Vladimír Kokolia se narodil 27. listopadu roku 1956 v Brně a po absolvování Střední školy uměleckoprůmyslové v Uherském Hradišti v oboru Propagační grafika nastoupil do malířského ateliéru profesora Jana Smetany na Akademii výtvarných umění v Praze. Na AVU od roku 1992 také vede svůj ateliér Grafika II, jímž prošla již celá řada předních současných českých výtvarníků. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, v roce 2006 byl jmenován profesorem a konečně pak v roce 2012 byl oceněn prestižní Cenou od Dalibora Chatrného. Záběr jeho činností je mimořádně široký. Mezi lety 1984 až 1997 působil jako zpěvák a textař brněnské undergroudové skupiny E, praktikuje staré čínské bojové umění, ale především se věnuje malbě, kresbě a grafice.
Ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy byl Vladimír Kokolia studentem Akademie výtvarných umění v Praze, převládaly na české výtvarné scéně spíše nemalířské tendence vizuálního umění a i přesto se však důsledně věnuje klasickému médiu malby. Mezi jeho první obrazy patří například krajiny brněnského okolí (Knínice, 1979), které však hned již na počátku osmdesátých let nahradil spíše městskými tématy (cyklus Hromadná městská doprava), kterými se určitým způsobem přibližoval malířům české grotesky (Nástup do tramvaje, 1979). Kolem poloviny osmdesátých let v jeho díle malba ustupuje a daleko více se soustředí na kresbu, jichž vzniklo na stovky kusů, a grafiku. Především ve svých kresbách se pak věnuje opět člověku, jenž v jakémsi vakuu zakouší pocitu marnosti a absurdity.
Po polovině osmdesátých let se již opět rozhodně vrací k malbě, v níž využívá předchozího nemalířského období a zhodnocuje ornamentiku svých kreseb. Maluje slabou rozředěnou barvou a plochu obrazu, jenž často dělí do určitých ornamentálních rytmů, jejichž elementy takřka vždy vycházejí z předmětného světa. Mnohdy se stále obrací k člověku, ale ať je námětem jeho obrazů cokoliv, často se předmět stává na první pohled nečitelným, neboť jej zobrazuje v plynoucím čase z mnoha úhlů. V tomto ohledu je pak nepochybným vzorem jeho myšlení východní filozofie.
Vladimír Kokolia neodmyslitelně patří k nejosobitějším představitelům malířské generace nastupující v osmdesátých letech, jenž nejen v dobách otřesu malbou v devadesátých letech, ale nepřetržitě až do dnešních dní udržuje úroveň tohoto média nadále výsostně na výši.
Literatura:
Naďa Řeháková, Vladimír Kokolia, Výběr z nejnovější tvorby (kat. výst.), Oblastní galerie v Liberci, Západočeská galerie v Plzni, 1995.
Studia:
1975-1981 Akademie výtvarných umění v Praze (Jan Smetana)
1971-1975 Střední uměleckoprůmyslová Uherské Hradiště
Ceny:
Držitel ceny J. Chalupeckého za rok 1990
Marcela Chmelařová, Nový zlínský salon 2011, Recyklace, nebo Inovace? A pro koho přesně?, Prostor Zlín, 2011, 5.3., s. 3-5.
Radek Horáček, Tři věty, Vladimír Kokolia ve Špálovce, Art & Antiques, 2011, 12+1, 12.12., s. 106-107.
Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Druhý východ, in: Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Texty, 2010, s. 246-253.
Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Malba 80. let v Čechách, in: Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Texty, 2010, s. 208-213.
Radan Wagner, Vladimír Kokolia, Já jsem zoufalec, Revue Art, 2/2008, s.10-17.
Jiří Machalický, Vladimír Kokolia se od počátku osmdesátých let…, České ateliéry, 2005, s. 273.
Linda Kholová, 300 vyšťavených obrazů se slevou, Vladimír Kokolia (47) o životě se třiceti korunami a nedostatkem úleťáků, Pátek Lidových novin, 2004, 20.2., s. 16-17.
Radek Horáček, O strukturách vizuálního myšlení, Ateliér, 2003, 12.6., s. 16.
Marek Pokorný, Doplňkový průvodce výstavami, Mladá fronta Dnes, 1997, 7.11., s. 19.
Milena Slavická, Vysoká hra, Ateliér, 1997, 6.2., s. 4.
Jiří Tomáš Kotalík, Na tělo, Ateliér, 1996, 19.12., s. 1.
Ivona Raimanová, Vladimír Kokolia, Výtvarné umění, 02/1991, s. 51-57.
Ludvík Ladislav Ševeček, Proměny V. Kokolii, Ateliér, 1988, 22.11., s. 4.
Levné obrazy, A2 kulturní týdeník, 40/2008