Trasa 54

Jádro skupiny Trasa tvořili žáci ateliéru Emila Filly. Jednalo se o generaci umělců přicházející po roce 1945 na znovuotevřené vysoké školy a nesoucí si tak špatné zážitky spojené s událostmi druhé světové války, ale i víru v lepší budoucnost. První prezentace děl skupiny Trasa probíhaly jako neoficiální výstavy spojené se vzájemnou konfrontací jednotlivých členů, kterými byli – Eva Burešová, Věra Heřmanská, Vladimír Jarcovják, Čestmír Kafka, Václav Menčík, Jitka a Květa Válovy. K setkáním docházelo v ateliéru Čestmíra Kafky, absolventa zlínské Školy umění a přítele tragicky zesnulého Václava Chada, prostřednictvím kterého byly do skupiny vnášeny tendence expresionismu a  dozvuky spořilovského surrealismu. První setkání proběhla v polovině prosince 1954 a 13. dubna 1955 ve zmiňovaném Kafkově ateliéru. V této fázi se Trasisté vymezovali především proti metodám socialistického realismu. Velkým impulzem pro vznik skupiny Trasa byla velká oficiální přehlídka Československé lidové demokratické republiky ve výtvarném umění na přelomu roku 1955 – 1956. Metoda socialistického realismu byla prezentována jako jediný způsob k vytváření skutečných a trvalých uměleckých hodnot, což byly pro skupinu Trasa, nepřijatelné myšlenky. Trasisté v této fázi ještě poučeni kubismem a živě na něj reagující, čerpali spíše z  poválečných  tendencí neorealismu.  Období, které zasáhlo především filmovou produkci, se  projevilo nejvíce v tvorbě trasisty Václava Menčíka.  V červnu došlo k další konfrontační výstavě a v listopadu roku 1957 již následovala první výstava Trasy, která se uskutečnila v Galérii Mladých. Text katalogu a jakýsi program skupiny zformuloval Arsen Pohribný. Dle jeho slov se jednalo o syntézu konstruktivismu a expresivnosti. Na výstavě se mimo jiné prezentovalo velké množství zátiší, tedy námět, který byl dle metod socialistického realismu zcela podřadný. Pro Trasu byl symbolem vztahu k prostým věcem. Formy těchto projevů byly vázány pevným objemem, ale působily velice dynamicky. Dalším společným jmenovatelem jejich tvorby bylo pozdní dílo Ferdinanda Legera . Jeho teze se staly hlavní myšlenkou první výstavy. „Pevná konstrukce žádající, aby i hřebík měl důstojnost „jsoucího předmětu“ byly myšlenky, které se v tvorbě trasistů projevily jasně ohraničenými tvary a čistými barevnými tóny. Program, ani skupina jako taková, neměli však nikdy jasně stanovená pravidla a pozice jednotlivých členů byla proměnlivá. Po první výstavě odešel Arsen Pohribný a jako teoretik skupiny nastoupil Luděk Novák, který patřil do okruhu spořilovských surrealistů a teoretička Eva Petrová. Dalším členem se po této výstavě stal malíř Karel Vaca. Ten vnesl mezi trasisty prvky užité grafiky a přivedl členy k výstavě v roce 1959 v Galérii Mladá Fronta v Praze. V této době se již připojují sochaři z ateliéru Josefa Wagnera: Vladimír Preclík, Zdena Fibichová, Olbram Zoubek a Eva Kmentová. Většina děl byla ale dobovou kritikou silně odsouzena a po recenzích v Rudém právu musely být sochy Zastřeleného od Zoubka a Kmentové Milenci a Preclíkovo Ne dokonce odstraněny. Ve stejném roce se skupina Trasa představila v Galérii C. Majerníka v Bratislavě, výstava byla opět doprovázena zdrcující kritikou. Tvorba trasistů se projevuje silnou redukcí tělesného objemu na samé hranici únosnosti. Experimenty s hmotou a tvarem pokračují kontinuálně a dle Marie Klimešové se ke kubistické tendenci připojily i soudobé anglické prvky sochařství, které vedlo jednotlivé členy k  odhmotnění jejich tvorby. Výrazným prvkem v tvorbě skupiny Trasa jsou různorodé experimenty s výtvarnými technikami, kombinace neobvyklých materiálů, které i v dnešním kontextu působí zcela nadčasově. V roce 1961 proběhla výstava v Galerii Československého spisovatele. Každý umělec se prezentoval pěti díly, která byla opět hodnocena nelítostnou kritikou. Snaha vymanit se nastaveným politickým principům, vedla Trasu ke členství k Bloku tvůrčích skupin. Blok vznikl za účelem sdružovat malé umělecké kolektivy mimo oficiální Svaz československých výtvarných umělců, neměl tak silně politické tendence a jasně vymezená pravidla a alespoň do určité míry umělcům umožňoval kontakty i z cizích zemí Evropy. Roku 1961 se tak Trasisté spolu 4UB, Etapa, Experiment, M, MS 61 a  Proměna poprvé představili na výstavě Realizace v Galérii Václava Špály. Politické události roku 1968 však předurčily zánik skupiny. Roku 1970 došlo ke zrušení Svazu československých výtvarných umělců a přestaly tak existovat i tvůrčí skupiny. Nový Svaz českých umělců byl uzavřen všemu, co souviselo s Blokem tvůrčích skupin a došlo k silné stagnaci, odchodu jednotlivých členů až k postupnému zániku skupiny.