Sylva Francová (1973) je autorkou pracující s digitálně manipulovaným obrazem, především fotografií a videem. Její tvorba se odvíjí od dvou hlavních témat: jedno zkoumá skupiny lidí či jednotlivců ve specifickém prostředí, a druhé ohledává problematiku těchto míst. Postup Francové není spontánní, její činnost je promyšlená a dlouhodobá. Sbírá do svého archivu každodennost, a po nějaké době její typické rysy začne seskupovat, a navrství tak několik významových rovin do jednoho obrazu. Její tvorba není dokumentem v původním slova smyslu, proniká k lidem a místům skrze čas a vrstvy, které během tohoto zkoumání objeví.
Mezi její nejznámější cykly patří Daily Stories (2007-8), Family Talks (2007), Views (2005-6), Portréty žen (2003-2004), Reality Show (2003), Time in Town (2002-3) či Zmizelé světy (2002-3).
Časosběrné snímky jsou nejobvyklejším prostředkem montáží Francové. Rozpohybovaná masa lidí na newyorských ulicích v cyklu Time in Town, skupinový portrét mladých lidí sedících na pohovce v obývacím pokoji a znuděně sledující večer co večer reality show, nebo nejznámější cyklus fotografií Portréty žen využívají sekvenčního snímání v určitém čase.
Portréty žen otevírají otázky naplňování osobního prostoru a trávení času žen různého věku i sociálních skupin. Jedná se o panoramatické fotografie vytvořené digitální manipulací. Autorka přes rok zachycovala banální činnosti, které ženy vykonávaly ve svých domácnostech, a výběr z nich potom seskládala do jednoho snímku. Přestože se s počítačově vytvořenou iluzí reality setkáváme v umění poměrně často, snímky Sylvy Francové mají jednu vlastnost, která vybočuje z konvečního používání tohoto typu montáže – nechtějí mystifikovat, nemají za cíl přesvědčovat diváka o „nové skutečnosti“, ale vytváří o ní svébytné svědectví, ve výsledných montážích je vyskládaný malý všednodenní příběh každé z nich. Francová se nesnaží přehlušit obsah snímku vizuálními efekty, napětí je vytvořeno otazníkem, který je v intervalu mezi jednotlivými činnostmi. Fotografická sekvence je příběh s narušenou dějovostí, a nevyřčené je prostorem pro divákovu představivost. Cyklus přímo navazující na Portréty žen jsou Daily Stories. Forma práce zůstává stejná, rozšiřuje se ale cílová skupina pozorovaných lidí.
Video Family Talks doslovně problematizuje mezilidské dorozumívání, zde konkrétně dialog. Rozmluva dvou sester na pohovce v obývacím pokoji je nasnímaná neutrálním způsobem, Francová klade důraz na mimiku a gesta hovořících osob. Slova a věty se tak stávají pohyby, kromě nich je video mlčenlivé.
Jedna z mála prací, na níž nenalezneme viditelnou přítomnost lidí, je série Views. Jedná se o vyskládané pohledy z oken paneláků. Pohyb, který fotografiemi prostupuje, se v tomto případě neděje po lince časové, ale prostorové. Autorka v každém patře vyfotografovala krajinu venku, a z těchto vytvořila nový panelák, tentokrát s podivnou perspektivou. Ve všech dílech Sylvy Francové nalezneme zvláštní rozpor věcí důkladně známých s něčím zdeformovaným, chladným a odcizujícím, a toto znejistění běžné zkušenosti přitahuje naši pozornost.
