Veronika Drahotová

Veronika Drahotová uplatňuje nejrůznější výtvarné postupy – tvoří malby, fotografie, instalace, objekty atd. Jejím cílem je vizuální atakování diváka, výrazná podívaná. V pozadí jejích artefaktů je sice většinou promyšlený koncept, nicméně autorka se jej snaží přetlumočit do kypící smyslovosti. To naznačují už její světelné projekty (Castle in the sky, 1998 ad.), tak i nejnovější malby. V objektech často hraje významnou roli zvolený materiál (gel, koženka apod.), který vyvolává intenzivní divácké pocity, které mohou jít až do znechucení či naopak slasti. Poslední malby se vyznačují komplikovanou biologickou strukturou, jíž prorůstají fragmenty těl, znaky a lineární struktury. Jedná se o jakýsi myšlenkový šum, prorůstání tělesných a duševních aktivit. Základním útvarem je jakási živá jednotka (buňka, vajíčko …), která se nebezpečně rozrůstá, pohlcuje všechen prostor. Figura už není distancovaná od místa, naopak se tísní uvnitř živé tkáně, s níž žije v symbióze života a smrti. V psychoanalytické terminologii řečeno, rozpadá se symbolický řád světa (odstup subjektu a objektu) a nastává abjektivní fáze existence, návrat do nerozlišenosti. Pocit znepokojení až hnusu nesmažou ani občasné racionální konstrukce. Jak říká básník: rozkývalo se to…

Václav Hájek

Série 8 obrazů Memplex City

Název serie Memplex City je volně přejat z teorie o „memech“ etnologa Richarda Dawkina, která vychází z principů biologie. Memy definuje jako „kulturní element, který se přenáší pravděpodobně negeticky, spíše imitací nebo-li napodobováním“. Memy jsou informační jednotky, které jsou uloženy v naší mysli nebo také ve vnějších předmětech, a které jsou předávány jiným jednotlivcům interakcí v sociálním prostředí. Přesun memů se děje skrze různé smyslové modality – především však vizuální a akustické.

Nová série maleb v nás může vzbuzovat otázky, jakým předurčeným směrem se naše mysl ubírá nebo jaké si v životě můžeme zvolit cesty. Je vzor, touha, povinnost něčím, co přichází ze vnitř a je uloženo v genech a nebo je to výsledek sociálního interakce. Jsme jednoduše napodobením jiných memů?

Serie jako celek na nás vyzařuje a svádí nás svojí podivnou sexuální a melancholickou barevnou morbiditou, která se nachází někde mezi sexem a smrtí, reprodukcí a imitací. Opakující se symbol brčka ve většině obrazů může symbolizovat prostředek ke spojení nebo vylučování. Je zde přítomen organizovaný chaos. Vše je zformováno do celku s groteskní avšak atraktivní harmonií mezi organickým a vědeckým. Je bludištěm plným mutujících a opakujících se hádanek, kterými bloudíme a snažíme se najít svojí cestu a nebo spíše jsme jednoduše vláčeni směry, aniž bychom nad tím měli nějakou reálnou kontrolu. Vyvolávají v nás otázky, kde jsme byli, kam jdeme a nevyhnutelně, kde skončíme - anebo možná to nejdůležitější – kde nalezneme uspokojení?

Memy stejně tak jako geny si vyberou, zda spolu navzájem spolupracovat, nebo naopak zda proti sobě bojovat. V případě spolupráce se spojí do formy Memplexů. Memplex je skupina memů, která se reprodukuje mezi sebou, protože je to výhodnější a efektivnější.

To, čeho jsme dnes večer tady na tomto místě svědky a čím se zabýváme jako skupina, můžeme považovat rovněž za jakýsi Memplex.

Marisa Příhodová

2008

Memplex Rip Veroniky Drahotové. Blansko online, 17. 1. 2008

Když sex slouží ke komunikaci i ovládání. iDNES.cz, 29. 4. 2008

Sex ve městě (Sexismus? v Galerii Václava Špály). Unborn, 20. 5. 2008

Sex ve městě. NEKULTURA.CZ, 21. 5. 2008

2007

Útěk z bezpečí. Atelier 1/07, str. 6

Spleen & Ideal. A2 13/2007

2005

S kůží na trh. Reflex 28/2005, str. 18-22

2003

Zrcadla. Reflex 06/2003, str. 28-34