Pro aktuální obrazové série Tomáše Absolona, jednoho z laureátů Ceny kritiky za mladou malbu za rok 2016, je charakteristické tematizování ambivalence mezi konkrétním a abstraktním. Nejde mu ovšem o „nějaký – jakýkoliv“ předmět. Inspiruje se grafémy, jež mohou na obrazové ploše fungovat podobným způsobem, jakým působily písmové fragmenty v syntetickém kubismu: v abstrahovaném obrazovém poli udržují kontakt s realitou.
Absolonovým předmětem zájmu tedy není pouze samotná soustava znaků, ani obsah, který tyto znaky nesou. Zabývá se grafémem jako takovým – jeho tvarem a podobou, tedy tím, co většinou stojí nereflektováno a ukryto za sdělovaným významem. Svým zacílením se proto blíží estetice lettrismu, jíž je ale zase vzdálen tím, jak se znaky na obrazové ploše pracuje. Nejde mu totiž pouze o vytříbenou minimalistickou a objektivistickou estetiku, grafémy často ironizuje. Zvláštní důraz při tom klade na možnost jejich antipodického uchopení – explicitně nazvětšovaný, a tím akcentovaný tvar potenciálně sugeruje možnost svého archetypálního, symbolického uchopení. Zároveň ale stále zůstává především arbitrární grafickou značkou – tvarem, který sám za sebe žádný další, utilitární či spirituální obsah a význam nemá.
To, co je v oblasti typografie výsledkem generovaným soustavou pravidel pro konstruování písma, Absolon opět převrací, zkoumá a analyzuje z odlišného úhlu pohledu – akcentuje malířské gesto, kterým tvar znaku narušuje, (de)formuje ho a dává mu nový obsah prostřednictvím toho, jakou rukou a jakým způsobem je toto gesto vedeno, jaký styl (stylus) je využit. I to ale umožňuje řetězit rozličné konotace od odkazů na writerskou estetiku přes tematizaci současného grafického designu až k tradici písmomalířství a kaligrafie. Zdůrazněním autorského gesta Absolon rovněž otevírá cestu odkazům ke gestické malbě, tj. fakticky k akcentování autorského subjektu.
Autor se mimo jiné inspiruje také estetikou plakátu, jeho bohatou tradicí, ale i nejistou současností. Vzhledem k výrazné barevnosti velkých ploch lze vytušit odkaz k estetice pop-artu a sítotisku, ale i k současným technickým obrazům produkovaným grafickým softwarem balíku Adobe. Tematizací typografie a grafického designu v médiu malby tedy může originálním způsobem přehodnocovat a ověřovat jejich tradici a zároveň i potenciál jejich dalšího rozvoje. Absolonovy obrazy můžeme ovšem číst i jako pokus o to, jak se vyrovnat s typografickým vizuálním smogem – chaosem nápisů, textů a oznámení, jež ve velké většině případů postrádají jakýkoli náznak dodržování základních estetických pravidel.