Zuzana Füsterová

Zuzana Füsterová ukončila své studium na Akademii výtvarných umění v polovině 90. let 20. století – v době, kdy se objevila silná porevoluční generace, která razantně a ambiciózně opanovala tehdejší scénu.

Zuzana Füsterová stála v pozadí. Ne že by její kvality byly menší, ale proto, že svým založením je člověk, který se příliš nezapojuje do veřejného dění. Její svět je rozdělen na vnější a vnitřní. Říká, že současné trendy, které pro ni představují onen vnější svět, ji příliš nezajímají. Místo toho nastupuje meditativní ponor do vlastního nitra. (Někdy se autorka intuitivně jistou dobu vůbec nevěnuje výtvarné tvorbě, ale prochází „jen“ obdobím zkoumání svého vědomí). Ponor do vlastního nitra má ovšem širší souvislosti a má všeobecně platný přesah, vedoucí k vyjevení obecně platných archetypů. Výsledkem je duchovní, metafyzická tvorba, která vzdoruje zvykovým vzorcům dané doby a která je inspirována archetypálními prožitky a zkušenostmi.

K dílům tohoto ražení patří i její první práce (vznikající ještě za studia na AVU): jsou to světelné objekty, experimentující se světlem a tmou. Základem jsou důmyslně konstruované světelné boxy, které autorka vystavuje v naprosté tmě. Box je sestaven ze skleněné černé vrstvy, která je proryta písmem nebo hermetickými znaky (například Sefirotický strom). V boxu jsou nainstalována zrcadla, která divák nevidí a která zmnožují obraz do nekonečna. Vznikající světelné obrazy se proměňují s úhlem pohledu diváka. V těchto objektech se autorka blíží turrellovskému konceptu smyslové evokace transcendentna: stojíme zde před světem archetypálních prostorů, v nichž převládají pocity nejednoznačnosti, neuchopitelnosti, proměnlivosti, nedefinovanosti.

Zájem o fenomén tmy vedl v pozdějších letech Füsterovou k pregnantnímu prožitku hluboké tmy: týden strávila v naprosté odloučenosti a naprosté tmě uzavřena v jedné místnosti. V tomto experimentu byl pro autorku zásadní zážitek archetypální zkušenosti rozlehlé prázdnoty v absolutní tmě. Podle její zkušenosti začne člověk vidět ve tmě obrazy a vize. Otázky typu co jsem, co je člověk, co to je svět, co to je mysl, se objevují s naléhavou přítomností.

Mystické ponoření se do „jiného světa“ v psycho-spirituálním ladění je pro Füsterovou typické i v její následující tvorbě. Sem spadají malby, které vznikají po roce 2001. Jsou to obrazy, jež se rodí zdlouhavým procesem smýváním a nanášením barev v několika (třeba až deseti) vrstvách. Na promočené plátno nanese autorka řídkou skvrnu akrylové barvy. S obrazem pak pohybuje a barvu nechává stékat. Barvu vytírá a nanáší další vrstvy pomocí stříkací postole naplněné řídkou barvou nebo jen vodou. Výsledkem jsou abstraktní obrazy, v nichž však nejde jen o hru forem. Připomínají svět Marka Rothka, v němž také nejde jen o skladbu barevných ploch, ale o vyjádření hlubších spirituálních významů. Rothkovy jednoduché barevné kompozice působí dojmem, že obsahují zvláštní hlubokou pravdu, jako by byly výsledkem dlouhé a namáhavé meditace. Rothkova plátna bez určitých forem představují pravé učení abstraktního expresionismu – přímou odpověď na nerozluštitelné tajemství lidské duše. A právě v této linii se pohybuje i malířské dílo Zuzany Füsterové. Sama autorka říká: „jde mi o smývání a vyprazdňování, oproštění se od jakéhokoli obsahu a imaginace. Zůstávají jen jakési závoje něčeho, co už není, zůstává jen prázdno“. Zužitkovala zde své zkušenosti s prožitím tmy a samoty v ní – černé samoty, v níž dochází k zažití prostoru s tělem a ke smyslové deprivaci.

Tvorba i celý život Zuzany Füsterové je inspirován archetypálními prožitky a zkušenostmi, které vedou k spirituálnímu chápání světa. Její dílo se zdá být osamocené v kontextu současných převažujících konceptuálních tendencí, ale v kontextu vývoje umění 20. století má své opodstatnění a zaujímá v tomto vývoji své důstojné místo i v 21. století.

Petr Veselý, Od prvních sympózií Zpřítomnění ... In: Zpřítomnění V. (katalog bienále v Dolních Kounicích 2008).

Jiří Zemánek, Ejhle - světlo! / o archetypální povaze světla. In: Ejhle světlo (katalog výstavy v Moravské galerii v Brně 2003-2004), str. 59, 61.

Jiří Zemánek, Zuzana Füsterová prezentuje ... In: Nirguna (katalog výstavy v Domě umění v Českých Budějovicích 2001).

Hana Petlachová, Světlo. Ateliér, září (?) 2000.

Zbyněk Sedláček, Letní hry se světlem. Literární noviny, září (?) 2000.

Milan Weber, Výtvarnice Z.F. Líbá krásu na ústa prázdna. MF Dnes (Morava a Slezsko), 5.5.1999, str. 3.

Jiří Valoch, Vztah světla a pohybu ... In: Zuzana Füsterová Něco - nic (katalog výstavy v

Galerii mladých U dobrého pastýře v Brně 1997).

Jiří Zemánek, Tvorba Zuzany Füsterové ... In: Zuzana Füsterová Něco - nic (katalog výstavy v Galerii mladých U dobrého pastýře v Brně 1997).

Jiří Valoch, Zuzana Füsterová. In: 13. Mednarodni bienále male plastike (katalog výstavy v Galerii Murska Sobota 1997), str. 50-53.

Zbyněk Sedláček, Zuzana Füsterová, Detail 3-4/ll, listopad 1997, str. 43.

Robert Inhof, Nekaj – nič Zuzane Füsterove. Delo, 16.8.1997 (Murská Sobota).

Marcel Fišer, Pod egidou tvůrčího principu aneb Interakce na Klenové. Týdeník Klatovska, 7.5.1996 (viz též katalog Interakce), str. 8.

Věra Jirousová, Setkání pod Sefirotickým stromem. Lidové noviny, 25.6. 1996.

Martina Pachmanová, Za uměním na konec světa. Ateliér, 19/12.9.1996, str. 7.

Jiří Zemánek, I lavori di Zuzana Füsterova á ... In: Proposte Scambio 1996 - Una finestra sull´Est (katalog výstavy v Galeria San Filippo v Turíně), str. 35.

Stanislav Badis (M.Vojtěchovský), Podrůží a podzemí aneb Nutnost si v klidu popovídat. Ateliér, 19/12.9.1996, str. 7.

Miloš Vojtěchovský, In: SubRosa I. symposium (katalog sympózia), Nadace Hermit, 1996.

Lisa Parola, Alla San Filippo II vento dell´Est. Torino sette, N.403, 14-20. června 1996.