Markétě Kinterové je vlastní role pozorovatele. Věnuje se převážně konceptuální fotografii často s přesahy do veřejného prostoru. Ve fotografii ji intuitivně láká náhoda, nezajímá jí manipulace digitální obrazu, ale spíše všední banální realita – skutečnost, kterou vidí. Důležitým prvkem její tvorby jsou site specific projekty, v nichž aktivně zasahuje do konkrétního prostoru. Absolvovala několik zahraničních stáží (USA 2002, Německo 2004) a rezidenčních pobytů (Rakousko 2006, Mexiko 2008). Během studia fotografie u Pavla Baňky na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem byla nominována na cenu EXIT za cyklus Dakside (2005). Sérií fotografií, které spojuje zobrazení různých forem násilí a zla zprostředkované skrze média, zaujala porotu a získala první místo. Snímky, o nichž nevíme, zda jde o záběry z večerních zpráv, průmyslové kamery nebo filmu, v nás vyvolávají nejistotu a znepokojují neschopností rozlišit realitu od fikce.
Aktivním a Do It Yourself zásahem do veřejného prostoru byl Projekt Samizdat (2006). Autorka vlastním nákladem vytvořila několik čísel časopisu, které následně zanechávala náhodnému čtenáři na policích veřejných knihoven, klubů a kaváren. Podobný princip použila se Silvií Milkovou v kolekci Letáků (2006), které distribuovaly během residenčního pobytu v Grazu. S letáky pracovala také v projektu Příčina zániku (2009), který vznikl v době rezidence v Moskvě jako reakce na smog a znečištěné životního prostředí. Na obdobný problém apelovala i v Mexiku souborem 360° (2009). V Mexiku vznikl také soubor Bez názvu (balónky) (2009). Fotografie z kostelů, v jejichž stropech uvízly nafouknuté balónky, podobné těm, které mívají děti z pouti, reflektují odlišnou kulturu, zvyky a tradice. Kontrast mezi světem víry a světem zábavy vyvolává v našem prostředí rozpor a obraz zneklidňuje zvláštním dojmem.
Výrazným prvkem, na který se Markéta zaměřuje, je práce s texty a jejich umísťování do veřejného prostoru. Například v sérii Bez názvu (nápisy) (2008) se soustředí na anonymní nápisy na zdech, vratech, budovách či stromech, nesoucí různé vzkazy a zprávy. Nahlíží na ně jako na určitý způsob komunikace, zajímá jí nezištné a aktivní spoluvytváření prostoru, které může někoho pobouřit, pobavit nebo dokonce inspirovat. Text ve veřejném prostoru využila dále v instalaci Objekt v metru (2008), konkrétně v prostorách stanice metra Můstek. Řádkem textu Nicolase Bourriauda vyznačila cestu ze stanice metra před galerii Václava Špály. Úryvek z eseje Postprodukce komentoval vztah současného umění a galerie jako prostoru pro umění. Nebo v projektu pro Sešit Jana Horáka vytvořila křížovku založenou na znalostech českého uměleckého kontextu, či přepsala úryvky rozhovorů mezi návštěvníky vernisáže v Experimentálním prostoru ROXY/NoD (Křížovka a Odposlech, 2008).
Ve stále otevřeném souboru II (2008-11) Markéta Kinterová zaznamenává momentky, na nichž jsou zachyceny dvojice lidí, zvířat nebo věcí ve stejných nebo podobných pozicích a situacích. Vzájemné analogie jsou přítomné také v projektu Billboart, Bukurešť (2006), kdy na billboardu prezentovala fotografie dvou ulic z různých měst, které spojují obdivuhodné podobnosti. V souboru Situace (2008) využívá filmového postupu a dokumentuje situaci probíhající paralelně na dvou balkonech nad sebou. Hydroprojekt (2011) zase zobrazuje rutinní rituál zaměstnankyně projektového ústavu, která kouřením vyplňuje pracovní pauzy.
Těžištěm autorčiny poslední tvorby je návrat k lokalitě. Vrací fotografie na místo svého vzniku, jako např. v díle Dvě fotky (2011). Dvě fotografie barevné skvrny neznámého původu na fasádě domu přenesla na plakát a vylepila v okolí poznamenaného domu. Podobně pracovala se sérií Nápisů – v jejich blízkosti zanechala dřevěný stojánek s fotografiemi daného místa a poskytla je kolemjdoucím k rozebrání.
Markéta Kinterová ve svých fotografiích zaznamenává realitu. Ať už jde o běžné, každodenní a rutinní záležitosti a situace, nebo jedinečné a neopakovatelné okamžiky ovlivněné náhodou a uchované díky včasné reakci. Právě nahodilost, podivnost a zachycení okolního dění v reálném světě jsou ústředními tématy její práce.
