Kristina Láníková

1988
Praha
Praha

Kristina Láníková je výtvarná umělkyně a básnířka. Práce s obrazem a textem se v její tvorbě prolínají a jedno informuje i tvaruje druhé. Je to dané především charakterem její tvorby založené na analytické metodě. Koncept a metoda vytyčuje hranice díla, a to pak má redukovanou a technicky cizelovanou formu. Zprvu lze tuto skutečnost nejlépe pozorovat u její poezie. Krátké básně mají často podobu úsečných prohlášení, jsou bez interpunkce a budí dojem textové momentky – za jejich podobou je ovšem dlouhodobá editace. Výsledné celky vznikají extenzivním psaním a následným ubíráním materiálu, škrtáním. Subtrakce místo adice poukazuje k roli omezení a autorské zkratce, které Kristina Láníková užívá jako tvůrčí metody. Texty částečně vznikají metodou koláže, v poslední sbírce básní Puma M (2023) tak autorka například přepisuje texty z různých zdrojů a mísí je s těmi vlastními.

 

Dílo Dirty Sorry (2021–2022) tento juxtapoziční a apropriační přístup k práci s textem kombinuje se sériovostí. Tvoří jej několik set malých skleněných tabulek s ručně vyrytými nápisy, na nichž se různá adjektiva pojí se slovem sorry, například skinny sorry, dirty sorry atd. Jde o křehké omluvy s adjektivy převzatými z veřejného prostoru, z reklamního a komerčního kontextu. Toto dílo je pro autorku poměrně symptomatické, a to výtvarnou materializací textu a inspirací každodenním životem.

 

Také dílo Odřezky (2021) pracuje s převzatým textovým materiálem. Tyto texty jsou pak adjustovány na visačky připojené k odřezkům kůží, jež byly původně vyřazeny z řemeslné výroby. Banální nápisy na visačkách – jako jsou SOMETHING REAL či ALWAYS ILL – společně se zplihlými odřezky v barvě lidské kůže působí znejišťujícím dojmem.

Odřezky kožené usně autorka používá také v díle Oční masky z kožených odřezků (2020). Přiložením kůže na oči dochází k maskování nositele, zároveň však i k omezení jeho zraku, což může být stejně nebezpečné, jako užitečné.

 

Zásadním tématem Láníkové je zranitelnost, nemoc a léčení. Autorka pracuje s krabičkami od psychofarmak nebo s náplastmi. Redukcí těchto objektů do abstraktních forem vyjadřuje kvantifikaci lidského těla lékařskou vědou a vychází při tom i z vlastní zkušenosti pacientky. Kriticky přistupuje zejména k medicínskému utlumování těla a zaměření léčby na symptomy. V díle Skleněné pláště obalů psychofarmak (2020) apropriuje a abstrahuje rozložené krabičky od léků, které v minulosti užívala a které zde v poměru 1:1 převádí do skleněných objektů. Představuje tak křehkost a zranitelnost tělesné zkušenosti a zároveň nemoc jako sociální konstrukt: podobně jako procesy v našich tělech, ani naše emoce mezi sebou nemají ostré hranice, ale komplexně se prolínají v celku. V průhledných, geometrických tvarech skleněných krabiček můžeme lékařskou diagnózu chápat jako určitou abstrakci, šablonu, kterou přikládáme na komplexní tělesné procesy. Ta je sice v jistých případech potřebná, nikdy ale není úplná ani přesná.

 

S apropriací a abstrahováním autorka pracuje také v dílech Obrysy náplastí (2021) či Atlas náplastí (2020), v nichž obkresluje různorodé tvary tohoto zdravotnického materiálu anebo s ním pracuje ještě jiným způsobem. Rozmanitost náplastí je překvapující a Láníková tak ve zmíněných sériích zobrazuje různé podoby zraňování. Sériový až technicistní charakter těchto prací připomíná způsob, jakým se fenomény, jako je zranitelnost a nárokování léčení, odehrávají na pozadí ekonomických a sociálních okolností, s nimiž jsou provázány.

 

Velkoformátová kresba na textilu Večerní kresby při odličování (2017) zase představuje sériovost v souvislosti s každodenností. Jde o koláž použitých odličovacích ubrousků, které autorka shromažďovala coby důkazní materiál o každodenních úkonech péče o tělo. Make-up, který má zkrášlovat, se tak inverzí stává součástí uměleckého díla: postupným odečítáním líčících prostředků přibývá materiálu pro dílo, které s krásou nepochybně také souvisí. Sériovost jako tvůrčí princip Láníkové práce přibližuje tradici umělecké metody archivování a časosběru, autorka  do ní ovšem vnáší témata obvykle spojovaná se soukromou sférou.

