Markéta Magidová

1984
Praha
Praha

Díla Markéty Magidové se pohybují na třecích plochách mezi obory, stejně jako se střídají média, která používá. Zpočátku pracovala především s fotografií, jež se prolínala s kresbami a akvarelovými malbami, později začala výrazně používat text a videoinstalace. Dnes se v její tvorbě objevuje převážně video navázané na živou performance či divadelní představení a zájem o živý tělesný pohyb předváděný nejčastěji tanečníky či herci.

V prvních videích vystupuje sama umělkyně v performancích, jež do značné míry vypovídají o snaze vztáhnout se k osobní události či zážitku a zprostředkovat jej vlastním tělem nebo slovem (Bez názvu – videoperformance, 2012; Sóstrast, společně s Danielou Baráčkovou a Šárkou Teleckou, 2012). V posledních dvou letech však Magidová za pomoci kamery, jež je často statická, snímá herce (či neherce, ale vždy druhé lidi) a tanečníky. V takové chvíli nechává umělkyně zaznít vlastní pohyb tanečnice, jež někdy nabývá narativního vyznění (Překlapy a přehmaty, 2015) a jindy zase využívá vizuální atraktivity tance (film z rezidenčního pobytu v Belgii, společně s tanečnicí Terezií Indrákovou, 2015). Zásadním rysem její práce je také časté propojení obrazu s textem, kterým může být živé básnické čtení (Neklidné čtení, 2014) nebo doprovodný poetický text (Odeslané, 2014; Tůje, 2014).

V projektu Překlapy a přehmaty, který vznikl v pražské INI Gallery, se propojuje jak autorčin zájem o textový záznam, tak práce s živým vystoupením. Ve výsledném videu, kterému předcházela performance v prostorách bývalých Elektrických podniků, je pohyb tanečnice, jež ztvárnila tři různé charaktery žadatelek o práci v nadnárodní společnosti, doplněn hlasem vedoucího firmy. Ten v lehké nadsázce čte emailovou korespondenci plnou překlepů týkající se výběrového řízení a motivačních dopisů žen, které se ztrácí a potácí opuštěnými chodbami a kancelářskými místnostmi. Představení tanečnice Terezy Indrákové pak na konci ústí až v absurdní grotesku, ve které zůstávají jednotlivé postavy osamoceny vstříc institucionálním mechanismům. Objevují se zde jemné parodické narážky na struktury a pravidla, kterým podřizujeme své chování a vyjadřování. Podobně tomu tak je u videa z rezidenčního pobytu v uměleckém centru BUDA v Belgii (Drž mi palce, 2015), kde nejdříve Magidová za pomoci rámování kamerou izoluje gesta a kroky tanečnice, aby je později nechala zaznít v energické choreografii tance. Zajímavé na tom je, že gesta použitá v tanečním projevu jsou inspirována naší každodenní mimickou a mimoslovní komunikací, kterou umělkyně zachytila v prvních minutách filmu. Na jevišti v divadle, kam se tanečnice v závěru videa přesouvá, jsou pak tyto běžné nonverbální znaky postaveny do protikladu s institucí divadelního představení, jež určuje předem promyšlený a strukturovaný scénář.

Právě divadlo a živé představení jsou v současné době nejčastější vyjadřovací prostředky Markéty Magidové. Pro bohnickou Prádelnu připravila ve spolupráci s Janem Pfeifferem narativní divadelní hru, jež prostřednictvím dvou herců (ztvárňující opět více charakterů) a jednoho reprodukovaného hlasu tématizuje mezilidskou komunikaci i střet subjektivního a institucionálního světa. S podobným obsahem, avšak ve zcela odlišné formě, pracovala Magidová také ve videu Odeslané (realizovaného na literární rezidenci v Bratislavě v roce 2014). V něm je přednes textu polským básníkem a performerem Romanem Boryczkem konfrontován s možnostmi digitálního záznamu a s tím spojeného přepisu. Otázka mezilidského vztahu a komunikace na pozadí virtuální reality je právě jednou z vrstev, jež lze ve videu nalézt.

Jednou z hlavních kapitol tvorby Markéty Magidové jsou také její vlastní autorské publikace, v nichž pracuje s jazykem jako mřížkou, která strukturuje naše myšlení. Někdy zaznívá tento koncept v osobní poloze (Domácí slovník, 2013), někdy jej nechává vyvstat v porovnání s řečí vědy, ideologie či dalšími sémantickými systémy (Překlad, 2013). Stejně jako v nejnovějších videích i zde zaznívá otázka institucionalizace, která nastává již v použití určitého jazyka nebo formy. Nejde však o médium videa nebo divadelní hry, ale spíše o snahu exponovat a narušit běžné komunikační prostředky za pomoci vizuálního obrazu.

