či Girgio Morandi. S magickým realismem pojí Štourače zájem o civilní tematiku (v jeho novějších obrazech), která je ovšem „odcivilněna“ posunem do tajemné až fiktivní roviny.
K meditativnímu způsobu života měl Štourač zřejmě vždy blízko. Odtud introspektivnost jeho tvorby, vztahující se k otázkám bytí člověka a k hledání cesty vedoucí k osvobození od trýznivých pocitů vrženosti do neovladatelných situací. Tkvění mimo čas přenáší člověka do sfér, kde je možné si uvědomit duchovní jistoty a kde se lze povznést nad honbu za materiálními touhami. Víra v tento typ smyslu života jistě pomáhá Štouračovi zůstat v klidu a pracovat na své cestě, aniž by se zatěžoval hledáním aktuálních uměleckých tendencí. Sám říká, že mu jsou blízká slova Jana Zrzavého: „ není třeba se starat, abychom byli moderními, protože už tím, že žijeme v nějaké době a jsme k ní vnímaví, se stáváme současným“.
Jiří Štourač
1996 cena primátora města Plzně na Bienále kresby Plzeň 1996
1990 – 95 asistent v ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění v Praze
1994 stipendium italské vlády ke studiu renesančního freskového malířství
1979 – 84 studium na Akademii výtvarných umění v Praze, obor malířství
Topičův salon, Praha, 2014, text Miloslava Hlaváčková
Galerie Klatovy/ Klenová, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Galerie výtvarného umění v Náchodě, 2003, text Marcel Fišer
Galerie Caesar, Olomouc, 1998, text Radek Horáček
Galerie hlavního města Prahy,Praha, 1994, text Hana Larvová
Kontexty, 4/2013, Josef Mlejnek, 2013, s. 47-53
Poezie magického realismu, Katalog k výstavě v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, 2002, Úvod Miroslava Hlaváčková
Raimanová, Ivona. : Štourač, Jiří, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha 1995, s. 845
Pečinková, Pavla : Contemporary Czech painting, East Roseville ( Australia) G+B Arts International Limited, Jiří Štourač, 1993, s. 162 – 165
Revolver Revue, 37/1998, Miloš Doležal, 1998, s. 191-214
Raimanová, Ivona: Výstava patnácti, GHMP, 1988
2014
Městské muzeum a galerie Polička
Topičův salon, Praha
2013
Galerie 3, Nový Jimramov
Galerie Platinium, Brno
2012
Santiniho schody, Žďár nad Sázavou
2010
výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
2009
Komenského náměstí 133, Nové Město na Moravě
2008
divadlo U stolu, Brno
2007
Městské muzeum Bystřice nad Pernštejnem ( s Jiřím Plieštikem a Tomášem Smetanou)
Městské muzeum a galerie v Bystřici pod Hostýnem (s Jiřím Plieštikem)
2006
Galerie výtvarného umění Náchod
2005
Městské muzeum a galerie Svitavy (s Tomášem Smetanou a Romanem Hušákem)
knihkupectví Archa, Zlín
2004
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
2003
Galerie Klatovy/Klenová – galerie U bílého jednorožce, Klatovy
2002
Galerie Z ruky, Křížovice
Galerie Pokorný, Prostějov
2001
Galerie Eva, Bystřice nad Pernštejnem
Městské muzeum a galerie, Polička
2000
sál dr. Fürsta, Dobřichovice
1999
Galerie Litera, Praha
Galerie Z ruky, Křížovice
Horácké muzeum, Nové Město na Moravě
1998
Galerie Caesar, Olomouc
1997
Galerie Hermit, Praha (s Jiřím Kornatovským)
Literární čajovna Suzanne Renaud, Havlíčkův Brod
1994
Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha
( s Jitkou Svobodovou)
2014
S.V.U. Mánes, zámek Holešov
Paper obsessed +2, Dvorac Sec Contemporary, Praha
2012
členská výstava S.V.U. Mánes, galerie Diamant, Praha
Out of reality, Roskilde, Dánsko
Volný směr, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2010
Na počátku bylo slovo, ambit kláštera bratří františkánů, Praha
2009
Vysočinou, galerie města Plzně, repríza v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě
členská výstava S.V.U. Mánes, galerie Diamant, Praha
2007
Světlo a stín, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
2006
Plus – minus 50 (generace 80. let), Galerie města Plzně, repríza v galerii U Bílého jednorožce Klatovy
Orbis pictus, Městská galerie ve Vysokém Mýtě
2005
Parafráze, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2004
Venkované na městečku, kulturní dům, Bystřice nad Pernštejnem
2003
Ve světle, Galerie Slováckého muzea v Uherském hradišti
Středoevropské bienále kresby plzeň 2002, Západočeská galerie v Plzni
2002
Poezie magického realismu, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Současný akvarel, Galerie Navrátil, Praha, reprízy v galerii Caesar, Olomouc, v Galerii měsíc ve dne, České Budějovice, v Oblastní galerii v Liberci a v Galerii U dobrého pastýře, Brno
2001
Výtvarná vysočina, Oblastní galerie vysočiny Jihlava, reprízy v Západomoravském muzeu Třebíč a v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě
Možná první a zatím poslední, výstavní síň Mánes, Praha
2000
alfa 2000 omega, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
1999
Prozařování, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, reprízy v galerii
Druhý Nový zlínský salon, Státní galerie výtvarného umění ve Zlíně, v Galerii umění Karlovy vary a v Oblastní galerii Vysočiny Jihlava
Umění pro nemocnici, galerie Václava Špály, Praha
1998
Středoevropské bienále kresby Plzeň 1998, Západočeská galerie v Plzni
1996
Novozákonní motivy v českém umění 20. století, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, repríza v Galeriii umění Karlovy Vary
Výtvarní umělci dvou měst, kulturní dům, Nové Město na Moravě, repríza v Gemeentehuis, Waalre, Holandsko
Bienále kresby Plzeň 1996, Západočeská galerie v Plzni
První Nový zlínský salon, Státní galerie výtvarného umění ve Zlíně
1993
Vnitřní světlo, Horácká galerie, Nové Město na Moravě
1989
Mladí výtvarníci, kulturní dům, Bystřice nad Pernštejnem
Leben stat Krieg, Die alten Synagoge, Santhausen, Německo
Pocta Janu Bauchovi, galerie Václava Špály, Praha
1988
Výstava patnácti, Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, Praha, repríza v galerii hlavního města Bratislavy, Bratislava
Knižní ilustrace (výběr)
Hynek Jurman:Ve znamení zubří hlavy, Sursum, Brno, 2000
K. J. Erben : Kytice, Triáda, Praha, 2000
Miloš Doležal: Čas dýmu, Atlantis, 2003
Miloš Doležal : Sansepolcro, Arbor vitae, 2004
H.Ch. Andersen : Šťastný princ, Literární čajovna Suzanne Renaud, 2006
Joseph Roth : Legenda o svatém pijanovi, Petrkov, 2011
Národní galerie v Praze
Západočeská galerie v Plzni
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě
Sbírka nadace současného umění v Praze
Galerie Klatovy/Klenová
Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
Galerie výtvarného umění v Náchodě
Artotéka města Plzně