Veronika Holcová

Veronika Holcová má výjimečnou představivost, intuitivně balancuje mezi realitou a fantazií. Svět intuice a imaginace nemá pevné hranice, proto její obrazy umožňují volnou interpretaci. Do všech se promítá její osobní život, pocity, zážitky, vzpomínky, představy, sny. Její tvorba se rozvíjí ve dvou základních liniích – kresbě a malbě.

Soubor kreseb je velmi rozsáhlý, vzniká od roku 1997 dodnes. Kresby fungují jako subjektivní deníkové záznamy, které nepopisují každodenní události, ale odrážejí momentátní stav mysli. Reflektují škálu emocí, čerpají z podvědomých procesů, často mají charakter erotických fantazií. Překvapují bohatými asociacemi, které nemají v současné kresbě obdoby. Komorní kresby střídají obrazy velkých formátů.

Malby jsou poetické a křehké, nacházejí se na pomezí mezi malbou a kresbou štětcem, spojují volnost náhodně utvořené skvrny s propracovanými detaily. Vznikají postupně jako výsledek dlouhého procesu a intenzivního soustředění. Malířka ráda vrství barvy v jemných lazurách, čímž dociluje působivých barevných nuancí. Typickým rysem jejího rukopisu je hra s barvou a světlem. Uprostřed temných ploch září světelné průhledy, pohled je orientován k horizontu a daleko za něj do prostoru, což vyvolává dojem hloubky, ale také intenzivní pocity touhy po osobní svobodě.

Veronika Holcová zobrazuje hlavně krajiny, které jsou na první pohled známé a reálně existují a nebo skutečná místa připomínají. Působí přitom meditativně, snově a trochu znepokojivě, protože skrývají zvláštní tajemství. Vstoupit do těchto krajin znamená zahájit dobrodružnou cestu za poznáním autorčina vnitřního světa i aktivovat možnosti vlastní fantazie. Cestou lze Naslouchat ticho, prožít Sen, vidět Odraz slunce, pocítit Gravitaci, sledovat Zatmění, setkat se s pravěkým Poutníkem, proměnit se ve Čtenářku Murakamiho, slyšet Echo, zahlédnout Nebeské těleso, vnímat Hvězdný prach, ale také vědět, co obnáší Správná volba nebo dostat se do končin, ze kterých Není úniku. Někdy krajiny zůstávají neobydlené a záměrně nedokončené - prázdný prostor symbolizuje univerzum. Často se v krajině objevují lidské nebo zvířecí bytosti, pocházející ze současnosti nebo z dávné minulosti. Malířka si občas zahrává s proporcemi, uprostřed monumentální přírodní scenérie se téměř ztrácejí drobné lidské figurky. Primárním záměrem není věrně zobrazit viditelnou skutečnost, ale vyjádřit její podstatu. Zobrazení krajiny získává metafyzický přesah.

Uvedený přístup má blízko ke způsobu myšlení taoistů a k pojetí tradiční čínské malby. Tato souvislost je zde však nezáměrná a neúmyslná. Inspiraci nachází autorka v malbě starých mistrů, ale také např. v obrazech Caspara Davida Friedricha, Balthuse aj. Osobitě navazuje na českou surrealistickou tradici, zejména dílo Toyen, ke které bývá přirovnávána. Tyto podněty využívá novým způsobem, obrazy získávají moderní vyznění, vyjadřují pocity a názory současného člověka, zobrazují sen s freudovským podtextem. Zajímavě přispěla také k obnovení tradice, spojující výtvarné umění s literaturou. V letech 2010 - 2011 organizovala společně s básníkem Petrem Borkovcem v Galerii Švestka cyklus večerů Literární sklony, ve kterém čeští spisovatelé představovali svá oblíbená výtvarná díla. Právě tam vznikla myšlenka vydat výtvarně literární knihu s texty pěti spisovatelů, kteří volně interpretovali její kresby. Netradiční publikace s názvem Na dosah ruky je připravená k vydání.

Ilustrace:

Jiří Veselský, Luna je za vlakem poslední nárazník, Trigon, 2003

Kateřina Klaricová, Pohádky pro pana Izru, Baobab, 2001

Misprimares 80 000 palabras, Media Vaca, Libros para ninos, 2002

P. Vaňous, Resetting/ Jiné cesty k věcnosti/ Alternative Ways To Objektivity (katalog výstavy), GHMP - Městská knihovna, 21. 12. 2007 - 23. 3. 2008, nestr., Praha 2008

P. Vaňous: Galerie, A2 kulturní týdeník, 21/ 2008, s. 26-27

Protivanská L. - Buláková M.: Kde se dělá umění, Magazín DNES, 5. 6. - 12. 6. 2008, s. 24