Nikola Čulík absolvoval Ateliér kresby (u Jitky Svobodové) na pražské AVU v roce 2011. Zaujal svou diplomovou prací a to site-specifik instalací na výstavě Diplomanti AVU 2011 v Karlínské hale, kdy prezentoval své kresby v uzavřené výstavní kóji. Umocnil tak jejich intimní charakter a originalitu výrazu. Čulíkovým dominantním vyjadřovacím prostředkem je kresba, která nese prvky deníkového charakteru. Inspiraci čerpá převážně z autentických událostí. Tvorba Nikoly Čulíka je charakteristická nejen zaujetím kresbou, ale také expanzí do dalších médií – instalace, malby, performance, poezie a také do oblasti kurátorství. Jistou dávku zvědavosti aplikuje také na diváky a to formou tvůrčího experimentu a performance. Jeho kresby jsou rozpoznatelné jak intimním charakterem, tak konceptuálním přesahem. Emocionálně silné kresby vznikají klasicky za pomoci tužky a papíru, mnohdy jsou doplněné doprovodnými kresbami a texty na zdech.
V kresebném projevu Nikoly Čulíka jsou znatelné dvě linie. V první linii je Čulíkova kresba charakteristická tvorbou nekonečných sérií malého formátu, kde projektuje svoji imaginaci a reflektuje každodenní události. V druhé linii si je vědom technického zdokonalování kresby a pravidelně vytváří studie reality. V Čulíkově tvorbě má nezastupitelné místo prolínání života a tvorby. Jeho inspirací jsou ale také obecné sociálně-politické události, které si projektuje do osobních příběhů.
V médiu kresby Nikola Čulík vyniká svým osobitým pojetím, kde se prolínají autobiografické postřehy s komentáři o současné umělecké scéně, a to především v procesu vzniku jeho výstav, které jsou mnohdy postaveny na experimentu, na autenticitě a na spontánním projevu. Čulíkova tvorba přesahuje hranice kresby do postkonceptuální roviny současných vizuálních trendů.
V Praze vystavoval kupříkladu v rámci cyklu Start Up v GHMP (2009), v Galerii 35m2 (2011), v Galerii Altán Klamovka (2012), v 2. patře Staroměstské radnice GHMP (2013) a v Galerii Kostka (2014). Výstavní prezentace je pro tvorbu Nikoly Čulíka klíčová. Uzavírá jeho jednotlivá tvůrčí období a většinou se jedná o výstavy vytvořené přímo pro dané galerie, kdy si sám autor navrhuje způsob propagace a rozvržení výstavy. Kupř. výstava Černá duše byla prezentována v Galerii Altán Klamovka na jaře roku 2012. Nikola Čulík zde prezentoval site-specific projekt, ve kterém pomyslně otevřel jakousi otevřenou laboratoř tvůrčího experimentu. Zkoumal médium kresby formou přímé interakce s návštěvníky galerie. Divák zde měl možnost zhlédnout cyklus tří set kreseb za účasti autora. Právě tato forma minivýstav s autorem buď v domácím prostředí, nebo v kavárnách, v galeriích Nikolu Čulíka tehdy natolik naplňovala, že jej inspirovala pro tvorbu dalších kreseb. Podobně laděnou výstavu měl s názvem Člověčina v Galerii 35m2 v roce 2011. Z tohoto entuziasmu vycházejícího ze zpětných vazeb diváků vznikl i nápad na založení bytové galerie Blahobyt (více: www.actiongalleries.info/detail_galerie.php?l=cz&id=42), která se problematikou prezentace umění v uzavřeném prostředí zabývala. Galerii Blahobyt Nikola Čulík provozoval ve svém bytě v Praze na Barrandově v letech 2011-2012. Soustředil se na mladé autory, na médium kresby a součástí uzavřených vernisáží byla mnohdy i performance.
Výstava Život a dílo proběhla začátkem roku 2012 v 2. patře Staroměstské radnice a ukázala Čulíkův odklon od kresby k intermediálnímu umění. Nikola Čulík zde expandoval do prostoru a vytvořil mnohovrstevnatý celek, který rekapituloval jeho dosavadní tvorbu na pozadí obrazového románu. Kresby zde prezentoval jako jakýsi druh arteterapie. Práci s prostorem za využití participace v umění rozvinul v Galerii Kostka ve výstavním projektu Výstava na klíč (2014). Bod, čáru a jejich spojení šipku zde vnímal jako ideální formu pro vyjádření nejniternějších lidských emocí. Na Výstavě na klíč byl obsahem Nikola Čulík, formu však přenechal vybraným realizátorům a tím rozehrál hru o roli a vlivu umělce, kurátora a realizátora výstavy.