Vladimír Škoda je sochař, přičemž dominantním vyjadřovacím prostředkem jeho tvorby je kov, který v průběhu své celoživotní tvůrčí činnosti důmyslně zpracovává. Narodil se v roce 1942 v Praze a v šesti letech, kdy mu umírá otec, se mu nevlastním otcem stává strýc, kovář a malíř Josef Vacke. Díky němu je Škodovi umožněno již od dětství používat buchar a mít intenzivní kontakt s kovem.
Mezi lety 1957–1960 absolvoval Učňovskou školu firmy Českomoravská-Kolben-Daněk (ČKD) ve Slaném v oboru soustružník – frézař, kde si osvojil další řemeslné zpracování kovů. Umělecké tvorbě se věnoval již od dětství a během učňovského působení se tento proces ještě zintenzivnil. „Bylo mi sedmnáct let, pořád jsem tancoval. Nejčastěji jsme chodili do Reduty tančit charleston. Jednou tancování vybouchlo, já zůstal doma a začal jsem kreslit. Najednou mě to chytlo.“[1] Od té doby se této aktivitě věnoval kontinuálně a ke konci studia v ČKD se mu již v hlavě rýsovala představa, že si podá přihlášku na AVU. K přijímacím zkouškám však tehdy nebyl ani připuštěn. Poprvé mu to bylo umožněno v roce 1960, skončil ale neúspěšně. Mezi lety 1963 a 1967 se znovu hlásil na AVU i na UMPRUM, ani na jednu školu ho ovšem nepřijali. „Takhle to chodilo až do roku 1967, přihlášku jsem si podával snad sedmkrát,“ vzpomíná Škoda. [2]
S vědomím, že o jeho tvorbu v Československu nemá nikdo zájem, se rozhodl emigrovat do Paříže. „V té době mi už bylo jasné, že mě tady nikdo nechce. Dokonce jsem se začal zajímat o scénografii, ale tam mě také nechtěli. Věděl jsem, že musím něco radikálně změnit. Tenkrát jsem si od nějaké svazačky prachobyčejně koupil výjezdní povolení svazáků do Paříže. Rozhodl jsem se, že si to zařídím jako Gutfreund, Kupka, Šíma, Zrzavý a další čeští umělci. Prostě odjedu. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, ale od šedesátého šestého jsem si tenhle cíl dal do hlavy a nic jiného už mne nezajímalo.“[3] Odjet do Paříže se mu podařilo v červenci roku 1968. Na drsné začátky, kdy přespával na studentských ubytovnách a několik nocí přečkal dokonce i pod mostem, vzpomíná takto: „Žil jsem o chlebu, který mi rozřezával dásně, a nejlevnějším víně za 50 centimů.“[4]
Zhruba po měsíci ve Francii si při cestě po ulici všiml, že na titulní straně pařížských novin je fotografie Václavského náměstí s tankem. „Tehdy jsem ještě neuměl ani slovo francouzsky a naivně jsem si myslel, že se v Praze natáčí nějaký film z druhé světové války. Takhle jsem alespoň dva tři dny chodil po Paříži,“ [5] popisuje. Po několika dnech potkal Čecha, který mu vysvětlil, co se v Praze stalo, a zavedl ho do spolku SOS zřízeného na pomoc Československým občanům v exilu. Díky obrovské vlně sympatie, která se ve Francii po srpnu roku 1968 zvedla, se Vladimíra ujala francouzská rodina a poskytla mu azyl.
Krátce nato získal stipendium na univerzitě v Grenoblu, kde se začal učit francouzsky, a posléze začal studovat malbu na École des beaux-arts v Paříži. Škodových děl si povšiml významný francouzský sochař César Baldaccini, který zde vedl ateliér sochařství a u něhož Vladimír Škoda nakonec strávil jeden rok studia, během něhož postupně opouštěl malbu a stále více se věnoval drátěným objektům. Baldaccini byl přesvědčen o nadání jak Vladimíra Škody, tak i Marie-Claude Brunet – Škodovy partnerky a následně i manželky, již český umělec potkal právě na této škole – a jejich díla prosazoval na prestižní soutěži Prix de Rome. Novomanželé toto ocenění napodruhé skutečně získali – a s tím i dvouletou stáž v Itálii, která Škodovi nastartovala uměleckou kariéru. V letech 1973 až 1975 působil v Římě ve Villa Medici, kde vytvořil sérii soch ze železných drátů. Jeho dílo bylo v Římě také představeno na první samostatné výstavě, a to v galerii Primo Piano.
