Milan Kohout na sebe rád upozorňuje prostřednictvím velmi dobře promyšlené strategie na hraně umění, performance a sociální sondy do daného problému. Pro něj typický až asertivní způsob komunikace je důležitý při otevírání témat, které se týkají všeobecných otázek politiky, terorismu, komerce a církve. Jeho tvorba intenzivně vychází z českého undergroundu, který si vytvořil takzvanou druhou kulturu definovanou Ivanem Jirousem (zvaným Magor). Z té si Milan Kohout, který v 70. letech minulého století vystudoval na Západočeské univerzitě v Plzni na inženýra elektrotechniky, odnesl to nejpodstatnější a tím je neomezená svoboda umělecké tvorby, tíhnutí k levicovým filozofickým hodnotám, nezávislost na establishmentu finančního diktátu na umění, nepotlačování vlastních myšlenek, spolupráce a permanentní socializování. Toto ho formovalo i v době, když byl vyhoštěn pro svou politickou a kulturní činnost z ČSSR. Dva roky strávil v Rakousku v uprchlickém táboře, kde pokračoval ve své tvorbě a pak i v Bostonu v USA, kde se usídlil. Zde si doplnil umělecké vzdělání v letech 1989-1993 na School of the Museum of Fine Art se zaměřením na video, film a performance a dále na The New England Institute of Art v Bostonu si dodělal pedagogické minimum. Začal zde svoji pedagogickou uměleckou činnost se specifikací na performance a politické umění na TUFTS University a Massachusetts College of Art v Bostonu. Od roku 1994 je členem mezinárodní skupiny Mobius. Prezentuje se na řadě performančních festivalů po celém světě (USA, Kanada, Evropská unie, Čína, Kuba, Thajsko atd.).
Jeho tvorba využívá nejčastěji médium performance, které mu umožňuje zapojit sám sebe do situace, která ukazuje hranice umělecké svobody a osobního názoru na dané téma. Tím je nejčastěji kritika tržního kapitalismu a ideologie církví. Své umění nazývá partyzánským. Vyjadřuje se naprosto svobodně a nezávisle a nebere v potaz společenská pravidla a normy. Jeho vyjadřovacím prostředkem mimo sama sebe je síla jazyka v duchu Noama Chomského. Jazyk chápe jako něco, čím člověk myslí, tvoří svět a interpretuje jej. Proto také svými situačními plakáty, na kterých dominuje text a fotografie, upozorňuje na vyprazdňování slov, ke kterému došel kapitalismus v reklamním průmyslu za větší manipulovatelností budoucích zákazníků. Umění – performance chápe Milan Kohout jako neoddělitelnou součást svého života, jeho uměleckým nástrojem je jeho vlastní tělo, tak jako pro malíře jsou štětec a barvy. Tím dokáže vyjádřit svůj postoj ke světu, který je založen na základních etických otázkách. Z umění využívá jeho angažovanou polohu proti tržní diktatuře a politické či náboženské ideologii.