Miro Švolík se po studiu na bratislavské Střední umělecko-průmyslové škole, kde se věnoval užité fotografii (mimo jiné pod vedením Miloty Havránkové), přesunul do Prahy. Během studia fotografie na FAMU se zde začlenil do kolektivu podobně starých autorů označovaných jako Slovenská nová vlna (Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Kamil Varga a Peter Župník). Na české fotografické scéně zůstal aktivní jak po dokončení studií, kdy patřil k jednomu z iniciátorů a členů Pražského domu fotografie (1991– 97), tak i po rozdělení Československa. Od roku 2009 působí jako vedoucí Ateliéru kreatívnej fotografie na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislavě.
Ve Švolíkově tvorbě, jež příznačně balancuje mezi „užitou – reklamní“ a „volnou – uměleckou“ tvorbou, lze vyznačit několik pomyslných celků či zájmů, které se postupně proměňují a prostupují. Výsostné postavení zaujímají v jeho práci po polovině 90. let ženské akty či fotografické fragmenty ženského těla. „Na rozdíl od Stanových fotografií nejsou smyslně sexuální a od Stankových, které jsou v určitých ohledech až brutální, se liší svým smyslem pro vtip a hravou erotičnost,“ píše o Švolíkovu přístupu, ve srovnání s vrstevníky a protagonisty Nové slovenské vlny, Václav Macek. Švolíkův „erotický“ vtip se však po uplynutí 80. let, kdy se na jeho fotografiích ještě objevují dvojice (muž–žena), zaměřil výhradně na tělo ženské. Přestože fotografovi nelze upřít jeho znalost a jisté okouzlení, s nímž k ženským záhybům přistupuje (jako např. v sérii „Charles Baudelaire, Květy zla“, 2011 nebo v sérii „Dějiny umění“, 2001, kde jednotlivé tělesné partie na obrazech mistrů nahrazuje za vlastní fotografie), jiné jeho série působí poněkud vyprázdněně – když balancují právě na hraně veselé naivní hravosti a mírné oplzlosti (například série „Stopařky“, 2008). Lze-li v jednom případě mluvit o poetice tělesnosti, jako je tomu u kaleidoskopického znázornění klitorisů (série „Květiny slasti“, 2004), blíží se druhý jazyku soft-porna.Ten, třebaže mezi umělci v 90. letech nebývale rozšířený a populární, působí po roce 2000 jako již odžitý. Tradiční a z dnešního pohledu současně i příliš nekritická je také rovina využívání výhradně ženského objektu. Švolíkova výjimečnost ale možná spočívá právě v této politické nekorektnosti, která při pohledu na jeho práce prezentované v rámci kánonu „vysokého umění“ vyvolává pocit nelibosti a mírného odporu.
Hovoří-li se o Švolíkovi jako o fotografovi post-moderním, je pro to hned několik důvodů. Jednak se ve své tvorbě vždy bezelstně pohyboval mezi světem reklamy či tzv. „užité fotografie“ a fotografie „volné – umělecké“, což jsou od počátků fotografie dva nerozlučně spolu spjaté světy a diskuze o jejich rozdělení a správném pojmenování v Československu probíhala právě v počátcích Švolíkovy tvorby. A jednak Švolík jako autor nikdy neváhá pracovat s jednoduchmi i sofistikovanými odkazy do historie umění a fotografie. Obě výše jmenované série – „Dějiny umění“ i „Květiny slasti“ – jsou toho dobrým příkladem. Zároveň se ale nebrání prostupování uměleckých médií a žánrů. Právě pro fotografy řazené k Nové slovenské vlně je typická hra s aranžovaností a divadelností. Teatralita je jedním z ústředních rysů Švolíkových fotografií, pro níž jeviště vytváří druhý plán fotografie. Výtvarná přepjatost je pak sdílená s dobovou animovanou tvorbou, podobně jako zakotvení mnohých scén v tradičním lidovém prostředí (využívané například i Janem Švankmajerem).
Tím, že Švolík své obrazy často buduje na historických základech, je na místě připomenout paralely patrné především v počátcích jeho tvorby. Fotografované scény tehdy budoval na rozsáhlých plochách, jež následně snímal z velké výšky, čímž dosahoval plochosti a malířské či kolážovité kvality obrazu. Podklad scén, často beton, asfalt, trávník či chodník tvoří sice pozadí příběhu, ale pozadí nikterak zanedbatelné. Švolíkovi zde mohla být inspirací tvorba předchozí generace anebo autorů specificky pracujících s obrazy „nalezenými“ v neforemných omítkách a zbytcích asfaltu, jakými byla například Emila Medková nebo Vilém Reichmann. Drsné struktury však Švolík zahlazuje jednoduchou symbolikou na nich se odehrávajících výjevů (fotografie „Môj život člověka“, 1986 nebo „K svojej rodnej hrude země“, 1986 a mnohé další z 80. let) nebo tematikou často až pohádkovou. K pohádkovým motivům se autor rovněž dostává ve svých barevných fotografiích z roku 1987.
Symboly a piktogramy, které v 80. letech zabydlovaly široká pole z výšky viděných struktur, postupně začínají žít vlastním životem a stávají se samostatnými figuranty Švolíkových koláží, fotogramů a fotografií. Logicky si nacházejí cestu na přebaly cédéček a elpíček. Některé piktogramy se posléze mění v orámování celé fotografie. I zde se projevuje ironie Švolíkově tvorbě blízká, a to když v cyklu „Zpět k přírodě“/ „Back to the Nature“, 1992–97 onu přírodu ohraničuje a doplňuje siluetami člověka. Těmito doplněními jsou pak přírodní útvary stejně lidské, jako se lidské tvary mohou podobat geologickým a botanickým. Podobnostmi tvarů, kdy se špičky střech stávají ňadry a obrácené pohoří vykrouží baculatý zadek, se Švolík baví po celou dobu své tvůrčí činnosti. A právě bezelstnost či určitá naivita, jednoduchost nebezpečně hraničící s banalitou a hravost spojená s pošťuchováním pro Miro Švolíka představují přetrvávající tvůrčí principy.