Po návratu do Paříže se Škoda několikrát ucházel o místo profesora na francouzských univerzitách. „Tak jsem to zkusil. Jednou, dvakrát, třikrát… a na počtvrté to vyšlo.“[6] Jako profesor působil na École des beaux-arts v Le Havre, na École des beaux-arts v Marseille a nakonec na École des arts décoratifs ve Štrasburku. Během své pedagogické praxe si mimo jiné musel sám pro sebe zformulovat, co přesně vytváří, což mu pomohlo jasněji definovat podstatu své tvorby – jenom instinkt už nestačil. V této etapě svou pozornost přesunul od drátěných konstrukcí, které považoval za projev kresby, směrem k hmotě jako takové; do kovu začal kout. Jeho zájem se koncentroval kolem vnitřního prostoru hmoty. A jak je z jeho díla patrné, zajímal se o matematiku, fyziku a vnitřní mikrokosmos objektů. Zúročil etapu svého dětství, kdy díky svému strýci poznal kovářské řemeslo, ale i preciznost, kterou si osvojil coby soustružník během svých učňovských let.
Kolem roku 1988 se dostal do bodu, kdy si při práci s bucharem, kovadlinou, a tedy s rozžhavenou hmotou uvědomil, že pracuje s formou, kterou ale v podstatě nevidí: hmota určená ke zpracování a utváření se totiž musí v peci zahřát do bílé barvy. Taková hmota – v oceli žárem probuzená energie bránila Vladimíru Škodovi vidět přesnou podobu vytvořeného uměleckého objektu a vývoj jeho díla postupně došel do kulovité podoby. „Dávám něčemu tvar, ale nevidím ho. Tak nějak automaticky, samovolně jsem se přiblížil tvaru koule, což není přesný výraz, lepší je matematický pojem sféra.“[7] V této době se také setkal s knihou architekta francouzské revoluce Étiennea-Louise Bouillée (Architecture, essai sur l'art / Esej o umění architektury), která na něho velmi zapůsobila. Po jejím přečtení se rozhodl ve své práci aplikovat dokonalou formu – kouli. Jeho dílo vychází z geometrických vztahů, které jsou ale převáděny intuitivně. Koule tak zastupuje celek vesmíru, jednotlivá vesmírná tělesa i ideální tělesa dle Platónovy teorie.
Další zlom v jeho tvorbě představoval okamžik, kdy se z vnitřního prostoru objektu dostal na povrch. Jeho kované koule, které měly samozřejmě povrch i tvar, jenž vycházel z podstaty jejich materiálu, nebyly po stránce formy dokonalé. Škoda si tak nechal dokonalé koule soustružit a posléze do nich vrtal a snažil se proniknout dovnitř, ale „ta hmota jako by zmizela“.[8] Povrch koulí začal leštit a využíval odrazu světa kolem – umělcovy tvorby se tak zhmotnila jeho fascinace geometrií zahnutého prostoru. Vnitřek ocelových koulí posléze osazoval i jinými kovy, jako je třeba měď, a pomocí drážkování a leštění zdokonaloval jejich povrch. Fascinovaly ho i teorie o černých dírách. Svou pozornost soustavně zaměřuje na astronomii, astrofyziku, která se zabývá i tím, jak vypadá černá díra uvnitř. Jeho umělecká aktivita se postupně přesouvá na přesný opak toho, čemu se věnoval předtím, zajímá ho slupka, která odráží vnější prostor. Koule už tedy nemusely být plné – Škodovi šlo o jejich povrch a o vesmír kolem, deformaci prostoru, odraz zkreslení reality.
