Hugo Demartini patřil k výrazným představitelům konstruktivních tendencí v českém umění 60. a 70. let, jeho tvorba však má širší přesah, počínaje informelem a konče monumentálními sochařskými instalacemi. Demartini prošel klasickým sochařským vzděláním: nejdříve se vyučil kamenosochařem ve známé dílně Otakara Velínského, poté vystudoval pražskou akademii v ateliéru prof. Laudy. Z roku 1956, kdy ukončil základní vojenskou službu (zčásti ji strávil v Armádním uměleckém studiu, z toho dva měsíce v Brně u Vincence Makovského), pochází cyklus sádrových basreliéfů na kristologické téma, první dílo prozrazující silného a originálního tvůrce. Z konce padesátých let se zachovaly ještě geometrické kompozice kolážované z barevných papírů. Vedle toho v té době paralelně vytvářel tradičně pojaté portrétní busty, už na přelomu padesátých a šedesátých let však jednoznačně přešel na pozice tehdejší výtvarné avantgardy a zapojil se do širokého proudu informelní abstrakce. Jeho nejvýraznějším příspěvkem je série nízkých reliéfů vzniklých otiskováním drobných elementů do hlíny a poté odlitých do sádry, kterým pak dává výrazně červenou barvu. Můžeme je číst jako absurdní schémata nebo modely labyrintu, s nimiž se setkáváme třeba u Sekala, zároveň už je tu jasně patrné směřování ke geometrickému slovníku. Ten se u něj naplno projeví už v roce 1964, kdy se problematika informelu obecně vyčerpala. Základovou plochu většinou čtvercového tvaru dělí pravidelným rastrem, do jednotlivých buněk vkládá reliéfní elementy, zpočátku různě seříznuté komolé jehlany, pak už výhradně koule. První reliéfy jsou ještě z kolorované sádry, když však objeví pochromovaný plech, pracuje už výhradně s ním. Pochromované koule se staly doslova symbolem jeho tvorby. Chrom více odpovídá neosobní povaze uměleckého záměru, o níž v konstruktivní tvorbě šlo, a zároveň vnáší nové momenty. Jednak je to odkaz ke světu techniky, k „druhé přírodě“, jak zněl dobový termín, a tedy k soudobé vizualitě. Ještě důležitější je prvek zrcadlení, a to jak samotného diváka, což nastoluje zcela novu situaci mezi divákem a dílem, tak i jednotlivých prvků navzájem, které se tím dostávají do vzájemné optické interakce. Autor koule různě seřezává, v seriálních pracích někdy střídá konvexní a konkávní polokoule. Zároveň zvětšuje jejich měřítko a začíná také experimentovat s různými typy schránek, do nichž je vkládá. Nejzásadnější experiment však spočíval v tom, že koule odtrhnul od čistého geometrického pozadí podložky a galerijního prostředí a přenesl je do krajiny. Fotografie zachycují kompozice několika dokonale vyleštěných pochromovaných koulí na opuštěné cestě nebo v oranici.
Ve stejném roce 1968 vzniká i druhá série experimentálních prací. Akce, nazvané Demonstrace v prostoru, spočívaly ve vyhození předmětů (válců, špejlí, konfet apod.) do vzduchu a zachycení jejich náhodných konfigurací jak ve volném prostoru, tak poté i na zemi po dopadu. Výstupem obou akcí je tedy dokumentace v médiu fotografie, obě se však ještě váží k předmětnému světu a jím strukturovanému prostoru. Přestože už svou tematizací náhody patří do sféry konceptuálního umění, je na nich patrné, že je vytvořil sochař. Ostatně Demartini v této radikální dematerializaci dále nepokračoval, byť v té době patřila k tomu nejaktuálnějšímu a nejzajímavějšímu, co se v českém umění dělo. Několik následujících let rozvíjel předchozí problematiku minimalistických reliéfů.
O něco později v roce 1973 započal sérii objektů Mimo vymezené místo, v níž přímo navázal na druhý ze zmíněných experimentů. Tyto objekty spočívaly v pečlivé fixaci předmětů (většinou odřezků z modelů veřejných realizací, které tehdy představovaly jeho obživu) vyhozených nad sololitovou podložkou (nejčastěji ve tvaru čtverce formátu 110 x 110 cm) na této podložce. Téma náhody je spojuje s tehdejším posunem v díle Zdeňka Sýkory, který právě v té době přešel ke svým stochasticky generovaným liniím. Díla tak mají opět podobu reliéfu, jen někdy s primárním umístěním v horizontální podobě, která odpovídá procesu jejich vzniku, což předjímá jeho další tvorbu.
