Petr Nikl je všestranný umělec realizující svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení, grafiky a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Dosavadní Niklova činnost obsahuje i kurátorskou aktivitu, divadelní režii i dirigování orchestru.
Petr Nikl vystoupil na českou scénu jako malíř a prezentoval svá první díla na studentských výstavách organizovaných od roku 1984 pod názvem Konfrontace. Tehdejší jeho obrazy byly poznamenány vzpomínkou na lidskou něhu ochraňující bezbranné mládě lidských i zvířecích bytostí. Nálada lidské laskavosti a kultivovanosti poznamenávala i Niklovy obrazy v pozdějších letech, a to jak v jejich obsahové, tak i formální stránce. Niklovy obrazy se zdají být jakýmsi záznamem tajemství lidského žití a jednání, které umělec zakouší při svých performancích. Zároveň jsou výzvou malířské technice zachytit jemnosti viděného světa.
Vzpomínka na dětství hraje v umělcově vývoji dominantní roli a to proto, že jeho dětství bylo výrazně poznamenáno tvůrčí uměleckou aktivitou rodičů i prarodičů. Tvůrčí přístup ke skutečnosti, osobní svoboda a otevřenost široké škále možností poznamenává celou jeho plodnou uměleckou dráhu. V roce 1985 vystavil na IV. Konfrontaci ve Svárově své první loutky a předvedl s nimi první veřejnou divadelní produkci. Od té chvíle se rozvíjí Niklova divadelní činnost. Originální vyřezávané loutky vystřídaly nalezené předměty kuriózních tvarů a optické, zvukové a jiné efekty produkované nejrůznějšími alternativně použitými nástroji. Soustavnou divadelní produkci zahájil projekt „Vyhlídkové letecké zařízení Flip“ v malé dvoraně Veletržního paláce.
Paralelně s divadlem a performanční aktivitou rozvíjí Nikl inscenovanou fotografii, ve které používá své tělo jako nositele nejrůznějších rolí. V této hře fantaskních převleků se spojuje pohrávání si s osobní identitou s výtvarným zájmem tvůrce působivých sochařských a obrazových kompozic.
Ve svých performancích používal Nikl od počátku zvuk, a to buď zvuk různých kuriózních zařízení, nebo zvuk svého hlasu. Pozdější performance jsou provázeny zpěvem. V roce 2004 nahrál Petr Nikl spolu s hudebním tělesem Lakomé Barky album Nebojím se smrtihlava, v roce 2006 dvojalbum Přeslenec a v následujících letech další dvě hudební alba. Na hudbu W.A.Mozarta inscenoval loutkový balet.
Kultivovaný malířský styl determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Nikl vytváří technikou mezzotinty, citlivé abstrahované organické tvary. Jeho grafická tvorba má za svou rodnou sestru kresbu.
Za svou ilustrační tvorbu obdržel několik ocenění. Napsal a nakreslil zatím devět autorských knih, z nichž mnohé obdržely významná ocenění.
Niklova umělecká tvorba je provázena sociálním zájmem a hledáním aktuálního smyslu současného umění. Je jen přirozené, že jeho hravá nátura ho přivedla k lidské hravosti jako přirozenému poli, na kterém si současné umění rozumí s širokou veřejností. V roce 2000 navrhl a inscenoval velkou kolektivní výstavu „Hnízda her“ v pražském Rudolfinu, která vyvolala mimořádný zájem návštěvníků. Pokračováním této koncepce byl realizovaný projekt české expozice na Světové výstavě v Aichi v roce 2005 a výstava Orbis Pictus v Českém centru v Paříži v roce 2006. Posledním interaktivním projektem je velká výstava "Play" otevřená na konci roku 2010 v pražském Mánesu.
Obrazovou tvorbou, netradičními divadelními a performančními produkcemi, osobitou písňovou a hudební tvorbou, poezií a pohádkovými publikacemi, svými převleky a reminiscencemi na dětství i dalšími výrazovými prostředky snaží se umělec evokovat vztah člověka ke světu, jako trvalému nerozluštitelnému tajemství, vztah, který je stále nový a čerstvý, vzdálený rutinního opakování, přebírání navyklých modelů a etablovaných hodnot. Že je skutečnost pro Nikla hrou, není výsledkem útěku od reality, ale soustředěného cílevědomého a trpělivého odkrývání toho, co skutečnost popravdě je.