Umělcovou celoživotní inspirací je Jan Kepler a jeho badatelská činnost. Poctu tomuto vědci Škoda vyjádřil prostřednictvím své první velké výstavy konané v České republice v roce 1995 v pražské Galerii Rudolfinum. Zde byl prezentován zvláštní projekt Mysterium Cosmographicum Johannes Kepler a celá výstava byla součástí projektu Konstelace/ Constellations, který proběhl ještě v galeriích ve Štrasburku a v Bruselu. V roce 1999 bylo v Musée des Beaux-Arts v Montrealu na výstavě Cosmos: du romantisme à l'avantgarde představeno další jeho dílo na téma kyvadloa další kyvadlové sochy pak byly prezentovány na výstavě Riflessi celesti e meccaniche galileane v Pise v roce 2004.
Později se Vladimír Škoda inspiroval vibračním a rotačním pohybem zrcadla, a tak se mu podařilo získat vizi nekonečna v pohybu vedle zkresleného obrazu okolí. Důležitým aspektem tohoto díla je série vibračních a natáčecích zrcadel Miroir du temps (Zrcadlo času) vyráběná od roku 1999 a představená v roce 2006 na výstavě Specchio del tempo v italském Spoletu a v roce 2007 na výstavě Quatrième dimension / Čtvrtá dimenze ve Veletržním paláci v Praze.
Výstavou Espace d'art contemporain v Colmaru Vladimír Škoda v roce 2013 zahájil sérii výstav ve Francii, Německu a v České republice. Tu doprovází monografie de l'intérieur (zevnitř), která obsahuje přehled umělcovy tvorby od devadesátých let do současnosti. Škoda při práci s kovy využívá různé fyzikální procesy a technologie, jako je interference, magnetismus, polarita a konfigurace osvětlení, přičemž fascinace kosmem se odráží ve většině jeho tvorby. Na základě znalostí, ale i pocitů a prožitků z geometrie a matematiky formuje tvar kompozic, vytváří paralely k vesmírnému uspořádání, za využití optických efektů buduje nový prostor mezi jednotlivými dimenzemi. Dociluje tím unikátního překračování hranic sochařské materie, a jeho díla se tak zasazují do jiných rovin, do rovin kosmického univerza.
[1]https://www.pametnaroda.cz/cs/skoda-vladimir-20161220-0, vyhledáno 14. 4. 2023.
[2] Tamtéž.
[3] Tamt.
[4] Tamt.
[5] Tamt.
[6] Tamt.
[7] Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, rozhovor s Vladimírem Škodou, Art&antiques, léto 2007, str. 31.
[8] Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, rozhovor s Vladimírem Škodou, Art&antiques, léto 2007, str. 31–32.
Studium:
1970–1972
École Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Césarův ateliér, Paříž, FR
1968–1969
Fakulta umění, École des Arts Décoratifs, Grenoble, FR
1958–1960
vyučil se soustržníkem-frézařem, ČKD Praha, CZ
Stáže, stipendia, tvůrčí pobyty, ocenění:
1992
Držitel tvůrčího stipendia Villa Medici hors les murs, New York, USA
1986
Laureát stipendia monumentálního umĕní, Ivry-sur-Seine, (výstava Œuvres 1976 - 1986, CREDAC – Galerie Fernand Léger, Ivry-sur-Seine), FR
1985
Držitel tvůrčího stipendia Fonds d’initiation à la création – FIACRE (výstava v Hotel Salomon de Rothschild, Paříž), FR
1977
Držitel příspĕvku na první samostatnou výstavu Volume = 3,14dm3, Galerie Ilanne, Paříž, FR
1973
obdržel se ženou cenu Prix de Rome
Pedagogické působení:
1994–2007
Profesor na École Nationale Supérieure des Arts Décoratifs, Štrasburk, FR
1985–1994
Profesor na École Supérieure d’Arts et de Design – Grand Luminy, Marseille, FR
1980–1985
Profesor na École d‘Art, Le Havre, FR
Ostatní:
od 1972
vystavuje v zahraničí, zejména ve Francii
1969
vstoupil do Československého svazu výtvarných umělců
