Milan Kozelka patří mezi umělce, kteří funkci umění chápou jako nástroj společenské změny. Své postoje vůči stavu společnosti objasňuje v prozaických textech, performance a přednáškách o provázanosti umění a mocenských systémů. Vedle individuálních aktivit v předrevoluční době inicioval několik neoficiálních výstav a na počátku devadesátých let založil v Karlových Varech alternativní organizaci Artforum, s níž se, za její dočasnou existenci, podílel na uskutečnění literárních festivalů, autorských čtení, přednášek a koncertů. Později pracoval jako editor v nakladatelství Votobia a po roce 2000 založil nakladatelství Gulu-gulu. Od první vlastní básnické sbírky Koně se zapřahají do hracích automatů (Votobia, 1999) pravidelně publikuje.
Jeho práce, literární i performativní, mají společný jmenovatel principiální opozice. Jako metafora jeho díla by mohla sloužit jedna z jeho prvních akcí Chůze proti proudu (1979), kterou po návratu z vězení uskutečnil na Šumavě jako očistný manifest. Obsahuje formální prvky landartu a bodyartu, ale neztrácí přímou vazbu na povahu aktéra.
Chůze proti proudu (1979) patří mezi sérii Kozelkových akcí Kontakty s řekou Vydrou, kterou zopakoval dva roky po sobě. První z této řady bylo Ležení na Hamerském potoku. Strávil noc natažený na dvou kládách po směru proudu vody a vnímal její tok. Jeho starší performance mají jednoduchý koncept a vazbu na přírodu. Podobnými akcemi bylo Splynutí (1979), kdy stál několik hodin přitištěný na skálu za větru a deště, nebo ležení na pláni v Suchdole (zima 1980) než zapadal sněhem a o rok později na podzim obdoba s listím. Kromě vody a povětrnostních podmínek pracoval i s kamenem. Objevuje se už u prvních happeningů Vítání Jara (1973 Praha, 1974 Olomouc) a mezi lety 1978-80 byl kámen hlavním předmětem celé řady akcí, které shrnul pod název Kontakty (s kameny). Od happeningů a bodyartových performace s kamenem přešel až ke konceptu a v letech 1982 a 1983 vytvářel v lesích Krušných Hor kamenné ‚Půdorysy‘.
Na utváření podoby českého umění sedmdesátých let se podílel kromě individuálních akcí i osobním působením. V roce 1978 se usadil v Praze v Templové ulici, kde při setkávání umělců (Petr Štembera, Pavel Büchler, Jiří Kovanda, Vladimír Havlík, Tomáš Petřivý, Robert Cyprich, Ján Budaj, Vladimír Havrilla) vznikl mimo jiné i návrh na uspořádání sympozia na chmelnici v Mutějovicích, kterého se počátkem osmdesátých let zúčastnil.
V současnosti se věnuje převážně literatuře a kompletaci digitálního archivu světového umění. Vedle vlastní prozaické tvorby vytvořil antologii literárních textů Ostravska (V srdci Černého pavouka, 2000), severních Čech (Od břehů k horám, 2000) a Olomoucka (Vertikální nostalgie, 2002). Aktivně se pohybuje na výtvarné scéně, účastní se autorských čtení a pokračuje v performance, které se od 70. let do současnosti proměnily z přírodních meditativních rituálů na tvrdou, ale humornou, společensko-politickou kritiku.
Autorka anotace: Denisa Bytelová
Použitá literatura:
MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelstvní J. Vacl, 2009. 277 s.
ISBN 978-80-904149-1-4
