Vít Soukup byl nepřehlédnutelnou osobností české umělecké scény devadesátých a nultých let. Malíř, filmař, divadelník, titulovaný doktor umění, který svou práci sám v kontextu soudobých uměleckých tendencí také reflektoval. Ve svých teoretických textech vykreslil rozpačitost postmoderního tápání a nabízel možné východisko – pomocí „metody čípku“ smiřoval protiklady v rovinách osobní tvorby a společenské závažnosti, na úrovních vysokého a nízkého atd. a program přijetí banality a přiznání se k základním lidským hodnotám také praktikoval.
Z uzavřeného, elitního světa umění unikal do prostoru umělecké licence braku a kýče, ze kterých přijímal náměty obrazů, filmové žánry a další formáty – komiks, fotoromán, pohádku. Za banálními náměty jeho maleb i parodičností jeho filmů a důsledností divadelních besídek však zůstávají vážně řešená témata, i když podávaná s ironickým humorem nejexistenciálnějšího zrna.
Soukupovo malířské dílo bylo důležitým příspěvkem k dobové diskuzi o médiu malby. Obrazové předlohy si vybíral z komiksových příběhů, návodů kutilských časopisů i nabídek reklamních letáků. Ikony sdílené vizuální zkušenosti a osobního sentimentu mu byly modely pro jeho bravurní malířský projev spějící v monotematických cyklech od literární předmětnosti k abstrakci.
Pro své filmy využíval vděčné narativy béčkových žánrů kovbojky, detektivky, seriálu či ezoterické seance. Typická je pro ně popisná práce s kamerou, střihem a hudbou podporující moralizující směšnost komentářů společenských i uměleckých póz a klišé a romantizujících existenciálních dilemat.