V roce 1978 je jeden z reliéfů tohoto cyklu – tentokrát už pod později hojně užívaným názvem Model – doplněn pečlivou iluzí trosek a rozpadu. Později se tento prvek stává důležitou součástí jeho soch, které Josef Hlaváček lapidárně popsal jako „geometrické útvary v různém stadiu rozpadu". Vznikají tím způsobem, že autor nejdříve zkonstruuje bednění, které zaleje sádrou, vzniklé tvary pak destruuje kladivem a úlomky – podobně jako předtím dřívka dopadlá na podložku – okamžitě fixuje natřením sádrou. Některé modely, zejména ty z přelomu 70. a 80. let s motivem zavěšené drapérie, působí jako scénografické návrhy pro nějaké absurdní divadlo, které ostatně kdysi v počátcích tvorby patřilo k základním inspiračním zdrojům jeho generace. Témata architektonicky strukturovaného prostoru a rozpadání pak autor sleduje i v závěrečném období svého života, které strávil ve svém venkovském ateliéru v Sumrakově nedaleko Telče.
Hugo Demartini
Studia
1949-1953 AVU Praha, atelier Jana Laudy
1948-1949 Pokračovací škola pro kamenosochaře, Prostějov
Zaměstnání:
1989-1996 vedoucí sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění Praha
2008
Akce a proměna geometrické skladby, Topičův salon, Praha
2007
Klub Galerie V kapli, Bruntál
2006
Hugo Demartini a klasická tradice, Galerie Benedikta Rejta, Louny
Bombírované kresby 1960-62, Minigalerie 6.15, Zlín
2005
Přípravné modely, Galerie Benedikta Rejta, Louny
Objekty šedesátých let, Galerie Montanelli, Praha
Objekty, Státní hrad a zámek Jindřichův Hradec
2004
Koláže, kresby, objekty, Galerie výtvarného umění v Chebu, Kabinet grafiky a kresby
2003
Galerie Pecka, Praha
2002
Galéria Komart, Bratislava
2000
Retrospektiva, Oblastní galerie v Liberci
Akce a proměna geometrické skladby, Státní galerie výtvarného umění v Chebu
1999
HD 1965 – 1975, Galerie Václava Špály, Praha
Tvorba z let 1965 – 1975, Galerie Aspekt, Brno
1995
Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
1994
Tvorba z let 1958 – 1978, Dům umění, Ostrava
Dům umění města Brna
1992
Výběr z díla z let 1980 až 1991, Mánes, Praha
1991
Dílo 1964 – 1974, Dům U Kamenného zvonu, GHMP, Praha
1988
Hugo Demartini: Objekty, Jiří Sozanský: Obrazy, Lidový dům, Praha
1986
Hugo Demartini, Pavel Nešleha. Projekty, VS Atrium, Praha
1971
Plastiky 1964 – 1970, Galerie Benedikta Rejta, Louny
1966-1967 Akce a proměna geometrické skladby, Galerie na Karlově náměstí, Praha
1963
Krajský projektový ústav, Praha
2010
New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
2005
Privátní pohled (Sbírka Josefa Chloupka), Dům pánů z Kunštátu, Brno
Prostor a čas, GMU v Roudnici nad Labem
2004
Umění je abstrakce: Česká vizuální kultura 60. let, Staatliches Museum für angewandte Kunst, Mnichov
Ejhle světlo, Jízdárna Pražského hradu, Praha
Šedesátá / The sixties, Ze sbírky Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna, Brno
Blízká vzdálenost/ Közeli távolság/ Proximate Distance, Szent István Király Múzeum, Székesfehérvár
2003
Ejhle světlo, Moravská galerie v Brně
Umění je abstrakce: Česká vizuální kultura 60. let, Jízdárna Pražského hradu, Praha
Svět jako struktura, Struktura jako obraz, Zámek Klenová, Klenová
2001
Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
2000
100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, Dům U černé Matky Boží, ČMVU Praha
Současná minulost: Česká postmoderní moderna 1960-2000, AJG Hluboká nad Vltavou
Jubilejní výstava Akademie výtvarných umění 1800-2000, Valdštejnská jízdárna, Praha
1999
Akce, slovo, pohyb, prostor – experimenty v umění šedesátých let, Městská knihovna, GHMP, Praha
Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 – 1968, ČMVU Praha
1996
I. nový zlínský salon, Zlín
V prostoru 20. století, České umění ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna
Umění zastaveného času, ČMVU Praha
1994
Nová citlivost, SGVU Litoměřice, OGV Jihlava, Dům umění, Opava, Moravská galerie v Brně
Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, GHMP Praha
1993 Záznam nejrozmanitějších faktorů… České malířství 2. poloviny 20. století ze sbírek státních galerií, Jízdárna Pražského hradu, Praha
Příběhy bez konce, Princip série v českém výtvarném umění, MG Brno, NG Praha
