Tomáš Hrůza patří mezi nejmladší generaci současných českých fotografů a rozšířeně se věnuje i videoartu. Je absolventem (2008) ateliéru fotografie Pavla Baňky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Po dokončení školy začal pracovat v časopisu Fotograf a mimo svou vlastní tvorbu přispívá společně se svým bratrem Petrem Hrůzou do uměleckého provozu projektem ArtMap.
Obě tyto polohy jeho práce spolu souvisí. Na jedné straně stojí volný motiv cestování, putování a turismu, který se v jeho fotografiích objevuje a na druhé mapa jako praktický nástroj pro orientaci. Projekt ArtMap vznikl v roce 2007 původně jako tištěná mapa s přehledem aktuálních výstav pražských galerií, později se rozšířil o webový informační portál s celorepublikovým rozsahem, v roce 2011 vznikla i brněnská tištěná ArtMap a v srpnu 2012 vydali ve spolupráci s o.s. yo-yo letního průvodce po mimopražských kulturních centrech v podobě RurArtMap.
Umělecká práce Tomáše Hrůzy je zjevně provázaná s jeho životem. Motivy kopírují jeho zájmy. Jakkoliv takový popis působí prostě, je to způsob, jak jeho práci číst. Do jednoduché vazby ukryl návod. Podobný princip vpisování uplatňuje i při vytváření obrazu. Má za sebou několik cyklů, které se na první pohled jeví velmi přirozeně a všedně, zbavené složitých intelektuálních konstrukcí nebo prvoplánové atraktivity, ale vnitřní vymezení jejich obsahu je velmi cílené a přesné. Věnuje se obecně dvěma tématům: přírodě a zmíněnému turismu a putování, přičemž obě jsou jen zástupným modelem pro hledání situace člověka v současném světě.
Jednou z prvních sérií jsou Přírodní motivy z roku 2004-2005 (podrobněji: Jeřábková, Edith: Tomáš Hrůza není krajinář, Fotograf, s.92-93, Brno 2006). V nich se objevily dva typy fotografií.
Černobílé fotografie listů herbáře v české flóře nejběžnějších rostlin jako jitrocel, jetel nebo sedmikráska a měkce šedé fotografie exotických keřů a stromů z Chudenického arboreta. Obě polohy obsahují romaticko-věděcký přístup, kterým nostalgicky v muzeu připomíná už jedenkrát společensky konzervovanou přírodu. Podobně nenápadný, ale už méně odtažitý, způsob využil i v cyklu Turisti (2004-2007). Oproti Přírodním motivům zapojil do obrazu figury. Sám se postavil do role pozorovatele a civilní fotografie nasytil atmosférou romatických krajin C.D. Friedricha. Horké téma chladí konceptuálním přístupem. Zřejmé je, že mu jde o proměnlivou definici, která odpovídá hladině výpovědi jednotlivých snímků, přestože látka, ze které vychází – člověk a kulturní krajina – zůstává stejná. „Proto některé záběry (i v rámci jednoho cyklu) působí poněkud toporně a jiné uvolněně, jedny aranžovaně, jiné přirozeně.“1/ Ve Standardních situacích (2006) ještě víc rozvíjí své romantické vizionářství, které navíc obohacuje o tvořivou dramaturgii, kdy při výběru prokládá inscenovanou a nativní fotografii. V cyklu jsou obrazově nádherné fotografie s atmosférou: pozorovatel moře v přístavu, holčička běžící v lese, setkání dvou přátel na pozadí hor v oparu. Z názvu ve vztahu k obrazům prosakuje chuť vrátit se k velkému příběhu a znovu mu uvěřit, standardizovat zobrazené. Paralelně s připomínkou krajinářství a romantismu 19. století se do Hrůzových fotografií vkrádají i odlehčující prvky v duchu českého akčního umění 70. let. Videoinstalaci Expensive cinema připravil Tomáš Hrůza s kurátorem Martinem Mazancem jako site specific projekt pro galerii Pavilon v roce 2010. Instalace v nízkorozpočtové galerii se skrze název vztahovala k možnostem a mezím filmu jako média. Přístav (hlavní motiv šestiminutové smyčky), zde zastupuje ideální příklad kulturní krajiny – váže se k relativně volné přírodě, ale obsahuje i sociální aspekt – pro Tomáše Hrůzu přitažlivé křížení civilizace a přírody. Ve společné výstavě s Dominikem Gajarským a Romanem Štětinou Přijde kostra na akádu (Galerie AVU, 2011) postavené na konceptu High and Low (mísení vysokého a nízkého) se znovu vrací k podobnému muzeálnímu přístupu jako u fotografií rostlin z herbáře (Přírodní motivy, 2004-2005). Ve stejném roce v konfrontační výstavě HRDINA, NEHRDINA A JUNÁK (galerie Sam83) vystavil soubor fotografií, který opět svým způsobem rozvíjí Přírodní motivy (2004–2005) i sérii Turisty (2004), ale tentokrát jiným směrem. Při stáži v Mariboru fotografoval jednotlivce v parku v pozici vůči stromu. Fotografie předkládal po dvojicích, v obou ponechal scénu stejnou, proměnil jen pozice figur tím, že je otočil. Vytvořil formální diferenciaci obrazu a nenápadným vtipem opět přivádí k jednoduché formě myšlení.
„Čím fotím není opravdu důležitý..ale mám rád kinofilm na barevný fotky..už jen tím cestovním charakterem a také zrnem při velkém zvětšení…černobíle fotím obvykle na cestovní FUJI 6×9, takovej plasťák s úžasnou optikou…Barva nebo černobílé nehraje roli..nijak nic nepreferuju..sahám po tom nějak intuitivně.“ 2/
1/ JEŘÁBKOVÁ, E.: Tomáš Hrůza není krajinář, Fotograf, s. 92-93, Brno 2006
2/ HRŮZA, Tomáš. Bez předmětu [online]. 24. března 2013 10:40; [cit. 2013-04-01]. Osobní komunikace.
