Mnohovrstevnaté a rozmanité dílo konceptualisty, kreslíře, performera a malíře Václava Stratila prošlo v posledním čtvrtstoletí mnoha proměnami. V sedmdesátých letech patřil k neoficiální umělecké komunitě města Olomouce a vytvářel expresivně-existenciální malby a kresby. Viditelný obrat ke konceptualismu se v jeho díle začíná projevovat v první polovině osmdesátých let. Umělec se v té době přestěhoval do Prahy a intenzivně začal komunikovat – mimo jiných osobností tehdejší kulturní scény – s teoretičkou Milenou Slavickou a umělkyní Adrienou Šimotovou. Václav Stratil v těchto letech pracoval jako noční hlídač. Volný čas vyplňoval vytvářením časově a fyzicky náročných kreseb, vznikajících kladením mnoha paralelně vedených linií vedle sebe a v různých vrstvách svírajících vzájemný úhel 45 nebo 90 stupňů.
Jde často o velkoformátová díla spojená z několika kusů papíru, jejichž vytvoření si vyžádalo měsíce monotónní práce. Mimo tematizace času a lidské práce tyto kresby představovaly jakýsi minimalistický očistný rituál v dobách kulturního bezčasí normalizace. Od konce osmdesátých let se v kresbách začínají objevovat i nápisy. To se však již Václav Stratil začal ve zvýšené míře zabývat instalacemi a především fotoperformancemi. Tématem i materiálem se mu stala především vlastní osoba, možnosti autoportrétu a proměnlivost lidské identity. Klíčovým se v tomto směru stal především cyklus Řeholní pacient (od roku 1991 do poloviny devadesátých let). Václav Stratil navštěvoval komunální fotoateliéry a s různými účesy, výrazy a rekvizitami se nechával fotografovat. Na jednotlivých snímcích (celek Řeholního pacienta má asi 50 fotografií), najdeme náboženské motivy, ironické provokace i výrazy šílenství. V praxi fotografických autoportrétů od komerčních fotografů Václav Stratil pokračuje dodnes.
Václav Stratil napůl vážně a napůl ironicky pracuje nejen se svým tělem, ale i se svojí rolí umělce ve společnosti a dokonce i pedagoga na vysoké umělecké škole (vede ateliér na brněnské FaVU). Jeho výstavy mají často charakter performance nebo jedinečné instalace. Expozice Hu-Haba v Nové síni v roce 1995 představila jeho raná díla, která by většina výtvarníků v obavách o svou pověst nikdy nevystavila. Společná výstava z roku 1997 v témže prostoru provokativně zpochybnila modernistický mýtus jedinečnosti uměleckého díla a přenosu jeho duchovních kvalit. Václav Stratil tehdy vystavil xerokopie obrazů českého modernistického malíře Václava Boštíka. Stratil vedle této linie konceptuálních děl neopustil ani vytváření dvojrozměrných artefaktů. V nových sériích „kreseb“ pracuje s lepicími fóliemi, barevnými papíry či nálepkami. Vytváří také kolektivní pokleslé malby lišek.
1970-1975 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
1983-1998 působí v Praze
1998-2003 vede Ateliér kresba na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně
2003 vede Ateliér intermédia tamtéž
2004 habilitován docentem
2007
Festival Měsíc autorského čtení. Centrum experimentálního divadla, Brno
2006
Výstava III. ročníku Malířského sympozia. Galerie Brno, Brno
2004
Mikulovské výtvarné sympozium "dílna" ´04. Mikulov
1998
Tělo a fotografie. 1. ročník mezinárodního festivalu foto Praha - Kolín. Praha, Kolín nad Labem
Festival divadlo, příležitost, performance - "Aeolská kolébka". Skleněná louka, Brno
Akční Praha. Festival akčního umění a performance. Praha
1997
Malamut 97. IV. mezinárodní festival akčního umění. Ostrava
1994
Malamut. Performance meeting 1994. Ostrava
1990
Staroměstské dvorky. Mezinárodní sympózium soch a objektů. Praha - Staré město, Husova 8, Praha
Festival polsko-československé solidarity. Galeria Domu Narodowego, Cieszyn
1989
Rockfest 89. Palác kultury, Praha
1988
2. Medzinárodný experimentálno umelecko-literárny festival. ZO Csemadok, ul. Petöfiho č. 6, Nové Zámky
Rockfest 88. Palác kultury, Praha
Chuchma, J.: Ztraceno v přenosu, A2 kulturní týdeník, 28/2008 s. 8
Wagner, R.: Podoby a proměny Václava Stratila, A2 kulturní týdeník, 28/2008 s. 8