Anna Daučíková je multimediální queer umělkyně a aktivistka, patří mezi nejvýznamnější představitelky videoartu a genderového umění nejen v československém, ale i ve světovém měřítku. Do jejího díla se propisuje hluboká tvůrčí zkušenost s materiálem skla, s fotografií a performancí (které se v jejím případě občas prolínají), ale i s malbou, kresbou a médiem videa.
Daučíková studovala u Václava Ciglera na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a zde nabytá zkušenost s prací se sklem se v její tvorbě výrazně uplatňuje. Materiál se u ní dá chápat také jako „extenze těla“ a performativní experimenty představují určitý meziprostorový stav umožňující uchopování vlastní identity a sexuality, například častým využíváním motivu ruky. V její práci výrazně vystupuje osobní téma menšinové orientace a identity, umělkyni zároveň ovlivnil také dvanáctiletý pobyt v Sovětském svazu, kde žila v období perestrojky.
V Moskvě svou tvorbu vnímala jako soukromý experiment také v souvislosti s tím, že v SSSR byla homosexualita tehdy zakázaná. Po návratu z Moskvy do Bratislavy se začala věnovat především videotvorbě. Spoluzaložila také feministický časopis Aspekt. Její tělo se tak postupně stává politickým. Aktivismus ovšem se svou uměleckou tvorbou nespojuje: „Mám tendenci oddělovat umění a aktivismus a ponechávat mezi nimi určitý odstup. Existují aktivistické postoje realizované prostřednictvím umění, ale je tomu tak proto, že umění může být čímkoli. Současné umění využívá mnohem širší škálu médií a způsobů vyjádření než klasické disciplíny zobrazování.“ [Z originálu: „I have a tendency to separate art and activism and keep some space between the two. There is such a thing as activist attitudes realized as art, but that’s because art can be everything, contemporary art takes up a much larger number of media and expression than the classic disciplines of imaging.“ FUTURA, Rozhovor Anny Daučíkové s Michalem Novotným. Artsy. Dostupné z: https://www.artsy.net/show/futura-centre-for-contemporary-art-anna-daucikova/info]
