Sam Sráč

1969
Plzeň
Česká Bříza

„Nic není zcela téměř zaniklé.“ (Sam, 2011)

Hlavním motivem jeho práce je odstraňování ‚umělých kulturních rámců‘. Pro jejich zničení využívá všechny prostředky, racionální analýzy, nadsázku i silné emotivní zásahy. Téma konkretizuje v malbě, textech a v konceptu Vize pro novou kulturu a její místo, na kterém pracuje od roku 1989. Souběžně se svou uměleckou činností vede galerii Sam83 včetně kurátorského působení, publikační činnosti (katalogy k výstavám, limitované edice, časopis PIŽMO) a organizace rezidenčních pobytů.

Příkladem překračování umělých rámců kultury, v tomto případě jazyka, je Babrdón. Původně vznikl jako parodie na teoretické texty bez obsahu. Sam v textu narušuje strukturu slov, posouvá jejich význam a vkládá homonyma. Přestože výpovědní hodnota je zdánlivě nesmyslná, obsah je srozumitelný. Odkazuje k nedostatečnosti jazyka artikulovat skutečnost. The summer Pucking (Letní blití) (2010) – objekty nazvětšované zeleně se žlutými květy zavěšené z oken do ulice – je trojrozměrná komiksová parafráze květníků zdobící letní parapety. Staví proti sobě dva umělé rámce, osobní iniciativu žen ‚zasáhnout do urbanismu‘ a architektovu ignoraci vůči ‚florálním stereotypům‘. Postup, kdy pro vyslovení nějakého problému – latentního hraničního bodu – vybírá nenápadné situace je pro Samovu práci charakteristický. Záměrně do zorného pole vkládá nepřeexponované běžné situace, v jejichž šedi se ztrácejí kontury odpovědnosti, původu, příčin a následků. U obrazů n.p.(národní podnik) KT (Šumavan) (2010) použil téměř monochromní zobrazení košil s drobnými odchylkami ve velikosti 1:1. Jednota košil asociuje serialitu produktů a mírné odlišnosti jejich následný osud, kdy se vrací zpět k člověku do intimního ‚tělesného‘ vztahu.

Sam obvykle pro zobrazování používá šablonu, kterou i v tomto případě dále modifikuje. Šablony a vytváření variabilních vzorů je u něj spojeno s tématem intersubjektivity a individuality. Tento motiv se objevuje i ve videích Šičky (2008), Jes‘ why me (2009), TAK DOBROU! (2012). Jeho první práce se šablonou odkazovaly k paměti, asociovaly tvary zachycené na sítnici. V pozdějších pracích rozvíjí téma zobrazování, jako hlavní prostředek utváření západní křesťanské kultury. Od roku 1986 opakovaně zobrazuje jednu konkrétní cypřiš. V množství fotografií, objektů a obrazů vytváří její kult. Mimo šablony pracuje s kresbou. V Propisce na plátně (2010) zvětšoval na velké formáty automatické kresby vzniklé při telefonování. Při víceméně neopodstatnělé transformaci do obrazu dochází k soustředěnému ohledání vlastního nevědomého aktu – detekci iracionality, jako přirozené součásti vědomí. Ve výstavě Particular Damaged – 15:25 Původně jsme měli pracovat (2012) je tepelná kresba ve smyčkovém koberci odrazem přímé odpovědnosti za výslednou podobu věcí. Podstatnou součástí jeho tvorby je i práce s keramikou (od začátku devadesátých let). Věnuje se především výrobě fetišistických předmětů. V poslední sérii zdobeného hotelového nádobí se přibližuje ke svému obvyklému tématu skrytých zlomových momentů, kdy tvůrci designu opovrhované užitkové předměty ‚povyšuje‘ zdobením zlatem, listry a autorskými obtisky.

Veškeré jeho postupy – formální i obsahové- se vztahují k Vizi pro novou kulturu a její místo. Jde o koncepci, kterou Sam vytvořil na základě úvahy o povaze české kultury na přelomu 80. a 90. let. Transformaci provádí prostřednictvím podprojektů, které ‚vizi‘ uskutečňují. Je rozdělena na sociální projekty, socio-kulturní projekty, eko-sociální ekonomiku a volnou tvorbu. Tyto projekty lze hodnotit z hlediska sociální intervence.

2013
Dílo