Václav Malina se na začátku 80. let zařadil mezi nejdůležitější osobnosti českého umění, rozvíjející tehdy aktuální téma konceptuální reflexe přírody, aniž by však – na rozdíl třeba od svého plzeňského generačního souputníka Milana Maura – opustil malovaný obraz. V plzeňském výtvarném kontextu zaujímá důležitou roli i jako výtvarný publicista, pedagog a kurátor, v letech 2000 – 2009 také jako ředitel Galerie města Plzně.
Na počátku jeho tvorby jej zásadním způsobem ovlivnili dva učitelé – Jiří Patera a Zdeněk Sýkora. Během svých studiích na pražské Filosofické fakultě (pod ni tehdy spadala výuka výtvarné výchovy) zde však Malina zastihnul pouze druhého z nich, kdežto předčasně penzionovaného Pateru měl možnost blíže poznat na přelomu 70. a 80. let v plzeňském výtvarném kroužku, který spolu s ním navštěvovali další výrazné osobnosti zdejšího výtvarného života (Milan Maur, malující teoretici Bronislav Losenický a Vladimír Venda). Patera jej nasměroval k plošné, výrazně koloristické malbě, která vyznačuje rané období jeho tvorby. Sýkorův příklad zase Malinu posunul k velkoryse pojaté obrazové skladbě čistých geometrických ploch a silných linií nezřídka velkých formátů, nikdy se však nepřiklonil k čistě systémové malbě. Ačkoliv mnohá jeho díla působí ryze nezobrazujícím dojmem, mají většinou základ v konkrétním prožitku krajiny a přírody.
Po časných malířských cyklech Pole a Zdi, kde se zabýval vztahy barevných polí, dospěl v polovině 80. let k originálnímu přehodnocení impresionismu. Barevné skvrny či pravoúhlé plošné segmenty vytvářejí optické struktury, evokující světlo v krajině (cykly Vzpomínky na impresionismus, Imprese, Pointilismus). V tomto období se objevují přesahy k malířsky pojatému objektu, kde sledoval podobnou problematiku (např. přesýpací objekty z pomalovaných pingpongových míčků, niťové objekty proměňující se gravitací atd.). Další významnou oblastí jeho malby je vyjádření hudebních rytmů formou jakýchsi geometrických partitur. V posledních cyklech Konstruktivní imprese a Konstrukce podle barev vychází z barevné představy, která v procesu postupného vyvažování forem a barevných kvalit dostává podobu jasného, ostře řezaného geometrického tvaru, zdůrazněného barevnou konturou. Vedle malby se souběžně zabývá i grafikou.