Konceptuální literaturou se Markéta Magidová zabývá jak v teoretické rovině v rámci přípravy středoevropské kolektivní monografie, tak i ve své tvorbě, kde nabývá mnoha různých podob. Jakkoliv se samotný pojem „konceptuální literatura“ může jevit mnohoznačně, v českém výtvarném umění lze vysledovat zájem o použití textu v galerijním prostoru například u Jiřího Valocha nebo Jána Mančušky. Magidová, podobně jako některé textové instalace Jána Mančušky, tématizuje samotný pohyb návštěvníka v galerii, když například na výstavě Nevrácený plán (2013) v galerii Kostka v pražské Meetfactory nechala diváka obcházet podél načrtnutého půdorysu malého bytu, na jehož rámu mohl číst povídku o muži, který v něm žije. Proměna čtenáře v účastníka události pak byla patrná i v instalacích Lehl si a snažil se na nic nemyslet (2012) a Měření (2012) na výstavě v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu.

2015

Absolvovaná studia, stáže:


od 2011 –
Estetika, Filosofická fakulta Karlovy Univerzity v Praze, Ph.D. 

2009–2011
Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, (video, ateliér J. Alvaera, M. Zeta a J. Ptáčka), MgA.

2007–2009
Vysoká škola uměleckoprůmyslová, obor Teorie a dějiny designu a nových médií, Mgr.

2004–2007
Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (ateliér reklamní fotografie), BcA.

stáž:

2013
Université Liege, prof. Klinkenberg, BE

2009
Akademie Sztuk Pieknych w Krakowe (intermedia, ateliér Zbygniewa Bajka), P

2008 – 2009
Vysoká škola uměleckoprůmyslová (intermediální konfrontace, ateliér Jiřího Davida), Praha

2006
Fachhochschule Dortmund (fotodesign, ateliér Jörga Windeho), DE

Umělecké rezidence:


2015
Art Centre BUDA, Kortrijk, BE
Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov, CZ
INI Gallery, Praha, CZ

2014
Literární informační centrum, Bratislava, SK 

Monografie, katalogy, publikace

PAF 2014. Olomouc 2014
Don´t Even Dream. IV. Moscow International Biennale for Young Art. Moskva 2014
Close, Closer. Lisbon Architecture Triennale, Beatrice Galilee  (ed.), Lisabon 2013
For John Cage / Na houby, Martin klimeš (ed.), Dům umění, Opava 2012
Outdoor gallery 2012, Nina Šošková (ed.), Nitra 2012
ABCDEF, Diplomanti Fakulty výtvarných umění, Jiří Ptáček (ed.), Brno 2011
Bunker, Omar Mirza (ed.), Nitrianska Galeria, Nitra 2010
Welten am Fluss, Jochen  Stemplewski, Jörg Winde (eds.), Bönen 2008
Diagnosa, FAMU, Praha 2008
Blatenský fotofestival dokumentární fotografie/2.ročník 2007. Blatná 2007
Devátá sklizeň, Ateliér reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně, Praha 2006
 

Články, média, internet

Recenze:
Eva Krátká, Domácí slovník, A2, č. 26, 2013, s. 31.
Rastislav Búgel, Zaujímavá výstava v galérii: ukáže hranice medzi podradenosťou a nadradenosťou, 16. 11. 2013, Nitra 24: http://nitra.dnes24.sk/zaujimava-vystava-v-galerii-ukaze-hranice-medzi-podradenostou-a-nadradenostou-165142
Jana Čermáková, Taniere z Palestíny, trón s vejárom aj vypchatý netopier, SME, 4.12.2013
Josef Ledvina: Text ke čtení, text ke koukání, Ateliér roč. 24, č. 2, 2011, s. 4.
Viktor Čech: Až na vrchol povrchnosti, až na dno mělkosti, Ateliér č. 7, 2011, s. 5
Anna Remešová, Imaginativní světy Kubačákové a Magida, 16. 3. 2011, Artalk: http://www.artalk.cz/2011/03/16/imaginativni-svety-kubacakove-a-magida/
Johana Lomová, U dUbU tU bUdU vytváří průřež možnostmi vizuální práce s textem, 17. 12. 2010, Deník Referendum: http://denikreferendum.cz/clanek/7963-u-dubu-tu-budu-vytvari-prurez-moznostmi-vizualni-prace-s-textem

