Pavla Malinová patří mezi nejvýraznější tváře současné české mladé malby. Do hlubšího povědomí vstoupila v roce 2019 jako finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého, kdy byla porotou oceněna za malby prezentující „komplexní estetiku, která s lehkostí prochází širokým spektrem historických referencí, aniž by se narcisticky utápěla v sebe-referenčním vztahu ke klasickému médiu.“ (https://www.sjch.cz/pavla-malinova/, cit. 31. 1. 2020)
Malinová pochází ze Vsetína a po studiu střední uměleckoprůmyslové sklářské školy a několika neúspěšných pokusech o přijetí na pražskou AVU nastoupila do tehdy začínajícího Ateliéru malby II Františka Kowolovského na Fakultě umění v Ostravě. Forma Kowolovského výuky autorčinu tvorbu zásadně formovala a dodala její rané podobě charakteristickou nejednotvárnost. Autorka experimentovala s fotografií i s videem a ve druhém ročníku začala také působit jako frontmanka elektropunkové hudební skupiny Like She, kde mimo jiné figuroval i její ostravský spolužák, umělec Jan Vytiska.
Ostravské prostředí hraje pro tvorbu Pavly Malinové důležitou roli dodnes. Generace ostravských malířů přicházejících z Valašského Meziříčí – kromě Malinové například již zmíněný Jan Vytiska – se tehdy soustředila kolem hudební skupiny Ilove69popgejů založené Jakubem Adamcem a Pavlem Pernickým. Projekt měl přesah i do výtvarného umění a podle slov Blanky Švédové jej „lze označit za vibrující vizualizovanou skupinovou identitu budovanou s bytostnou přímostí“ (https://www.artlist.cz/jakub-adamec-5459/, cit. 29. 12. 2020). Pro většinu tehdejších začínajících umělců, kteří se zároveň pohybovali kolem tohoto projektu, bylo charakteristické, že si i po příchodu do Prahy zachovali specifickou tvář ostravské scény.
Právě svobodná atmosféra na ostravské fakultě Malinové umožnila vidět i za rám obrazu a vstupovat do dialogu také s jinými médii než jen s tím malířským, třebaže malba u ní dodnes zůstává dominantním vyjadřovacím prostředkem. Různá témata, se kterými autorka pracuje většinou v cyklech, se tak objevují nejen v malbách, ale lze je nalézt i v její tvorbě z oblasti pohyblivého obrazu. Například ve videu Zenová předzahrádka (2016) Malinová předvádí „rehabilitační imitaci“ (což pravděpodobně odkazuje ke stejnojmennému obrazu z roku 2015) a rukama zpracovává až „laská“ ošatku plnou ořechů. Drcení ořechů a následné uhlazování z nich vzniklé drti je doprovázeno šeptajícím hlasem ve stylu ASMR navozujícím blažený stav uvolněnosti.
Téma duchovna, spirituality a fyzického a psychického klidu stále představuje jeden z klíčových motivů Malinové tvorby, přestože ve své nejkoncentrovanější podobě byl přítomen především v roce 2015 a v navazujících letech. Symptomatickou byla v tomto smyslu například výstava Esoterická dutosvětskost (2015) v galerii Nevan Contempo, kde kurátor Jiří Havlíček tvorbu Malinové zařadil do stylu „New New Age“. Hraničně abstraktní malby tehdy doprovázela prostorová instalace vzniklá ve spolupráci s hostem Filipem Krausem, který pro výstavu vytvořil typografii prezentovanou na objektech z karimatek navozujících atmosféru tělocvičny či pocit samotného cvičení. Autorka své malby dále doplnila kresbou na stěny galerie zachycující charakteristicky robustní postavy a spirituální symboly. Malby tematiku duchovního cvičení zrcadlily v pastózních, geometrických tvarech, ve kterých se proplétaly další cvičící figury podobně jako například v dílech Odstupňovaná srdečnost (2015) nebo v již zmíněné Rehabilitační imitaci (2015).
Práce s prostorem by se dala označit za další charakteristický rys autorčiny tvorby. Příkladem mohou být výstavy Intermarium (2016) v Centru pro současné umění FUTURA, Keyhole, Labyrinth of the Soul (2017) v Galerii Szara v polských Katovicích nebo výstava Ceny Jindřicha Chalupeckého 2019 v Moravské galerii. Pro Intermarium (2016) umělkyně opět vytvořila nástěnnou malbu, v rámci níž obecně užívá méně barev a umožňuje jí to jasnější sdělení. To pragmaticky využila vzhledem k politickému konceptu výstavy, který řešil pozici střední Evropy vůči Západu. V rozhovoru s Annou Remešovou a Alžbětou Cibulkovou pro Artalk prohlásila, že „(…) realita a současná politická situace se asi nejvíce odráží v mých nástěnných malbách, kde dokážu být konkrétnější a přesnější. Což je především dané barvami. Na obraze je jich moc, vrství se a trochu se mi tam ztrácí samotné sdělení.“ (https://artalk.cz/2019/02/27/pavla-malinova-my-jsme-se-hlavne-nebali/, cit. 1. 1. 2021)
Výstava Keyhole, Labyrinth of the Soul (2017) byla pro Pavlu Malinovou charakteristická jak formálně, totiž prostorovou instalací, tak i samotným motivem, kterým autorka v roce 2017 volně navázala na předchozí téma duchovna, a to motivem klíčových dírek. K takovým malbám patří například Klíčový strom (2017), Štěstí (2017) nebo Klíčová krajina (2017). Klíčové dírky Malinové posloužily i jako výchozí tvar pro budoucí figury, postupně se objevující v malbách jako Klíčová žena (2017) nebo Klíčová dírka (2017). Od roku 2018 se potom začínají výrazněji objevovat figury – hlavy a ruce, které svou zavalitou robustností připomínají sochy.
Dosud poslední větší samostatnou prezentací aktuální práce Pavly Malinové byla výstava Prázdné objetí (2020) v galerii lítost. Vystaveny zde byly figurální malby a kresby, v nichž hrála důležitou roli jejich struktura a soustředily se na vyobrazení vztahů postav na obraze – což je v Malinové tvorbě obecně opakující se téma. Například malba Objetí II (2020) vybízela k úvahám o propojenosti člověka a přírody, kdy vyobrazenou figuru, držící na hřbetu své ruky zelenou kobylku, zároveň omotávala jakási liána, jejíž textura byla umístěna ve středové kompozici obrazu. Kresba tužkou a uhlem s názvem Hlava #5 (2020) pak byla umístěna ve vedlejší místnosti galerie na žlutém kontrastním podkladu a zobrazovala totožnou figuru, ovšem v černobílé verzi – kresba proto evokovala propracovanější skicu. Z hlediska obsahového sdělení lze spatřit paralelu k videu Zenová předzahrádka (2016), které podobně jako zmíněná malba tematizovala vztah mezi člověkem a přírodou. Práce Malinové má bezesporu transformativní ráz, u něhož je však možné při zpětném hodnocení nalézt určité plynulé a logické přechody.