Poesie racionality. Konstruktivní tendence v českém výtvarném umění šedesátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
1992
Minisalon, Galerie Nová síň, Praha
Situace 92, Mánes, Praha
1991
Český informel: Průkopníci abstrakce z let 1957 – 1964, Praha
Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück
Šedá cihla 78/1991, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, Galerie Klatovy / Klenová
1990
Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
Zaostalí, Galerie Nová síň, Praha
Nová skupina. Městská knihovna, Praha
Zaostalí, Lidový dům, Praha
Konstruktivní tendence šedesátých let, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, SG v Praze
1988
Forum 1988, Holešovická tržnice, Praha
1983
Das Prinzip Hoffnung. Aspekte der Utopie in der Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts, Museum Bochum
Prostor, architektura, výtvarné umění, Výstaviště Černá Louka, Ostrava
1981
Netvořice ´81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice (Benešov)
1979
Bedřich Dlouhý: Kresby a obrazy, Hugo Demartini: Plastiky, Zdeněk Ziegler: Plakáty,Bechyňská brána, Tábor
1972
50 Jahre Konstruktivismus in Europa, Galerie Gmurzynska, Kolín nad Rýnem
Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei, Galerie im Erker, Sankt Gallen
1970
Konfrontace I, Galerie Nova, Praha
Klub konkrétistů, Dům pánů z Kunštátu, Brno
Demartini, Kratina, Kubíček, Malich, Sýkora, Alšova síň v Klubu skladatelů, Praha
Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts, von Myslbek bis zur Gegenwart,Schloß Charlottenburg, Berlín
1969
15 Arte contemporanea in Cecoslovacccia, Galleria Nazionalle d´Arte Moderna, San Marino
Konstruktivismens Ars, Sonja Henies Og Niels Onstads Stiftelser, Oslo
Biennale Nürnberg 1969. Konstruktive Kunst. Elemente und Prinzipien, Kunsthalle Nürnberg
1968
Contemporary Czechoslovakian Art, Jacques Baruch Gallery, Chicago
5 Künstler aus Prag, Galerie Dr. H. Becher, Medebach, Galerie Club Paderborn
Klub konkrétistů a hosté, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Nová citlivost. Křižovatka a hosté. Dům umění města Brna, Dům kultury pracujících Ústí nad Labem, Galerie umění Karlovy Vary, Mánes Praha
Alternative attuali III. Rassegna internazionale d´arte contemporanea. Aspetti della nuova scultura in Europa, Castello Spagnolo, L´Aquila
Sculpture tchècoslovaque de Myslbek à nos jours, Musée Rodin, Paříž
1967
Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Studio Galerie der Johann Wolfgang Goethe Universität, Frankfurt am Main
Moderne Kunst aus Prag, Caroline-Mathilde-Räume im Celler Schloß, Celle, Wilhelm-Morgner-Haus, Soest, Schleswig-Holsteinischer Kunstverein, Kiel
Konstruktivní tendence, Galerie Benedikta Rejta, Louny
VI. Biennale d’Arte Repubblica di San Marino. Nuove tecniche d’immagine, Palazzo dei Congressi, San Marino
Jeden okruh volby, Okresní muzeum Písek
1966
Tvůrčí skupina Umělecká beseda, Mánes, Praha
Konstruktivní tendence, GVU Roudnice nad Labem
Nové cesty. Přehlídka současné avantgardy, Dům umění Gottwaldov
Jarní výstava, Mánes, Praha
Konstruktivní tendence, OGV Jihlava
Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
Aktuální tendence českého umění. Obrazy, sochy, grafika, Praha
Výstava mladých, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1965
Výstava mladých, Výstavní síň ÚLUV , Praha
1964
Umělecká beseda, Mánes, Praha
Socha 1964, Liberec
1958
Umění mladých výtvarníků Československa 1958, Dům umění města Brna
1956
Výstava Grekovova studia Sovětské armády a československých výtvarných umělců, Praha
1955
II. krajské středisko Umělecká beseda, Praha
1953
2. přehlídka československého výtvarného umění 1951 – 1953, Jízdárna Pražského hradu, Praha
1958
Umění mladých výtvarníků Československa 1958. Jízdárna Pražského hradu, Praha
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Centre Georges Pompidou, Paříž
Galerie Benedikta Rejta, Louny
Galerie hlavního města Prahy
Galerie moderního umění v Hradci Králové
Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora
Galerie umění Karlovy Vary
Moravská galerie v Brně
Museum Bochum
Museum Folkwang, Essen
Muzeum umění Olomouc
Národní galerie v Praze
Oblastní galerie v Liberci
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Galerie výtvarného umění v Chebu