1968
v léte emigroval do Francie
1967
první návštěva Paříže
1963–1967
opakovaně se neúspěšně hlásil na AVU a UMPRUM
od 1964
jevištním technikem v divadle DISK
Veřejné zakázky a velké realizace :
2018
Sphères de ciel – ciel de sphères VI, Fondation Clément, Le François, MQ
Sphères de ciel – ciel de sphères, Museum Kampa, dlouhodobá instalace ve Vojanových sadech, Praha, CZ
2017
Sphères de ciel – ciel de sphères V, Ramatuelle, FR
2016
Planète magique, La Colle sur Loup, FR
2015
Sphères de ciel – ciel de sphères IV, Grimaud, FR
2013
Dialogue - face à face, Centre Europe, Colmar, FR
2012–2013
Nuage Cosmique, Louveciennes, FR
2010
5 x 5, Fondation iXCore pour la Recherche, Marly le Roi, FR
2009
Sphères de ciel – ciel de sphères III, place du Temple, Esplanade, ZAC Bazaine, Audincourt, FR
2006
Dialogues, Centre départemental de documentation pédagogique, Champigny-sur-Marne, FR
Sphères de ciel – ciel de sphères I, Parc de sculptures - Domaine de Peyrassol, Flassanes / Issole, FR
2003
Sphères, IFMA, Aubière/Clermont – Ferrand, FR
2002
Concave - Convexe, Jardin de la Vallée du Maelbech, Brusel, BE
2001
Sphère – Lumière III, Esplanade de la médiathèque d’Ivry, Ivry-sur-Seine, FR
2000
Antipodes, Université des sciences Humaines, Štrasburk, FR
1990
Hommage à Jean Moulin, Jardins de l’Evêché, Chartres, FR
Sphère lumière II, ISITEM, Atlanpol, Nantes, FR
1988
Sphère lumière I, Gonfreville l’Orcher / Le Havre, FR
1987
Sans titre, Thiers (akvizice: CNAP), FR
1979
Horizontal – vertical, Situationen, Neue Kunst in Regensburg - symposium, Regensburg, DE (2010 - socha nainstalována v areálu Wellen ve Velenicích, CZ)
Videa :
2015
D' inconnu à l'inconnu
2013
Giordano Bruno
2006
Constante de Planck (Planckova konstanta), Vladimír Škoda a Massimo Lenzo
2005–2007
La troisieme loi de Newton (Třetí Newtonův zákon)
2005
La pyramide fatale (Fatální pyramida)
2000
Chute de balles de golf (Pád golfových míčků)
1999
Circonstences, Vladimír Škoda a Dorota Sadovská
2023
Aukční síň Vltavín: 202. aukce - Bibliofilie a grafika, Aukční síň Vltavín, Praha
Vladimír Škoda: Zrcadlo času / Mirror of Time, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice
2022
Aukční síň Vltavín: 193. aukce (Bibliofilská aukce), Aukční síň Vltavín, Praha
2021
Aetas Praehistorica, Galerie Kvalitář, Praha
Koncepty zrcadlení / Concepts of Mirroring, Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem (Litoměřice)
2020
Pod povrchem (Sedmdesátá a osmdesátá léta ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová), Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou
Screening (Přesahy grafiky 2019 / Printmaking Crossovers 2019), Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
Sculpture Line 2020 (Umění, prostor, linie / Art, Space, Line), Sculpture Line s. r. o., Praha
2019
Screening: Výběr tisků z Mezinárodního serigrafického sympozia Ostrava (ISSO) z let 2013–2019 / Selection of Prints from the International Serigraphy Symposium Ostrava (ISSO) 2013–2019, Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
2018
Vladimír Škoda, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, monografie, Museum Kampa, nakladatelství Kant, Praha CZ
Vladimír Škoda, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, kat. výstavy, Museum Kampa, nakladatelství Kant, Praha CZ
Vladimír Škoda, Harmonices Mundi– Johannes Kepler, kat. výstavy, GHMP – Galerie hlavního města Prahy, Praha CZ
