Krůčkův ne-obrazový přístup vychází z reálné přítomnosti mřížky, která v sobě nese "těkání", jež je výsledkem fyzikálně-optického jevu. Ve vývoji autorova uměleckého názoru, který vedl od grafického výtvarného projevu přes reliéfní hlubotisky v papíru, kdy jej zajímala spíše problematika haptického rozlišení namísto lineárního, jde tedy o reakci vůči principiálně nekompromisní jednoznačnosti grafického projevu. To, že v sítích dochází k optickému efektu, pak bylo výsledkem experimentu ilustrujícího rozplývání kresby, která je představena před bílou plochu stěny.
Sítěmi, kterými vrcholí snaha o vymanění se z posledních rudimentů obrazového principu dospěl autor k prostředkům, které obraz "rozpouštějí". V síti dochází k určité události, při níž to, co je v jeho zorném poli – mrak, potlačuje princip obrazové reprezentace a představuje moment zpřítomnění. Tématem se stala neuchopitelnost vzhledem ke struktuře a dění. Přestože v mřížkách dominuje téměř mysteriózní světlo, tedy nejdůležitější a zároveň zpřítomňující faktor, jejich intence je vzdálena interpretacím ve smyslu světelné metafyziky. Tato skutečnost konečně vyplývá z fenomenologické teorie, podle níž žádný objekt nemůže být vnímán zároveň jako obraz i jako koncept.
Krůčkova tvorba je příkladem rehabilitace povrchu, který z filozofického hlediska představoval jen "stín reality", tedy to, co tzv. "autentický život" (v intencích filozofie Martina Heideggera reflektovaný, upřednostňující vnitřní intelektuální rozměr…) odmítá ve jménu duchovní podstaty. Můžeme zde tedy hovořit o zviditelňování povrchu skutečnosti, ktery byl doposud zahalen jeho vnitřní hodnotou.
Čisté vnímání fenomenologické prezence vytváří protiklad k časové posloupnosti obrazové reprezentace. Představuje tak index – časovost stopy. Indexikalita vyplývá i ze skutečnosti, že efekt mřížek vzniká přirozeně – v podstatě nezávisle na autorovi – funguje jako svědectví proměnlivosti. Výzvou konvenční myšlence autorství je konečně i volba mřížky – komerčně dostupného materiálu, sériového produktu, který je zdrojem non-reprezentace. Je příkladem tautologické identity, která je rovněž vlastní kategorii uměleckých objektů označovaných jako readymade. Readymade můžeme chápat buď ve smyslu konfrontace každodenního objektu s institucionálním kontextem nebo také jako radikální popření obrazové, tj. ikonické reprezentace. V jistém ohledu tak mřížky představují spojení extrémního kriticismu vůči principu reprezentace a principu anonymně sériově produkovaného díla. Pro přesnost je nutné zopakovat, že mřížky nejsou v tomto případě čistým sériovým produktem, jsou ručně natřené a dotvořené prolamováním, prostřihy. Navíc je možné poukázat na skutečnost že nedílnou součástí umělecké prezentace mřížek je (autorská) práce s mnoha proměnnými. Efemérnost vizuálního efektu spočívá v proměnlivé intenzitě v závislosti na úhlu pohledu – stanovisku pozorovatele – a proměnách světelných podmínek během dne, ročního období. Ve hře jsou takové detaily jako je umístění na stěně, výběr vhodných světelných podmínek, jinými slovy, supervize nad prezentací.
Petr Ingerle, Umění snížené diference, Poznámky k interpretace tvorby Václava Krůčka, 2008 (úryvek).
