Karel Nepraš začal studovat na pražské AVU v dobách tvrdého stalinismu v roce 1952. Ale brzy se na škole vytvořil okruh studentů (patřil mezi ně například Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý nebo Jaroslav Vožniak), kteří dokázali mentálně vzdorovat nátlaku doby a začali si vytvářet svůj vlastní svět. Postupně vznikla dadaisticko-surrealistická skupina nonkonformního uměleckého zaměření – seskupení, které reagovalo na společenskou realitu absurdně laděnými akcemi, a to nejenom ve výtvarné, ale i v divadelní, literární a hudební sféře. První vystoupe¬ní skupiny (tzv. 1. malmuzherciáda) proběhlo 19. 12. 1954. Později (1957) bylo sdružení pojmenová¬no Šmidrové (nazváno podle komické figury policajta z dětského loutkového filmu).
Karel Nepraš jako jeden ze Šmidrů se v 50. letech věnoval především kresbám, které byly naplněny černým humorem. Kresbě se v tomto tragikomicky sarkastickém duchu věnoval celý život. Koncem padesátých let pak vstupuje na scénu jako sochař. Dvě bronzové figurativní sošky Stojících z roku 1959 byly nejen ojedinělým jevem v rámci Neprašovy tvorby, ale důležitým gestem v okruhu tehdejšího sochařství. Nepraše nezajímalo rozvíjení klasických sochařských principů. Obě sochy Stojících vycházejí spíše z estetiky Neprašových kreseb, v nichž groteskně deformoval tvar figury. Zatímco jedna z figur je utvářena jako tenký válec s hladkým povrchem, tělo druhé figury se expresivně otevírá: je rozbrázděno hlubokým zářezem. Tato postava naznačila vývoj k další Neprašově etapě směrem k období expresivně texturálního zacházení s hmotou, objevujícího se těsně po roce 1960. Nové plastiky po tomto roce byly nefigurativní a blížily se české informelní vlně umělců okruhu Konfrontací. Výraz soch je expresivně drásavý a obsahově reaguje na existencialismem prodchnutou atmosféru Kafkovsky laděného světa bezvýchodnosti (Zámek, 1963-64, Portrét Řehoře Samsy, 1964).
Kolem roku 1964 objevuje Nepraš svět asambláže. Konstruuje své sochy z kovových konstrukcí, drátů, hadiček a jiných banálních materiálů, které doplňuje textilem a povrch pak potírá laky (někdy i agresivně červenými). Jeho sochy z cyklu Moroa, či plastika Velký dialog (1966) patří k vrcholům českého sochařství té doby. Propojováním drátěných prvků dokázal sochař vytvořit bizarně deformované tvary, v nichž původní materiál ztrácí čitelnost. Výsledkem jsou šlachovité postavy, které iritují svou groteskní naléhavostí. Humorně laděná hra s materiály přesně rezonovala nejen se šmidří estetikou parodie a divnosti, ale byla i odpovědí na širší generační pocit životní absurdity.
Po roce 1970 Nepraš dál rozvíjel techniku asambláže. Přibyly další materiály a objekty jako různé stavební armatury, vodovodní trubky, železná péra, šrouby, nádoby, kovové nebo porcelánové izolátory, gumové hadice a různý instalatérský materiál. Rozhodujícím pro Nepraše se stala v roce 1969 jeho účast na Sympoziu prostorových forem v Ostravě, kde objevil pro svou tvorbu nový materiál: litinu. Princip skladby z jednotlivých dílů však neopustil. Do litinových soch, které se mu zdály strohé, přidal ještě pohyb: převody, soukolí, ozubená kola (Figura s náplní, 1969-70, Figurální plastika – na šlapání, 1972, Pokus o sebevraždu, 1976-77). Přestože mezi tvorbou 60. a pozdějších let je možné vidět určitý rozdíl, Neprašovo dílo svou výrazně groteskní působivostí má v sobě jednotící linii a je nezaměnitelné a na první pohled rozpoznatelné.
V dalších desetiletích rozvíjel Nepraš svoji typickou estetiku asambláží tvořených z různých technických materiálů a objektů. Častěji užívanými materiály, kromě kovu, se staly také keramika a porcelán. Umělec se pohyboval od expresivně laděných figur (Fontána s výlevkou, 1987) až po minimalisticky strohé postavy (Kráčející, 2000). Ironická nadsázka, expresívní deformace a mnohdy i černý humor nevymizely a měnily život v žert, který je pro člověka důležitým faktorem k přežití (v každé etapě života vlastního i života celé společnosti). Karel Nepraš vytvořil velmi specifický jazyk asamblážovaných plastik – groteskních postaviček, jimž vstoupil do dějin českého umění jako jeden z nejpůsobivějších představitelů české grotesky.