Vladimír Kopecký je známý především jako sklářský výtvarník. Narodil se ve Svojanově, po válce se rodina nakrátko usídlila v Děčíně, a blízkost tamních proslulých sklářských škol měla na Kopeckého zásadní vliv. V roce 1946 nastoupil na střední průmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, odkud pak přestoupil do Nového Boru, kde jako mladý učitel působil Stanislav Libenský.
Ještě před maturitou byl přijat do Prahy na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Josefa Kaplického, kde absolvoval v roce 1956. Mezi jeho spolužáky tak patřil například Jiří John a Adriena Šimotová; Kopecký byl také pozván do skupiny UB 12 (jejíž členkou byla i jeho manželka Alena Kučerová). Členem skupiny se však z vlastní vůle nestal.
V roce 1958 spolupracoval na bruselském Expu.
Tvorbu Vladimíra Kopeckého lze rozdělit do dvou zdánlivě protikladných principů: na přísně geometrickou malbu a na expresivní, „ošklivé“ skleněné artefakty.
Na počátku umělecké kariéry se Kopecký zaměřil na malbu. Samostatná výstava v Galerii Václava Špály (poslední tamní výstava pod vedením Jindřicha Chalupeckého) představila malby geometrických struktur. Jako podklad Kopecký použil převážně barevné vzorované linoleum. Dekorativní ornamenty linolea kontrastují s přísně geometrickými bloky (Přestávka, 1969, Východ slunce, 1972). Tyto konstrukční elementy vyústily na přelomu 60. a 70. let ve dvojici velkoformátových návrhů (realizovaných a dodnes instalovaných) pro skleněné mozaiky do architektury: pro budovu Elektrotechnického zkušebního ústavu v Praze a správní budovu Úpravny vody Želivka v Hulicích.
Architektonické realizace zaujímají v Kopeckého tvorbě pevné místo. Jeho první zakázkou pro veřejný prostor byla výzdoba nádraží v Havířově – monumentální mozaika o rozloze 65 m2 s motivem holubice z barevného skla (1963). I další zakázka vznikla pro nádraží, tentokrát v Ostravě-Vítkovicích (1966): autor zde přispěl k výzdobě skleněnou plastikou soklu nádražních hodin.
Vladimír Kopecký vytvořil také několik stěn z pískovaného skla, převážně do hotelových interiérů: do hotelu Vítkov (Praha, 1966–67, zničena při výbuchu plynu), Olympik (Praha, 1969–70, odstraněna při pozdější rekonstrukci), do kavárny hotelu Bohemia (Ústí nad Labem, 1981–82, taktéž odstraněna po rekonstrukci), do vojenské zotavovny v Lázních Jeseník (1975–76, nedochována). Spolu s Vjačeslavem Irmanovem vytvořili stěnu ve vstupu do objektu sázavských skláren Kavalier složenou z betonových a skleněných vertikál.
Mezi další Kopeckého příspěvky do architektury patří pískované skleněné stěny do smutečních síní ve Vsetíně (1973, nedochovány) a Děčíně (1974), dále pak stěny pro budovu vysílače Československé televize na Strahově (1974) a budovu Televizních novin na Kavčích horách (1978). Dekorativní skleněné objekty vznikly v Praze pro budovu ČKD na Václavském náměstí v Praze (1979) a pro hotel Legie (1989).
Realizace do architektury provedl Vladimír Kopecký i v zahraničí (budova Konica House v Tokiu, 1988–89, radnice v Tojamě, 1992, pojišťovna v nizozemském Nieuwegeinu, 1984, budova Technologie Zentrum v Coburgu v Německu, 1994 ad.).
Zkraje sedmdesátých let vznikají první Kopeckého vrstvené skleněné objekty. V nich působí geometrický efekt tabulek řazených za sebou a vytvářejících hloubku objektu pomocí namalovaných, nalepených či vypískovaných segmentů. Sklo se tak stává v jeho tvorbě dominantním.
