Michal Kalhous platí za autora těch velkých, šedivých a ledabyle zaostřených fotografií, na kterých můžeme spatřit bagr, výletníky u kříže nebo jitrnici na provázku. Svět je zaplněný miliardami předmětů a jejich kombinacemi se dostaneme s počty ještě mnohem dál, a pokud je nedejbože začneme ještě fotografovat, vznikají další skutečnosti, které je zase nutné dát do souvislostí a my stále doufáme, že tenhle zmatek by mohl dávat nějaký smysl. A to nemluvím o situacích, těch už bude jistě k nekonečnu.
Pokud fotky tohoto typu vystavíme – podobně jako Michal Kalhous – v galerii, pak očekáváme, že jejich smysl bude ještě nějak smysluplnější. Díváme se na ně a přemítáme o jejich významu. Anebo se celá tato zapeklitá situace dá řešit tak, že se budeme jen dívat, nebudeme přemítat proč a jak, a necháme se unášet a čas jen tak plynout a zmatek zůstane na bedrech těch ostatních. Naneštěstí jsme všichni vtaženi do naší doby, do její kultury, do věcí které používáme, do vzdělání, které nás vytvarovalo… Cesta, jak se dívat na skutečnost nezaujatě, je potom čím dál tím omezenější.
A tak i Michal Kalhous, kterého považuji za jednoho z nemnoha současných osvobozovatelů našeho předurčeného vnímání a prožívání, reaguje ve své fotografické práci na skutečnosti, ke kterým je připoutaný. Jedním z prvních v jeho zveřejňované práci byl vztah k expresionismu, ke smrti a k mezním situacím, k hranicím těla a k okrajům věcí, dále převažoval údiv nad pohybem, nad nepřehlednými situacemi našeho života. V poslední době se možná pod vlivem svého stále intenzivnějšího rodinného života zaměřil na znovudefinování lidského společenství na křesťanských základech. Rodina má být jako sad, lidské společenství je víc než individualita, musíme pomáhat slabším, svět je plný drobných zázraků, jen je uvidět. Jak se propracovat alespoň trochu ke svobodnému, nezaujatému dětskému pohledu?
To, co je na fotkách Michala Kalhouse nejživotaschopnější, je právě rozpor mezi jejich nasyceností kulturními významy a způsobem, jak takové významy přehlížet nebo na ně s nadějí a údivem reagovat.