Viktor Karlík

Viktor Karlík není dobově tekutý. Soudržnost a návaznost osobního existenciálního pocitu si nenechal narušit fragmentalizací postmoderny, i přestože začínal tvořit v této době. Lavírování není jeho stylem. Tomu odpovídá i současná podoba jeho malby, v níž během pětadvaceti let přešel od munchovsky úzkostných a expresivních tahů Podzemních prací (1979-1992) k přísným liniím, které vyostřují výraz zobrazených postav. Svůj občanský aktivismus a podíl na udržení diverzity kultury vložil do kulturně historického periodika Revolver Revue (původně Jednou Nohou), které založili s Ivanem Lamperem a Jáchymem Topolem v roce 1985.

Dějištěm bytí a kultury je pro něj město, které je syceno energií z pohybu a života jeho obyvatel. Viktor Karlík zobrazuje stylizované a redukované městské atributy. Vyrostl a dosud žije v Praze na Smíchově, který je již dnes vnímán víceméně jako rozšířené centrum, přestože v době jeho vstupu do neoficiálního uměleckého dění byl téměř industriální periferií. V motivech nočních chodců by bylo možné nalézt odkazy na Františka Hudečka a z inspirace městským okrajem vzdáleně vazbu ke Skupině 42. V druhé polovině 90. let se u něj objevují personifikované lampy, komíny, kouř a dým. Obecně světlo města vyzařující skrze zápalky, nedopalky a pouliční osvětlení. Městské topografii se také věnoval v grafických otiscích pražských kanálů.

Dalším často zobrazovaným motivem jsou u něj ryby nebo ptáci jednoduše symbolizující svobodu volným pohybem v prostoru. Kolem roku 2000 posunul výtvarný projev a úsporností přechází na téměř geometrické prvky. Postupně dostává do výrazu přísnost a ve stavbě tvaru uplatňuje zkušenost z linorytu. Grafická a typografická činnost je u Viktora Karlíka spojená především s úpravou Revolver Revue. Mimo malbu, grafiku a v poslední době dokonce i malé bronzy se věnoval primitivním asamblážím z recyklovaných náhodně objevených předmětů (Nálezy, 1991-1994). I v konceptuálním přístupu se u něj projevuje existenciální tendence. Koncept sváže s narací - ukládá štětec do postýlky nebo do rakve (P. Pečinková). Ve fotografickém dokumentu Ruce básníků nepřímo odkazuje na hmat, který je s nimi spojen, a nasycuje tím i tak distanční médium, jakým je fotografie, pro něj příznačnou autenticitou.

Třetím zobrazujícím tématem, které částečně spadá do jeho dokumentace Smíchova jsou hlavy, jako sídlo smyslů a bytí (podobně jako u jeho předchůdců V. Janoušková, I. Sobotka ad.). Sdělení je zřetelně čitelné z výrazu tváře, mnoho z nich, jako Karlík, upozorňuje na obezřetnost vůči tendenční svůdnosti.

2012

Karlík Viktor , Podzemní práce / Underground Work (Zpětný deník / Retroactive Diary), Společnost pro Revolver Revue, Praha (Prague)

2010

Karlík Viktor , Světla města / The City Lights / Les Lumières de la ville / 1990 - 2010, Společnost pro Revolver Revue, Praha (Prague)