Fotografická praxe Terezy Zelenkové osciluje na pomezí dokumentární a konceptuální fotografie. Ačkoli ve svých monochromatických analogových fotografiích využívá fotografického média pro jeho přirozenou schopnost zachytit realitu a často dokumentuje specifické historické lokality, takto pořízené snímky nezřídka kombinuje se zinscenovanými fotografiemi; ty jí napomáhají právě tato (historická) fakta ohýbat, deformovat či zcela opouštět ve prospěch výsledných sérií, jejichž společným vyústěním, nehledě na zvolené téma, je surreálný, ambivalentní svět na pomezí reality a fikce.
Klíčová témata pro svou tvorbu ustanovuje v souboru Absence of Myth z roku 2013. Vidíme Freudovu pracovnu (Sigmund Freud’s Study, 2013), portrét Arthura Rimbauda, pobřeží Walesu, hrob Georgese Bataille (Charles Bataille’s Grave, 2011), dochované dobové interiéry (Confessional, Paris, 2013), staré muzejní exponáty (Statue, V&A, 2013). Zelenková vyhledává místa se symbolickým či mýtickým potenciálem (příp. místa s literárním referentem) a podrobuje je empirickému a ideologickému výzkumu. Spíše než o archivaci jednotlivých faktů či legend má však zájem o zkoumání obecné poetiky (krajiny, příběhů) a vytváření subjektivních mytologií. Toho dosahuje vůči poetice zcela kontrastním, „katalogizujícím“ přístupem, kdy fotografie prezentuje v tematicky uspořádaných, heslem opatřených tabulích jako výňatky z naučného slovníku. Soubor tak působí jako katalog institucionální sbírky, který je ale zároveň lyrickým fotoalbem: Zelenková transformuje doslovné do symbolického, všechno krásné má podtóny čehosi mysteriózního, melancholického, blízkého smrti.
Název souboru je také referencí ke stejnojmenné knize Georgese Bataille (The Absence of Myth: Writings On Surrealism), k jehož dílům se autorka pravidelně vrací a nechává se jimi inspirovat (Night Is Also a Sun, 2011; Georges Bataille’s Grave, 2013; The Essential Solitude, 2017). Zelenkové je, podobně jako Bataillemu, blízký zájem o mysticismus, surrealismus a intenzivní, nezřídka extrémní prožitek, v němž má erotika a násilí vztah ke spiritualitě. Zřejmě právě i proto si vybírá historická místa se silným magickým nábojem: pojímá je jako jakési portály transcendentálna, pomyslné vstupy do spirituální říše, která ovšem nutně nemusí znamenat příslib nesmrtelnosti: je spíše jejím opakem. Např. všechny snímky v neukončeném souboru A Snake That Disappeared Through a Hole in the Wall (od 2015), jenž se zaměřuje na mytologii československé krajiny, v sobě rovněž nesou indexikální obraz smrti. Hrad Houska byl údajně postaven proto, aby uzavřel bránu do Pekel, hrad Čachtice (Elizabeth Bathory’s Bedroom, Čachtice, 2015) byl zase obýván nechvalně známou masovou vražedkyní toužící po věčné kráse. Fotografie míst spojených s legendami (dále např. Devil’s Table, Beskydy, 2015) jsou kombinovány s geografickými kuriozitami (Dog Cemetery, 2015), posmrtnou maskou Gustava Meyrinka (Gustav Meyrink’s Death Mask, 2016) a zinscenovanou spiritistickou seancí (The Unseen, 2015). Celá série má nepochybně i silný literární podtext ovlivněný klasickými příběhy z českého venkova Karla Jaromíra Erbena či Karla Hynka Máchy. Za cyklus Zelenková získala v roce 2015 prestižní Jerwood Photoworks Award a vynesl ji nominaci mezi finalisty ING Unseen Photo Award.
Romantický způsob, jakým Zelenková přistupuje k pojímání krajiny, ji nevyhnutelně vede k literatuře jako k jednomu ze stěžejních inspiračních zdrojů. V raném souboru The Other Night (2012) cituje filozofický román Thomas the Obscure (1941) Maurice Blanchota, v Some Kind of Night Into Your Darkness (2016, odkaz na píseň Fade Into You od Mazzy Star), tedy v komisi vytvořené pro Unseen Festival v Amsterdamu, volně čerpá z temně romantického příběhu z Babičky Boženy Němcové o bláznivé Viktorce, jež se zamilovala do vojáka a z tragické lásky se pomátla. The Essential Solitude (2017) je pak poctou dekadentní literatuře s odkazy na Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda, Lautréamonta, Georgese Bataille a J. K. Huysmanse, jehož postava Des Esseintes z románu À Rebours se – podobně jako hlavní protagonistka fotografické série – izoluje v domě a přizpůsobuje si svoje okolí tak, aby reflektovalo jeho oblíbená umělecká díla.
Společným jmenovatelem všech cyklů Zelenkové je také vyčlenění z klasického (lineárního, historického) běhu času. Čas ve fotografiích je zmražen či pozastaven podobně jako jejich aktéři. Postava dlouhovlasé ženy v The Essential Solitude (2017), jež se objevuje už v dřívějších sériích (The Other Night, 2012), je spíše pasivní entitou přihlížející rozkladu svého vlastního příbytku. Přestože je živoucí lidskou bytostí, má blíže ke smrti. Podobné bezčasí představuje i samotná lokace domu ze 17. století stojícího na okraji londýnského finančního distriktu. Ten byl v 60. letech 20. století novým majitelem Dennisem Seversem přetvořen na časovou schránku reprezentující různá historická období od 17. po 19. století. Čas zde plyne cyklicky, vytváří síť vztahů mezi příběhy, legendami, fakty i fikcí, v níž se minulost opakovaně prolíná s přítomností. Zelenková sice mapuje místní mytologie, výsledek nicméně nikdy není exaktní vědeckou studií – je spíše fluidním, plynoucím, nikdy nedokončeným záznamem v čase. Snímky tak, obdobně jako fotografické médium samotné, přislibují nesmrtelnost, zároveň však ale slouží jako nevyhnutelná připomínka smrti.
Fotografie je pro Zelenkovou takřka alchymistickým procesem, hybridní disciplínou zahrnující vědu, umění a filosofii.[1] Svým přístupem se hlásí k pragmatickému romantismu reprezentovanému metamodernismem: navrací se k umění romantické citlivosti, přesto bez ideologického ukotvení osciluje mezi ironií a upřímností, naivitou a věděním, relativismem a pravdou, optimismem a pochybnostmi.[2]
[1] Zelenková, Tereza: Exhibition catalogue for A Snake That Disappeared Through a Hole in the Wall, Foam Amsterdam 2016, s. 6.
[2] Turner, Luke: Metamodernist Manifesto, dostupné na: http://www.metamodernism.org