Savoir & faire: le metal, autor: Hugues Jacquet, nakladatelství Actes Sud (Sciences humaines) ve spolupráci s Fonation d'entreprise Hermès, Paříž, FR
2016
Les vertiges du miroir dans l’art contemporain, autor: Soko Phay, nakladatelství Les presses du réel – collection Figures, Paris, FR
2015
Vladimir Skoda, Raisonance des contrasts, kat. výstavy, Centre d’art contemporain de la Matmut, Château de Saint Pierre de Varengeville, Editions Carpentier, Paříž, FR
2014
Le temps des collection, kat. skupinové výstavy, nakladatelství Les Musées de Rouen, Rouen, FR
2013
de l'intérieur, kat. výstavy, nakladatelství La Pionnière, Droue-sur-Drouette, FR
Jaroslav Brabec: Orbis Artis, Torst, Praha
2012
Incandescence – Bernard Moninot, Christian Jaccard, Vladimir Skoda, kat. výstavy, nakladatelství, Canopée, Gornies, FR
2011
Trou blanc, kat. výstavy, nakladatelství l'Association du Musée Fabre, Montpellier, FR
2010
Casanova forever, kat. výstavy, nakladatelství Dilecta, Paříž a FRAC Languedoc-Roussillon, Montpellier, FR
2009
Galileo-Galilei, kat. výstavy, Visions du Monde, collection Couleur du temps, vydalo Musée du Temps, Ville de Besançon, Besançon, FR
Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie, kat. výstavy, nakladatelství Editions du Rouergue, Rodez, FR
2007
Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze, kat. výstavy, Národni galerie v Praze, Praha, CZ
Entropia grande, kat. výstavy, vydal Polart, Štrasburk, FR
Là, même dans l'ombre, la lumière (écrits sur l'art 1969-2006), Revue K, Alfortville
2006
Pluie sidérale, collection Mes pas à faire au Creux de l’Enfer, nakladatelství Le Creux de l’Enfer, Centre d’art contemporain (Centrum současného umĕní), Thiers, FR
Entropia grande, in Vladimir Skoda, Specchio del tempo, kat. výstavy, nakladatelství Mazzotta, Miláno, IT
Le noir est une couleur. Hommage vivant à Aimé Maeght, kat. výstavy, Fondation Maeght, Saint Paul, FR
Vladimir Skoda, Le Creux de l'enfer, centre d'art contemporain, Thiers
2005
Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane, nakladatelství Mazzotta, Milano, IT
Vladimir Skoda, Autour du temps, kat. výstavy, Galerie municipale, Vitry-sur-Seine, FR
2002
Distorsion – vision, kat. výstavy, Le 10neuf CRAC, Montbéliard, FR, Gallery Katrin Rabus, Brêmen, DE La Provincia di Modena, IT
2003
Un, deux, trois, kat. výstavy, Galerie Baudoin Lebon, Paříž, FR
1999
Cosmos. Du romantisme à l’avant-garde, kat. výstavy, Musée des Beaux Arts, Montreál; Palazzo Grassi, Benátky, nakladatelství Gallimard, Paříž, FR
Vladimir Skoda, œuvres gravées, kat. výstavy, Centre Culturel Français, Cluj, RO
1998
Vladimir Skoda, monografie, vydal Atelier 340, Brusel, BE
1993
A la lumière fermée, Vladimir Skoda, kat. výstavy Sculptures, gravures, Maison d’Art Contemporain Chaillioux, Fresnes, FR
Vladimir Skoda, Quatorze dessins au stylo a billes, vydavatel : Jean Luc Poivret, Paříž, FR
1992
Vladimir Skoda, Eclipses, kat. výstavy Cimaise et Portique, Albi, Galerie Montenay, Paris, FR
1986
Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986, kat. výstavy, Credac & Galerie Fernand Léger, Ivry-sur-Seine, FR
1985
Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities (70 artistes d'origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970–1984), Geneviève Bénamou, Paříž
2017 – 2019 (ve stádiu realizace)
Lucie Klímova, Kosmos Vladimíra Škody, dokumentární film, CZ
2015