 

Kristina Láníková vytváří ucelené dílo, které vychází z konceptuální tradice výtvarného umění, je ovšem obohaceno o zkušenost s psaním poezie, zahrnuje také společenská témata a perspektivy. Čerpá i z osobní zkušenosti, kterou dále analyzuje, abstrahuje a zobecňuje. Výsledkem jsou umělecká díla, která jsou zároveň také cennými úvahami, záznamy či mikroarchivy.

 

 

Zdroj:
Rozhovor s Kristinou Láníkovou vedl František Fekete, 18. 8. 2024

2024

Studium

od 2020
Akademie výtvarných umění v Praze (doktorské studium, škola Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského, Ateliér intermédií 2)

2016–2018
Akademie výtvarných umění v Praze (absolvovala ve škole Tomáše Svobody, Ateliér nových médií 1)

2012–2016
Akademie výtvarných umění v Praze (škola Jiřího Petrboka, Ateliér kresby)

2008–2014
Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze

 

Residenční pobyty

2023
Broumov, rezidence Českého literárního centra

2021
Drážďany, Lipsko, Meetfactory

2019
AiC Česká Bříza heARTbreaker, sam 83

2016
AiC Česká Bříza heARTbreaker, sam 83

Solo Exhibitions

2020
Úvahy, důkazy a zprávy o účincích I. (kurátorka Sráč Sam), galerie sam 83

2017
Léčení (kurátorka Tereza Špinková), nau gallery
Krátké dějiny zraňování (kurátorka Sráč Sam), galerie sam 83

2016
Lituji všeho, gag Zlín

2015
4 okna, kurátorka Sráč Sam

Group Exhibitions

2024
Album zpomalených obrazů. Skladby a výtvarná díla z cyklu Nejisté situace (kurátoři Jitka Hlaváčková a Ian Mikyska), Galerie hlavního města Prahy

2023
Myšlení obrazem, Vizuální události Miroslava Petříčka (kurátorka Jitka Hlaváčková), Galerie hlavního města Prahy
Nevadí, když se nějakou dobu nevidíme (kurátorka Sráč Sam), galerie sam 83

2022
Zykalor (kurátor Hynek Alt), Galerie A2 14-15/2022

2021
Svědectví o vrstvení, spolu s Johanou Střížkovou, videogalerie Nové Scény ND
Všechno jde mimo mě (kurátorky Sráč Sam a Denisa Bytelová), Galerie Kurzor, Centrum pro současné umění Praha
Oxygen (kurátoři Sylva Poláková a Tomáš Svoboda), POP-UP Galerie AVU

2020
Mind over matter (kurátoři Lucie Freynhagen a Andreas Ullrich), Technische Sammlungen Dresden

2019
Posledních 30 let emancipace, výstava k 220. výročí od založení Akademie výtvarných umění (kurátor Boris Ondreička), Galerie AVU
Jiné hlasy jiné pokoje (kurátorka Jana Písaříková), Galerie města Plzně

2018
AiC 2017 / 2018 (kurátorka Sráč Sam), Galerie bratří Špillarů v Domažlicích

2017
Permanently changing title, práce studentů ateliéru Nová média AVU (pedagogické vedení Tomáš Svoboda, Jaromír Pesr, Jaroslav Šlauf), Galerie Jelení, Centrum pro současné umění Praha
AiC 2016 / 2017 (kurátorka Sráč Sam), Galerie bratří Špillarů v Domažlicích
AMIWHATIAMTHINKINGABOUT (kurátoři Ondřej Chrobák, Tomáš Svoboda), festival 4+4 dny v pohybu, Kasárna Karlín

2016
25 vět, spolu s Johanou Střížkovou, Galerie 207

2012
Reliéfy mlčení, spolu s Romanou Drdovou, Knihovna Václava Havla

Other Realizations

Knihy

2023
Puma M (Fra 2023)

2020
Úvahy nad zájmeny (Fra 2020)

2017
Krátké dějiny zraňování (sam 83 2017)

2015
Pomlčka v těle (Fra 2015)

2014
Opatření na noc (KLaNGundKRaCH 2014)

Artwork