Sám Vladimír Kopecký o svém „dvorním“ materiálu řekl: „Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů… Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě – sám jsem termín ošklivé sklo na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. […] Jde mi o to, aby hotová věc ze skla poskytovala pozorovateli hlubší význam a nepromlouvala jen vlastnostmi materiálu, které jsou sice jedinečné, ale stavět na nich mi připadá málo. Ve své práci, která je přísně geometrická i spontánně expresivní, se snažím vyslovit všechno to, co mne fascinuje: nekonečnost prostoru, ticho, úzkost a melancholii…“ [Citace z katalogu Vladimíra Kopeckého k výstavě v GHMP, 1999]
S vrstvenými strukturami autor experimentuje až do přelomu let osmdesátých. Důležitým předělem je rok 1982, kdy autor začal využívat techniku polévání předmětů barvou. Tu poté aplikoval i na skleněné realizace. Propojil tak malbu a sklo; později se připojil i akční prvek v podobě jakýchsi happeningů, při nichž Kopecký poléval sklo před publikem.
Do instalací v té době zakomponovává odpadní materiál (zbytky skla vzniklé při výrobě tabulí, cihly) a železniční pražce (Slepá kolej, 1987), od konce osmdesátých let části kolejnice, kterou využívá i k roztírání barevných past.
Monumentální instalace z tabulového skla politého barvami byla vytvořena pro Expo 92 v Seville: v jedenáctimetrovém objektu autor expresivně zachytil železniční nehodu.
Od konce deváté dekády se Kopecký opět vrací k malbě. V expresivních plátnech využívá podobně jako v instalacích vrstvení a roztírané barevné pasty (Duben, 2002).
V roce 1990 Kopecký převzal ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde setrval do roku 2008.
Tvorba Vladimíra Kopeckého představuje osobitý projev kombinující zdánlivě nesourodé materiály i umělecké přístupy. Svými skleněnými artefakty je znám i v zahraničí, jeho malířská či grafická tvorba (zejména sítotisky) jsou však stále poněkud opomíjeny.V roce 2009 převzal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.
Studium:
1949–1956
Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (u Josefa Kaplického)
1948–1949
Odborné učiliště sklářské, Nový Bor
1946–1948
Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
Pedagogické působení:
1990–2008
Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha – ateliér Sklo
Ocenění:
2009
Cena Ministerstva kultury za přínos výtvarnému umění
1984
Glass ´84, Tokyo
1958
Expo, Brusel – zlatá medaile
FULÍKOVÁ, Anna. Vladimír Kopecký: něco třetího mezi chaosem a řádem (kat. výst.). Litoměřice: Severočeská galerie v Litoměřicích, 2017.
GAJDUŠEK, Ján. Vladimír Kopecký: Dálky a póly (kat. výst.). Špilberk, 2016.
HLAVEŠ, Milan et al. Sklo: Vladimír Kopecký & z jeho školy (kat. výst.). Ostrava: MA´MA Club Gallery, 2015.
DOSTÁL, Martin. Vladimír Kopecký: bouře a klid (kat. výst.). Praha: Retro Gallery, 2014.
VAŇOUS, Petr. Vladimír Kopecký: Galerie Havelka 9.11. – 9.12. 2011 (kat. výst.). Praha: Galerie Havelka, 2011.
CHALUPECKÝ, Jindřich. Vladimír Kopecký. Brno: Galerie Aspekt, 2007.
HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Vladimír Kopecký: obrazy (kat. výst.). Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, 2004.
KOPECKÝ, Vladimír. Vladimír Kopecký: malby 1960 – 2001: Intenzita prožitku. Brno: Galerie Aspekt, 2001.
KOPECKÝ, Vladimír. Vladimír Kopecký (kat. výst.). Praha: Moraviapress, 1999.
JANOUŠEK, Ivo. Vladimír Kopecký: Obrazy (kat. výst.). Praha: Ústřední kulturní dům železničářů, 1988.
CHALUPECKÝ, Jindřich. Vladimír Kopecký (kat. výst.). Praha: SČVU, 1970.
