Tvorba Lindy Čihařové má multimediální zaměření v širokém rozpětí vizuálního vyjadřování. Autorka pracuje s novými technologiemi, její projekty jsou konceptuální, často na hranici interaktivních performancí. Používá nová média, v kombinaci s kresbou, malbou, videem a fotografií. Jejím základním inspiračním zdrojem je krajina a přirozené životní prostředí pod vlivem lidského působení, kde objevuje různé možnosti mezidruhové komunikace. Zajímají ji i vědecké metody při výzkumu přírodních a ekologických procesů.
V období studia na pražské VŠUP (ateliér Adély Matasové, později Jiřího Davida, 2002-8) byla Čihařová ovlivněna několikaletým bydlením na jižním okraji Prahy, kde si kladla otázku po sounáležitosti s okolní přírodou a odpověď nacházela v osobitých obrazových metaforách (série Ekosystémy; Ekotvorové, 2003). Absolventskou prací se stal projekt Emokraj (2008, výstava TINA B., Galerie Vernon), vyjadřující spjatost člověka s krajinou, v průzkumu jeho pocitů v přírodě, kde se autorce jednalo o vytvoření emocionální typologie krajiny. Na bázi interaktivní videoprojekce vznikla mapa krajiny o rozloze asi 1 km čtvereční, kde si diváci sami pouštěli video k vytipovaným místům. Pro celkem devět míst, zaznamenaných v nočním čase, bylo použito umělé světlo – baterka, reflektory auta či pátrací světlo helikoptéry k jejich osvětlení a objevování. Pak vznikly projekty na vědeckém základě, například Streptomyces (2007), z fotografií pořízených v laboratoři bioinformatiky v Institutu mikrobiologie AVČR, sledující regulační procesy v buňkách. Následně se zrodila koncepce dokreslovaných fotografií, nazvaná Fotokresby (pokračuje od roku 2008), kde autorčinu fantazii inspiroval detail krajiny, podle něhož tvořila minipříběhy z určité lokality. Kresba se stala výrazem osobního čtení v daném prostředí a vytvořila psychologický příběh místa. Jeho vyvinutější formou pak v roce 2009 se stal projekt Migromat (Galerie Vernon), obrazová videobáseň a interakční instalace na téma migrace v krajině, kde pohybem člověka dochází k posunům významů, úměrně proměnám zrakového vnímání a prolínání obrazů v lidské mysli.
Po absolutoriu VŠUP odjela Čihařová na stáž do Holandska, kde z inspirace tamější krajinou vytvořila v roce 2009 videoprojekt Neverlands. Šlo o instalaci 16 keramických reliéfních desek, modelovaných podle různých částí holandské krajiny, rozložených na podlaze tak, že si divák zvolil a vytáhl libovolnou desku z podprojekce vody nad její hladinu, avšak po chvilce se sama opět zalije obrazem vody. V dalším projektu Average place (2009) šlo o srovnání vizuální stimulace našeho životního prostředí s představami v našem nitru. Jako průměrné bylo chápáno to, co je konkrétním místem a vyniká konkrétním životem uvnitř. V sérii Nanospolečenství (2009) se opětovně potvrdil autorčin zájem o zkoumání přírodních jevů na vědeckém základě, kde tentokrát se staly inspirací fotografie z elektronového mikroskopu, od organických snímků po anorganické krystaly. Ty byly opět doplňovány kresbou, jež v černobílých nanokrajinách evokuje tvary různých bytostí. Výzkum, jenž autorce odkryl uvnitř hmoty netušené přírodní struktury, jí umožnila Chemicko-technologická fakulta v Pardubicích a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zde vznikla i série Zoom in scapes (2009), jakožto krajina objevená reálnými snímky z mikroskopu.. Posléze série Morfy (2009) je tvořena obrazy, zachycujícími souvztažnost fauny, flóry a krajiny.
Touha po barevném vyjádření nakonec přivedla autorku k akvarelu, kde postupuje obdobným způsobem jako u fotokreseb či nanospolečenství – v abstraktním podkladu dohledává podvědomé tvary a příběhy. Používá opět kombinovanou techniku s fotografií a zapojuje diváka do interakčních instalací. Koncept se týká současných sérií Jedna rodina a Metamorfis-proměna, jež nás opět přesvědčují o nekonečném potenciálu proměn života i v neživé hmotě.