Vladimír Véla

Vladimír Véla původně vstupoval do oblasti malby s propozicemi a představami, které mu dalo předchozí školení - řemeslo. Jako absolvent turnovské střední umělecké průmyslovky se původně věnoval kovolijectví. Vybaven těmito zkušenostmi se potom hlásil na pražskou AVU. Obraz a malba pro něj byly především určitou výzvou k ovládnutí výtvarných výrazových prostředků, jež ústilo do práce na zdokonalování malířské iluze. Proto si také pro své studium zvolil ateliér klasických malířských technik, který tehdy vedl profesor Zdeněk Beran. Později ale narazil na mantinely tohoto přístupu a z potřeby překonat distanc k zobrazovanému a vstoupit do bezprostředního procesu samotné tvorby, do jakési její performativní fáze, přestoupil do intermediálního ateliéru Milana Knížáka.

Véla na jedné straně radikalizoval formu do ikonických zkratek a symetrických znaků, na straně druhé vytvořil něco jako obrazovou, procesuální performanci, tzn. důraz na přímou fyzickou účast při tvorbě obrazu, která zůstává jako antropologický otisk přítomna v nalezeném tvarosloví (někde se objevuje v názvu díla). Expresivní dávená forma dokonale převzala povahu emocí a niterných výhřezů odkudsi z šedé zóny podvědomí, aniž by ji svazovala a uzavírala do nějaké konkrétní narativní ikonografie.

Oblastí průběžné námětové inspirace je pro autora přirozený kontakt s přírodou. Svou diplomovou práci nazval Krajiny diskrétní a indiskrétní (2006). Vytvořil soubor obrazů na téma křesťanských svátků, pod jejichž povrchem dýchají prastaré rituály, kulty a mystéria uložená v paměti krajiny. Přírodní rámec vnímá Véla jako hostící strukturu pro možná „zjevení“ a „zázraky“, jako otevřené dějiště pro halucinační situace, jako prostor pro rituální extáze, stejně jako místo zkušeností, které plynou z drobných či opakovaných pozorování (Dutina, Stín, Sova). Podobně se autor inspiruje předměty, prostory a architekturou ze svého okolí, jež v obrazech fungují jako nápovědi a čtecí klíče (Česáček, Kyproplej, Nádoba, Kaple, Relikviář ad.).

Z jedné strany tedy autor buduje obraz z nulové pozice, začíná boudníkovsky skvrnou, kterou nazývá flek. Ta mu napovídá další asociativní postup, jehož korekce se proměňují ve vlastní stavbu obrazového procesu. Z druhé strany se obraz přibližuje určitému věcnému námětu, jehož podoba a intenzita je skryta v podvědomí odkud nekontrolovaně vplývá do otevřené malířské formy. Napětí mezi oběma polaritami vede k jádru, jež postihuje právě malba Vladimíra Vély. Tímto jádrem je jinak těžko vymezitelná oblast, kde se z chaotické, nerozlišitelné homogenní hmoty začíná cosi rodit a figurovat, doslova zhmotňovat (Stahování, Rozhraní, Předěl). To, co Vélu zajímá a čím je fascinován, je fáze transformačního přerodu odkazující na fáze předcházející i následující. Obraz je potom zastaveným procesem, který nejlépe vypovídá o funkci samotné malby – být formou, která je schopna toto tvárné dění nejen tlumočit, ale i analogicky - intenzivním způsobem - zpřítomňovat. 

Sympozia:

14. ročník Sympozia Jenewein, Kutná Hora

Vaňous, Petr: Černá hodinka (výstavní katalog), Galerie Dům, Broumov 2012, ISBN 978-80-905258-0-1

Tetiva, Vlastimil – Vaňous, Petr: Kyproplej (výstavní katalog), Oblastní galerie v Liberci a Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2010, ISBN 978-80-85050-82-0 (OGL); 978-80-86952-37-6 (AJG)

Vaňous, Petr: EX: Není lhostejné, kde právě jsme (výstavní katalog), Galerie Caesar, Olomouc 2013

Kroupová, Markéta: Pod Ještědem. Současná výtvarná scéna Liberecka, Liberec 2013, ISBN 978-80-87289-22-8

Vaňous, Petr: Motýlí efekt? (katalog), Galerie Rudolfinum, Praha 2013, ISBN 978-80-86443-22-5

Kovář, Petr: Vladimír Véla: Dutiny (katalog), Galerie OFFormat, Brno 2012.

Vaňous, Petr: EX (výstavní katalog), Topičův salon, Praha 2011.

Vaňous, Petr – Gerboc, Martin: Saatchiho předsíň / Texty o současnosti v malbě, Bratislava – Praha 2010.

Umění přelomu tisíciletí ze sbírek NG v Praze 1990 - 2009, 2009

Cena NG 333 a skupiny ČEZ – finalisté 2009

V. Zlínský salon mladých, 2009

Paint, 2009

Cena NG 333 a skupiny ČEZ – finalisté (katalog), NG, Praha 2008

Defenestrace, 2008

Diplomanti AVU, AVU, Praha 2006

III. Zlínský salon mladých, 2003

Vaňous, Petr: Pavel Holas, Vladimír Véla: No in no out, Galerie Millenium, Praha 2003

Vaňous, Petr: Vědomí mého pomíjivého JÁ, Revue art 2008/4, s. 40-45.

Vaňous, Petr: Možnosti exprese v mladé české malbě. Pražská scéna: Maleček, Pešat, Véla, Revolver revue č. 75, 2009, s. 40-54.

(red.) Cena NG 333, Ateliér 2010/2, s. 3

Drtilová, Zuzana: Výstava, u které exitus nehrozí, MF Dnes, 2011/12/17, s. 12.

Vaňous, Petr: Motýlí efekt? Zákonitosti a nahodilosti současné malby, Prostor Zlín 2013/2, s. 13-17.

Geržová, Jana: Petr Vaňous: Obraz jako různosměrná dekonstrukce celku v šesti epizodách (rozhovor), Profil 2013/2.

Mít svůj názor a za ním si stát. Rozhovor Petra Vaňouse s Vladimírem Vélou, Revue art 1/ 2015, s. 24-29.

http://www.literarky.cz/kultura/art/13634-jak-je-to-u-nas-s-malbou-

http://artalk.cz/2013/03/05/7-3-2013-motyli-efekt-kurator-vystavy-petr-vanous-uvadi-adama-stecha-a-vladimira-velu/

http://www.pragueout.cz/umeni/articles/motyli-efekt-rudolfinum-galerie-6712

http://www.novinky.cz/kultura/326832-recenze-velovy-ornamenty-volne-levituji-prostorem.html

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/1161845-vela-dava-prostor-myslenkam-cizich

http://artycok.tv/lang/cs-cz/4677/vladimir-vela

http://www.novagalerie.cz/artists/vladimir-vela/

http://www.revolverrevue.cz/vladimir-vela