ZVELEBILOVÁ, Kateřina. Vladimír Kopecký: Stále se snažím dobrat něčeho nového. In: czechdesign.cz [online]. 16.10.2017 [cit. 28. 11. 2017]. Dostupné z: http://www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky/vladimir-kopecky-stale-se-snazim-dobrat-neceho-noveho.
BENÁK, Jiří. Staří mistři: Kopecký dělá „ošklivé sklo“ a barvami polévá i sebe. In: kultura.zpravy.idnes.cz [online]. 16.5.2017 [cit. 18. 11. 2017]. Dostupné z: https://kultura.zpravy.idnes.cz/stari-mistri-malir-a-sklar-vladimir-kopecky-fe7-/vytvarne-umeni.aspx?c=A170427_163256_vytvarne-umeni_jb.
SMUTNÝ, Jiří. Malíř a sklářský výtvarník Vladimír Kopecký vystavuje v Brně na Špilberku. In: novinky.cz [online]. 7.7.2016 [cit. 18. 11. 2017]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/vase-zpravy/jihomoravsky-kraj/brno-mesto/4862-38834-malir-a-sklarsky-vytvarnik-vladimir-kopecky-vystavuje-v-brne-na-spilberku.html.
SCHNEIDER, Pavlína. Sklo vnímám, podmaňuji, tvořím. Ateliér, 2015, č. 8, s. 16, ISSN 1210-5236.
HOLBOVÁ, Štěpánka. Klid před bouří: Vladimír Kopecký v Muzeu Kampa. Art+Antiques, 2014, č. 6, s. 74-75, ISSN 1213-8398.
(len). Zámek opanovala ateliérová sklářská tvorba. Pardubický deník, 2013, č. 86, s. 3, ISSN 1802 – 1042.
SKALA, Petr (režie). Výtvarnické konfese: Vladimír Kopecký. Česká televize, 2011. dostupné online:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267558128-vytvarnicke-konfese/211563231150006-vladimir-kopecky/.
OUJEZDSKÝ, Karel. Prof. Vladimír Kopecký osmdesátiletý. In: Český rozhlas – Mozaika, 25. 11. 2011. dostupné online: https://vltava.rozhlas.cz/prof-vladimir-kopecky-osmdesatilety-5082867.
KOPECKÝ, Vladimír. Chyby skla. Ateliér, 2010, č. 12, s. 6, ISSN 1210-5236.
POLANECKÝ, Jaroslav. Vladimír Kopecký: grafika, sklo. Ateliér, 2010, č. 23, s. 4, ISSN 1210-5236.
(tnk). Ošklivé sklo vyneslo Vladimíru Kopeckému státní cenu za výtvarné umění. Právo, 2009, č. 264, s. 8 Café, ISSN 1211-2119.
VAŇOUS Petr. Vladimír Kopecký (rozhovor), Art & Antiques, červen 2005, s. 48–59
KOVÁČ, Peter. Malířské bilance s rozdílnými pocity. Právo, 2004, č. 25, s. 13, ISSN 1211-2119.
VANČA, Jaroslav. Vladimír Kopecký: Od objektu k obrazu a zpět. Ateliér, 2004, č. 6, s. 1, ISSN 1210-5236.
KOPECKÝ, Vladimír. Osm skel. Ateliér, 2004, č. 8, s. 4, ISSN 1210-5236.
POHRIBNÝ, Arsén. Vladimír Kopecký. Ateliér, 1999, č. 17, s. 16, ISSN 1210-5236.
PEČINKOVÁ, Pavla. Sklo na VŠUP. Dva ateliéry. Umění a řemesla, 1997, č. 4, s. 27-33, ISSN 0139-5815.
VOLF, Petr. Muž, který demýtizuje sklo. Mladá fronta dnes, 1991, roč. 2, s. 4.
MATOUŠEK, Alexander. O mluvě abstraktního malířství. Výtvarné umění, 1990, č. 6, s. 21- 27, ISSN 0862-9927.