Rozhovory:
Markéta KubačákováNa nic nemyslet se mi podařilo tak deset, patnáct minut, Psí víno č. 61, 2012, s. 27–38.
Linda Petáková: Ale to přece nemůžeš – Fakt musím – to nechápu. Máme přeci vernisáž., 25. 1. 2012, Český rozhlas: http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/marketa-kubacakova-ale-to-prece-nemuzes-fakt-musim-to-nechapu-mame-prece-vernisaz–1008808
Karel Oujezdský, Projekt Markéty Kubačákové "White Paper" v Galerii Entrance, 11. 3. 2010, Český rozhlas: http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/705738
Marie Poláková, Přírodní rezervace.25. 1. 2010, Český rozhlas:  http://www.rozhlas.cz/mozaika/vytvarne/_zprava/686017
Karolína Demelová, Tematizovaná nedokončenost v (A)VOID Gallery, 21. 8. 2009, Radio Wave:   http://www.rozhlas.cz/radiowave/waveculture/_zprava/623053
Silvia Struhárová, Svetová premiéra výstavy o dôležitosti vzťahovej komunikácie, Moja Nitra: http://www.mojanitra.sk/?action=clanky&id_clanku=10724
TV spoty:
Artyčok.tv: Who Is the Director? / Festival 4+4 dny v pohybu v paláci U Stýblů / 28. 2. 2015-07-13 Dostupné z: http://artycok.tv/lang/cs-cz/27272/director
Artyčok.tv: Would You Like To Play Another Game? / Festival 4+4 dny v pohybu v bývalém kasinu Pařížská 25 / 20. 11. 2012
Dostupné z: http://artycok.tv/lang/cs-cz/16547/44-days-in-motion-would-you-like-to-play-another-game
Artyčok.tv: Moving Images / Fotograf Gallery Praha / 5. 12. 2011
Dostupné z: http://artycok.tv/lang/en-us/9135/moving-images
Artyčok.tv: Jelení / Galerie Jelení Praha / 3. 5. 2011
Dostupné z:http://artycok.tv/lang/cs-cz/7386/jeleni
Artyčok.tv: Loket pobělohorský, čtyři prsty, pět zrn a čárka / Fenester Praha / 3. 3. 2011
Dostupné z: http://artycok.tv/lang/cs-cz/7199/loket-pobelohorsky-ctyri-prsty-pet-zrn-a-carka

Samostatné výstavy

2015
Argumentum ex silentio / Ukradená galerie / Český Krumlov
Persona forte, společně s Janem Pfeifferem / Prádelna Bohnice / Praha
Nanečisto III, IV / INI Gallery / Praha

2014
Neklidné čtení / galerie SPZ / Praha

2013
Překlad / Galerie Pavilon / Praha
Pokoj pro služku, společně s Janem Pfeifferem / Nitrianská Galeria / Nitra
Domácí slovník / Kabinet TIC / Brno
Nevrácený plán / Galerie Kostka, Meetfactory / Praha

2012
Tady jsem se snažila na nic nemyslet / Outdoor Gallery / Nitra
Sóstrast, společně s D. Baráčkovou a Š. Teleckou / Galerie AVU / Praha
Ale to přece nemůžeš – Fakt musím – To nechápu! Máme přece vernisáž / Galerie K4 / Praha

2011
Prskavý Solus a skvrnité oko / Galerie F43 / Praha
Jelení / Galerie Jelení / Praha
Až na vrchol povrchnosti, až na dno mělkosti, společně s Václavem Magidem / Galerie 35m2 / Praha
Loket pobělohorský, čtyři prsty, pět zrn a čárka / Fenester / Praha

2010
Pozdravy / Muzeum Boskovicka / Boskovice
Přírodní rezervace, společně s Andranem Abramjanem / Trmalova vila /
Praha

2009
Home nets: To be continued… / Bunker, Nitrianska galeria / Nitra
Na pokračování / (A)VOID gallery / Praha

2008
Diagnosa / Galerie Velryba / Praha
Home nets / Kavárna Citadela / Praha

2007
Bylo, nebylo… / Kino Světozor / Praha

Skupinové výstavy

2015
Grafomani, vypravěči, autoři a producenti / etc. gallery / Praha
Jiné vize 2014 / Geotermální lázně / Seljavellir
Jiné vize 2014 / tAd / Denton
Jiné vize 2014 / Moravská galerie / Brno

2014
Jiné vize / PAF festival animovaných filmů / Olomouc
Who is the Director? / Festival současného umění 4+4 dny v pohybu / Palác U Stýblů / Praha
Vy troubo! Pro Jiřího Koláře / Galerie zámku Hradec nad Moravicí
Don ́t even dream! / RuArts Gallery, IV International Biennale for Young Art in Moskow / Moskva

2013
Art and Mobility / InterArtive / Španělsko
Lisabon Architectural Triennale / Lisabon
Šedesát vteřin do minuty / Festival minutových videí, NTK / Praha

2012
Would you like to play another game? / Festival současného umění 4+4 dny v pohybu / Budova bývalého kasina Pařížská 25 / Praha
Na houby, For John Cage / Gottfrei / Opava

2011
Tractatus Pedagogicus / Entrance Gallery / Praha
ABCDEF / Dům pánů z Kunštátu / Brno
(Ne)lidské / Divadlo Reduta / Brno

2010
Videokemp / Galerie středočeského kraje / Kutná Hora

2009
Videokemp / Praha
Kamen i woda / Dům knížky / Krakov
Harenda / Galerie Akademie Sztuk Pieknych / Krakov

2007
Blatenský fotofestival / Blatná
Bakalářské a magisterské práce studentů ARF / Hala 32 / Zlín

2006
Devátá sklizeň, (1997–2006, Ateliér reklamní fotografie) / Hala 64 / Zlín
Welten am Fluss / Bottrop Ebel

Dílo