Miro Švolík
Studium:
1981–1987
FAMU, katedra umělecké fotografie, Praha
1975–1979
Střední umělecko-průmyslová škola, obor užité fotografie, Bratislava
Stáže, tvůrčí pobyty:
1998
Cité International des Arts, Paříž
1991
Projects UK, Newcastle
Ocenění:
1992
Najkrajšie knihy Slovenska, Cena Ministerstva kultúry SR za knihu Jedno telo jedna duša, Bretislava
1990
Young Photographers, Cena od International Center of Photography, New York City
1989
KODAK Triennale Preis, 1. Internationale Foto-Trienale, Esslingen
Monografie:
2006 Miro Švolík, Cesta do středu
1992 Miro Švolík
Zastoupení v kolektivním katalogu:
2015 Srdceráj
2012 Element F. (Fotografie a umění ve druhé polovině 20. století)
2011 V plném spektru (Fotografie 1841 – 2005 ze sbírky Moravské galerie v Brně),
2009 Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts
2002 Česká a slovenská fotografie osmdesátých a devadesátých let 20. století
1996 Jistoty a hledání v české fotografii 90. let / Certainty and Searching in Czech Photography of the 1990s
1991 Současná československá Fotografie
1989 37 fotografů na Chmelnici
1988 11
1987 Aktuální fotografie 2 (Okamžik)
1985 27 Contemporary Photographers from Czechoslovakia
Birgus Vladimír: Česká a slovenská fotografie 80. let, Česká a slovenská fotografie dnes, 1991, s.17. |
Prekop Rudo , Švolík Miro , Stano Tono , Chwastowiczová Izabella , Slovenská vlna z Prahy, Labyrint revue, 9 – 10,1994, s.52-53. Macek Václav: Slovenská inscenovaná fotografia, Listy o fotografii, 2, 1998, s.37-37. |
Macek Václav , Medzi obrazom a viziou, Listy o fotografii, 2,1998, s. 37-37 |
2005
Cesta do středu, Radniční výstavní síň, České Budějovice
2002
Otvory a DÍRY, Ateliér Josefa Sudka, Praha
Openings and HOLES, MuseumQuartier Wien – Quartier21, Vídeň
2001
Histoire de voir, Musée Pierre Noel, Sant-Dié-des-Vosges
1998
Europa 98, Brigittines, Brusel
1997
Miro Švolík z Kozároviec, Tatranská galéria, Dom fotografie, Poprad
1996
Family Album, Stuart Levy Fine Art, New York City
5,6 m2 na osobu, PHP (Pražský dům fotografie), Praha
1992
Galerie Stará radnice, Brno
Jedno telo jedna duša, SNG, Bratislava
Les contes de la Slovaquie, Occurrence, Montreal
1991
Galerie G4, Cheb
Zone Gallery, Newcastle
1988
Fotografie Forum Frankfurt, Frankfurt nad Mohanem
Robert Koch Gallery, San Francisco
Moje življenje človeka, Mala fotografska galerija, Ljubljana
1986
Galerija fotografija, Split
1985
Archiv Tošo Dabac, Záhřeb
2013–2014
Slovenská nová vlna, 80. léta, Dům fotografie, Praha
2012
Element F. Fotografie a umění ve druhé polovině 20. století, Pražákův palác, Brno
2009
Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn
2007
Moderní a poválečné umění. Současné umění. Fotografie, Galerie Louvre, Praha
2006
Portfolia 1989-1996 z kolekcji Jiřego Hankego, Galeria Parter, Kłodzko
2005
Česká fotografie 20. století / Czech photography of the 20th century, Praha
2002
Česká a slovenská fotografie 80. a 90. let 20. století, Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Olomouc
1997
Jistoty a hledání v české fotografii 90. let, Umelecká beseda slovenská, Bratislava
Jistoty a hledání v české fotografii 90. let, Dům umění města Brna, Brno
Pražský dům fotografie, Pražský dům fotografie (1991-1997), Praha
1994
Czech and Slovak Photography from Between the Wars to the Present, Boston Public Library, Boston
Po sametové revoluci: Současná česká a slovenská fotografie / After the Velvet Revolution: Contemporary Czech and Slovak Photography, Photography Gallery of Western Australia, Perth
1993
Medzi obrazom a viziou, Veľvyslanectvo Slovenské republiky, Berlín
1991
Slovenská inscenovaná fotografia, Stockholm
1989
37 fotografů na Chmelnici, Junior klub Na chmelnici, Praha
1989
Československá fotografie 1945 – 1989, Valdštejnská jízdárna, Praha
1988
11, Výstavní síň Fotochema, Praha
1987
Aktuální fotografie 2 – Okamžik, Galerie 4 – Galerie fotografie, Cheb
1986
V čase, Výstavní síň Fotochema, Praha
Allan Chasanoff Collection
International Center of Photography, New York City
Moravská galerie v Brně, Brno
Musée de l’Elysée Lausanne, Lausanne
Severočeské muzeum, Liberec
Slovenská národná galéria, Bratislava
The Art Institute of Chicago, Chicago, Illinois
The Museum of Modern Art (MoMA), New York City
Uměleckoprůmyslové museum, Praha