První pozoruhodné experimenty s videem lze u Marka Thera vysledovat někdy v roce 1998. V jednom z prvních videí s názvem „4:05“ také poprvé tematizoval svůj obdiv k operní divě Marii Callas. Jeho fascinace touto postavou byla později často různě vykládána, např. Zuzana Štefková ji interpretuje jako hru „dráždivé mnohoznačnosti vztahů mezi genderem, pohlavní identitou a sexualitou, přičemž funkčnost této sebe-inscenace je založena na paradoxním vztahu mezi jednotlivými komponenty identity“.
Ther sám je k těmto rozborům rezervovanější, využití životních vzorů (kromě Callas se v jeho videích objevují také Audrey Hepburn nebo Andy Warhol) chápe v duchu své „narace životního záznamu“ prostřednictvím média videa jako nedílnou součást žité reality. Přesto může fakt, že se ve všech případech jedná zároveň o gay ikony, volně odkazovat zpět k vlastní identitě toho, jenž si tyto vzory vybral. Callas se objevuje ještě ve videích What gave me America (1999), absolventském videu My pleasure (2003) nebo M. C. a A. H. (2001). Vrcholná videa již otevřeně tematizující homosexualitu byla videa Hanes (2007) a I Will Get You Out and Chop You in the Midair (2007). V roce 2008 se začal věnovat odlišným tématům – odsunu Němců, sudetoněmecké kultuře, nacistickým oficiálním složkám, které prezentoval buď jako fetišizaci praktik v říšských strukturách (Was für Material!, 2007) nebo v zachycení neobvykle emocionálně hutných, zcela konkrétních životních momentů, které představovaly daleko šířeji sdílené životní osudy dané historickou realitou (Pflaumen, 2011).
Důležitou reflexí Therovy tvorby bylo v roce 2008 předčasné uzavření jeho výstavy v GHMP na Staroměstské radnici z důvodu „homosexuální a nazi propagandy“, jak uvedla kurátorka Olga Malá. V roce 2011 Ther získal za své video Das wandernde Sternlein (2011), které vyprávělo smyšlený příběh zmizení dětí ve třicátých letech v příhraničí, Cenu Jindřicha Chalupeckého. Video šokovalo naturální estetikou – nepřímo zobrazovalo pedofilní akt, ale též obsahovalo řadu symbolických odkazů a metafor. Video bylo porotou oceněno především proto, že „krása a horor, stejně jako mysterium a racionálno, jsou v Therově díle představeny v komplementárních kategoriích, které nevylučují jedna druhou.“ Video vyvolalo i negativní reakce, na galerii DOX bylo pro šíření dětské pornografie podáno trestní oznámení.
V současnosti připravuje další videa, blížící se stopáži celovečerních filmů, s jejichž vnější zkratkovitou formou experimentoval již ve svých krátkých videích dříve (žádnému např. nechyběly velkofilmové titulky, které často byly stejně dlouhé jako video samotné). Dál se tak snaží o „uchopení nějakého konkrétního příběhu komplexně, vytvoření jakéhosi záznamu života […], ale tak, aby byl pro diváka jasný a pochopitelný“.