Véronique Bouruet-Aubertot, Duo de formes entre géométrie et cosmologie, in Connaissance des arts, č° 742, časopis pro výtvarné umĕní, FR
2014
Tom Laurent, Vladimir Skoda – Pendule, Art absolument, září 2014, časopis pro současné umĕní, FR
Claude Mossesian, Pendule, video, výstava Vladimíra Škody Pendule, Arsenal-Musée de Soissons: site de l’abbaye Saint-Jean-des-Vignes, Soissons, FR
2013
Olivier Kaeppelin, La limite du langage, dans Artpassion, č. 34/13, časopis pro současné umĕní, FR
2012
Pierre Wat, Perdus face au vrai, in Art absolument, č. 48, 10 ans - 101 meilleurs artistes contemporains en France 2002–2012, časopis pro současné umĕní, FR
Jiri Machalicky, Škodův imaginární vesmír, Lidové noviny, 26. 5., CZ
Claude Mossessian, Vladimír Škoda & Keiji Uematsu, video, výstava Galerie Baudoin Lebon, FR
2007
Karolína Jirkalová, Cesta do hmoty a zase zpátky, rozhovor s Vladimírem Škodou, in Art&Antiques, č. léto 2007, Praha, CZ
Jiri Machalicky, Čtvrtý rozměr koule, in Lidové noviny, 6. srpna 2007, Praha, CZ
Anna Kubista, Sférické proměny Vladimíra Škody, rozhovor s Vladimírem Škodou, Radio Praha - Český rozhlas 7, 12. srpna 2007, CZ
Michele Del Prete, Ricercar in eco, kompozice pro zvukové a digitální procesy věnovaná Vladimíru Škodovi, Sala concerti di Palazzo Pisani Venezia, 26. září 2007, Benátky, IT
Jaroslav Brabec, dokumentární film o Vladimíru Škodovi
2006
Jean Daive, Vladimir Skoda, vysílání Peinture fraîche, France Culture, Radio France, FR
Enrico Crispolti, La plastica del metallo, AD, časopis pro současné umĕní, č.305 říjen 2006, IT
2003
Claude Rossignol, Vladimir Skoda, Art Press, č. 286, leden, časopis pro současné umĕní, FR
Philippe Dagen, Skoda, sculpteur d’étoiles, Le Monde, denník, 27. prosinec 2003, FR
2000
Blanka Jirackova, Rozhovor s Vladimirem Skodou, Atelier č. 4/2000, CZ
1995
Petr Nedoma, Constellations, dokumentární film, vyrobila SIGNUM-D ART-Film-video, koprukce Česká filharmonie a Galerie Rudolfinum
1998
Olaf Hanel, Vladimír Škoda, Paříž, České centrum, 26.4. – 26.5., Ateliér č. 14-15/1998, CZ
1993
Petr Nedoma, Konstelace Vladimíra Škody, Štěpánská 35 - revue Francouzského v Praze, 9-12/ 93, Praha, CZ
1984
Philippe Cyroulník a Otto Teichert, Dedans-dehors, dokumentární film, vyrobilo Centre culturel Bretigny-sur-Orge, FR
*********
https://www.pametnaroda.cz/cs/skoda-vladimir-1942
2018
Rozhovor Magdaleny Juříkové s Vladimírem Škodou, kat. výstavy Harmonices Mundi – Johannes Kepler
Miroslava Hájek, Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler, kat. výstavy Mysterium cosmographicum – Johannes Kepler
2015
Jean-Louis Prat, Dialogue sur l’espace et le temps; Vladimir Skoda, kat. výstavy Raisonance des contrasts
François Barré, La sculpture mise au monde; Vladimir Skoda, kat. výstavy Raisonance des contrasts
Leïla Simon, Vladimir Skoda : explorateur d’espaces; Vladimir Skoda, kat. výstavy Raisonance des contrasts
2013
Jean-Louis Prat, Dialogue sur l’espace et le temps, kat. skupinové výstavy Le temps des collections
Pierre Wat, Retour à la non-connaissance, kat. výstavy de l'intérieur
Jean-Pierre Luminet, Sphères, Polyèdres, Miroirs: Beauté du cosmos, kat. výstavy de l'intérieur
Miroslava Hájek, Virtualité de la matière, kat. výstavy de l'intérieur
Evelyne Artaud, de l'intérieur, kat. výstavy de l'intérieur
2011
Jean-Pierre Luminet, soubor sedmi grafik Cercles noirs – Couronnes lumineuses, nakladatelství Méridianes, collection Liber
2010
Pierre Manuel, Les miroirs vibrants de Vladimir Skoda, kat. výstavy Casanova forever
