Po studiích pracuje jako volný fotograf. Pedagogické činnosti se začal věnovat v roce 1992, kdy společně se svou ženou Helenou pořádal fotografické dílny v Praze a Dobešicích.
V letech 1995-96 externě učil na katedře fotografie na FAMU v Praze. V současnosti je odborným asistentem na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Od roku 1990 je členem Asociace fotografů a Pražského domu fotografie. Od roku1999 je členem redakční rady Filmu a doby a od roku 2001 je členem Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze.
Ve své volné tvorbě se věnuje především moderním zátiším, aktům a portrétům, které ovšem bývají vzdálené od tradičního pojetí mj. i častými experimenty s různými technologickými postupy (např. serigrafie, fotografie na plátně, fotoplastiky, reliéfy v zinku a skle aj.). Márův styl se začíná utvářet v 2. pol 70. let, kde zobrazuje technicistní geometrické formy v rozsáhlém barevném cyklu Mechanická zátiš, kde je zřetelný až matematicky pojatý koncept ideálních čistých forem (kovově chladných), odkazujících k minimalismu. V autorově figurální tvorbě (od 2. poloviny 80. let) je příznačný soubor portrétů „Roušky“ z roku 1989 a Triptychy z roku 1993. Na dynamizující fresky těl velkoformátového souboru Korpusy z roku 1988 navazuje koncem 90. let cyklem Mechanické korpusy. V těchto „mechanických“ červených korpusech, nepravidelných prostorových útvarech, dosahuje „smytím“ všech znaků subjektivity portrétovaných jakéhosi iracionálního ideálního typu objektu – figury, jakoby vytvořené pouze v mentální sféře. V cyklu aktů Madony z r.1999, vytvořené originální technikou tónovaného negativu, dominuje ambivalentní gesto modelu. Dalším z figurálně orientovaných souborů jsou pigmentové tisky na plátně s názvem Prostor z r.2002. Cyklus tvoří dvanáct velkoformátových počítačových printů, tištěných ze snímacího digitálního fotoaparátu s malým rozlišením, takže místy dochází k piktoriálnímu efektu zdůrazněním pixelových rastrů. V roce 2006 prezentuje zatím poslední cykly velkoformátových tisků na plátno s názvy Hlavy, Triptychy a Tunel, kde zpracovává podněty ze sféry tělesného i duchovního – obdobně jako v souborech Roušky, Korpusy, či Madony, které výrazově čerpají z vizuálního repertoáru křesťanství, ale jejich vnitřní obsah překračuje rámec jedné tradice a posouvá se směrem k širšímu vnímání duchovnosti, mnohokrát právě ve specifické formě zobrazení „zduchovnělého těla“.
V užité fotografii se věnuje zejména výtvarně orientovaným snímkům pro plakáty a kalendáře, v současnosti vytváří například monumentální stylizované portréty pro Shakespearovské létní slavnosti. Autorsky i režijně vytvořil řadu audiovizuálních programů využívajících principů polyekránu (Kov a Sen o počítači, Interkamera 1983, Magické auto, Muzeum Škoda auto, Mladá Boleslav, 1996).
Od roku 1983 samostatně vystavuje a zúčastňuje se i více než 70 skupinových expozic. Sporadicky se věnuje fotografické publicistice, hlavně v časopisu Film a doba a Ateliér. Jeho cyklus Madony byl součástí pavilonu České republiky na EXPO 2000 v Hannoveru.