2009
Emmanuel Guigon, Entropia grande; kat. výstavy Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, výstava Visions du Monde
Jean-Pierre Greff, Vladimir Skoda, Gravure et gravitations; kat. výstavy Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, výstava Visions du Monde
Laurent Devèze, Les grandes découvertes de Vladimir Skoda, katalog výstavy Vladimir Skoda, Galileo-Galilei, výstava Visions du Monde
Serge Lemoin, Denys Puech et Vladimir Skoda; kat. výstavy Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie
Domitille d'Orgeval, Les laboratoires cosmiques de Vladimir Skoda, kat. výstavy Vladimir Skoda, Le monde entre l’amour et la folie
2007
Helena Musilová, Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze ve Veletržním paláci; kat. výstavy Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze
Miroslava Hájek, Čtvrtá dimenze, kat. výstavy Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze
Rychard Leydier, Vítejte ve Čtvrté dimenzi, kat. výstavy Vladimír Škoda, Čtvrtá dimenze
Claude Bouyeure, Vladimir Skoda, alchimiste de l’insoumis, Vladimir Skoda et la quintessence, kniha Là, même dans l’ombre, la lumière; écrits sur l’art 1969–2006 (nakladatelství Revue K, Alfortville, FR)
2006
Frédéric Bouglé, Vladimir Skoda, A l’origine du monde miroitant, kat. výstavy Vladimir Skoda, Pluie sidérale
Miroslava Hajek, Vladimir Skoda, Vers une nouvelle définition esthétique de la sculpture, kat. výstavy Vladimir Skoda, Pluie sidérale
Miroslava Hájek, Una riconsiderazione del legame tra città e scultura, kat. výstavy Vladimir Skoda, Specchio del tempo
Emmanuel Guigon, Entropia grande, kat. výstavy Vladimir Skoda, Specchio del tempo
Jean – Pierre Luminet, Cet obscure objet du désir, kniha Le destin de l’univers
2005
Miroslava Hájek, Riflessi celesti e meccaniche galileiane, kat. výstavy Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Roberto Vergara Caffarelli, Il pendolo; kat. výstavy Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Sergio Risaliti, L’inizio del mondo, kat. výstavy Vladimir Skoda; Riflessi celesti e meccaniche galileiane
Richard Leydier, La Poétique de l’espace, kat. výstavy Vladimir Skoda, Autour du temps
2004
Sophie Biass-Fabiani, Skoda. Energie, densité, interactivité, in: Sculpture interactive de Vladimir Skoda, publikace Sphères, IFMA, Aubière, Clermont-Ferrand
2002
Pierre Wat, Le lisse et rugueux, kat. výstavy Distorsion – vision
Miroslava Hájek, Sphères, kat. výstavy Distorsion – vision
Mario Bertoni, Pensieri e riflessioni, kat. výstavy Distorsion – vision
1999
Didier Ottinger, kat. výstavy Cosmos. Du romantisme à l’avant-garde
Jean-Pierre Greff, Gravure et gravitation, kat. výstavy Vladimir Skoda, œuvres gravées
1998
Jean-Pierre Greff, Les gravités de la matière, monografie Vladimir Skoda, monografie (vydal Atelier 340, Brusel, BE)
1993
Daniel Dobbels, A la lumière fermée, kat. výstavy Vladimir Skoda Sculptures, gravures
1992
Catherine Strasser, Irréductible, kat. výstavy Vladimir Skoda, Eclipses
1987
César, Skoda, c’est un type..., text César, interview, kat. výstavy Vladimir Skoda, de l’intérieur
Suzanne Pagé, rozhovor, kat. výstavy Vladimir Skoda, de l’intérieur
1986
Olivier Kaeppelin, Un champ renversé, kat. výstavy Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986
Philippe Cyroulnik, Le dedans du dehors et le dehors du dedans, kat. výstavy Vladimir Skoda, Oeuvres 1975-1986